Ovocnář z Bojkovic hledá a navrací prastaré odrůdy do zahrad a sadů

Radim Pešek patří mezi největší znalce ovocných stromů v Česku. Spolupracuje s předními univerzitními odborníky a o své znalosti se ochotně dělí při stážích studentů i kurzech pro veřejnost. Ve svých sadech množí nejen staré odrůdy dřevin, ale i ty, které jsou odolné vůči nemocem i suchu. Každoročně ze svých sadů připravuje k prodeji až dvacet tisíc kusů různých dřevin.

„Všechno začalo tím, že jsem si chtěl v polovině devadesátých let nasadit nejoblíbenější jabloň jaderničku, ale nedala se koupit. A mně nezbylo než si ji sám vypěstovat. Jadernička tedy byla z nouze ctnost. Až pak jsem se dostal k dalším odrůdám, které nešly nakupovat v ovocnářských školkách ani v zahradnictvích,“ přiblížil Právu Pešek začátky svého koníčku spojeného s podnikáním.

O původní odrůdy měl podle svých slov podvědomě zájem už v dětství, kdy u prarodičů obdivoval staré ovocné stromy. „Chtěl jsem si pak takové stromy také vysadit. Postupně mě roubování a množení těchto původních odrůd začalo tak zajímat, že mě úplně pohltilo,“ podotkl Pešek.

V prvních letech si musel zákazníky hledat. „Chvíli to trvalo, o původní odrůdy nebyl na konci devadesátých let takový zájem. Začal jsem množit domácí odrůdy jabloní a hrušní. A méně známé ovocné druhy jako oskeruše, mišpule, moruše a další,“ uvedl ovocnář. K jaderničkám z jabloní přidal další druhy, Panenské nebo Kožuch, z hrušní Solanku. „Ta mě zajímala proto, že ji měl vysazenou můj děda. Ale byly to taky hrušky hniličky Praskule. Ty mne fascinovaly jako dvousetleté stromy,“ přiblížil ovocnář.

Dostat se k roubům původních odrůd nebylo jednoduché. „Sháněl jsem je, kde se dalo. Hledal staré stromy. Pomohlo mi, že jsem spolupracoval s lidmi z Českého svazu ochránců přírody,“ vysvětlil. S nimi se později podílel na mapování starých odrůd v Bílých Karpatech.

Nyní se spolupracovníky ročně roubuje deset až dvacet tisíc ovocných dřevin. Patří k nim i ty téměř zapomenuté. „Mišpulí máme z odrůd a genotypů několik desítek, to samé například u kdoulí. Pomalu to rozšiřuji. Celkově zachovaných odrůd máme v sadech a matečných porostech stovky. Včetně rybízů, angreštů, zimolezů kamčatských a podobně. Už to nejsou jen staré odrůdy,“ podotkl Pešek.

Z původních odrůd jabloní je podle něj největší zájem o Moravskou jaderničku, v Čechách o Panenské české. „A napříč zeměmi je to Matčino, Čistecké a různé Malináče. Z hrušní záleží, jestli chtějí lidé plody na pálení nebo na jídlo. Dominuje Williamsova, ať už na destiláty, nebo na jídlo. Lidé chtějí mít i Máslovky, ale zajímají je i Solanky, Krvavky nebo potom menší letní hrušky, které jsou dobré na povidla, na sušení i na pálení,“ vyjmenoval Pešek.

Horší je to se švestkami. „Skrze virovou šarku u nich není zas tolik co vybírat. Ze starých odrůd jsou tam odolnější durancie. Ale domácí pravá švestka odolná na šarku v podstatě neexistuje. Zde musíme jít cestou nově šlechtěných odrůd, které jsou rezistentní,“ přiblížil ovocnář. Velký zájem je o podlouhlé „žluté trnky“ špendlíky.

Vzhledem k tomu, že jsou Bojkovice blízko hranic se Slovenskem, má hodně zákazníků i z východní strany Bílých Karpat. „Vyžádali si od nás třeba, abychom speciálně množili jabloně Jonathan. Mají je rádi, i když je to odrůda citlivá na padlí. Hodně berou špendlíky a durancie. To máme společné,“ pousmál se ovocnář.

Sezona sázení mladých stromků je podle něj už v plném proudu. „Letos začala kvůli počasí o pět týdnů dříve, jde to vidět na přírodě, jak se chová. Znamená to dřívější rašení a pučení květů.“

A co by doručil pěstitelům? „Pokud chtějí sadit, není na co čekat. Čím dřív bude stromek v zemi, tím líp pro něj. Prostokořenné ovocné dřeviny už mají na zasazení jen tak dva až tři týdny. Jestli se neochladí a bude teplo pokračovat, vypučí dřeviny rychle,“ předpokládá ovocnář.

Staré odrůdy ovocných stromů z Bojkovic jsou v současné době vysazené nejen v zahradách a sadech, ale vytvářejí i aleje a stromořadí, rostou na pastvinách i jako solitéry v krajině. Pomáhají v celé republice vytvářet pestrou, odolnou krajinu.