Týden v zemědělství podle Petra Havla - č. 32

Zejména (ale nejen) na chovatele skotu by měla dopadnout nová povinnost vyplývající z Nařízení 2023/1115 EU, jehož smyslem je stanovit pro všechny články řetězce výroby a prodeje potravin povinnost dokládat, že produkce v nařízení vyjmenovaných komodit (živý skot, masné výrobky z hovězího masa a sója) nepřispívá k odlesňování planety. Přestože se to zdá v ČR, kde lesů trvale spíše přibývá, poněkud paradoxní, z dopisu Potravinářské komory ČR (PK ČR) vyplývá, že by od prosince letošního roku nemohla za současného stavu legislativy v ČR přijímat jatka od chovatelů k porážce hospodářská zvířata, pokud chovatelé nepředloží prohlášení o tom, že při spotřebě krmiv a chovu jatečných zvířat nedošlo k nežádoucímu odlesňování. Bohužel je třeba říci, že k naplnění uvedené povinnosti vyžadované EU nejsou v současné době v ČR nástroje, tedy ani metodika, ani systém, do kterého by se hlášení chovatelů zasílala, a nezačaly ještě ani práce na příslušné legislativě. Jediné, co zřejmé je, že se povinnost bude týkat i tuzemských (stejně jako všech evropských) chovatelů, a to od nového roku, tedy o měsíc později, než avizuje PK ČR. Což ovšem žádný velký pozitivní posun není. 

Chovatelů skotu se pak týká i další nebezpečí vycházející ze zahraničních zkušeností, kterým je bohužel již prokázaný přenos viru ptačí chřipky H5N1 v USA do chovů skotu. Virus byl totiž opakovaně potvrzen v mléce, což je přelomové zjištění dokazující, že uvedený virus opakovaně mutuje tak, že ohrožuje kromě ptáků také savce – a to zdaleka nejen hospodářská zvířata. V USA byla ptačí chřipka definitivně potvrzena v desítkách domácích chovů skotu, případů je ovšem velmi pravděpodobně ještě víc. Dosavadní poznatky přitom naznačují že se virus velmi účinně množí ve strucích zvířat, zřejmě proto, že buňky této tkáně mají poměrně velký počet receptorů, které virus využívá k průniku do buněk dýchacích cest. V každém případě ale taková zvířata produkují mléko silně infikované chřipkou.

Do snah regulovat produkci (a ceny) potravin, konkrétně tedy nápojů, se vrátil na tuzemské scéně legislativní evergreen – zdanění slazených nápojů. Analýzu týkající se vlivu cukru na lidské organismus připravuje Ministerstvo zdravotnictví, přičemž výsledky by měly být známé koncem letošního roku. Další postup je nejasný, Ministerstvo financí, v jehož gesci je daňová politika, zatím úmysl danit slazené nápoje odmítá.

Danění slazených nápojů odmítají logicky také tuzemští výrobci těchto produktů, mimo jiné proto, že cukr je přítomen nejen v nápojích, ale i v potravinách, jichž se ovšem podle dostupných informací zdanění týkat nemá. Připomenout lze přitom, že nějakou formu zdanění slazených nápojů uplatňuje jen 13 zemí v EU (tedy necelá polovina), mimo jiné proto, že dopady takového kroku nejsou nejen v ČR, ale také v zahraničí, detailně zmapovány. Vzhledem k tomu ale, že spotřebitelé v ČR jsou extrémně citliví na cenu nakupovaných potravin a nápojů, a zdanění by příslušné produkty zdražilo, lze důvodně předpokládat výrazný pokles jejich odbytu, podle všeho vyšší, než jaké by nastalo po zavedení takového kroku v jiných zemích. I v zahraničí se ale snížil odbyt zdaněných slazených nápojů o desítky procent. V ČR se přitom slazené nápoje údajně konzumují ve větší míře než v EU. K tomu lze ale dodat, že cukr představuje pro člověka zdroj energie, přičemž potřeba energie je zcela individuální, například kvůli rozdílné fyzické zátěži (a tedy výdeji energie) konzumentů. Stejně jako v řadě jiných případů tak i pro zdanění slazených nápojů platí, že obecně koncipované regulace nemají vždy žádoucí obecně platné přínosy.

I vzhledem k blížící se letošní konečné bilanci sklizně obilovin v ČR je vhodné připomenout si aktuální vývoj obchodu EU s Ukrajinou, konkrétně objemu dovozů obilovin z Ukrajiny v posledních letech. Ten byl totiž v minulosti opakovaně předmětem kritiky zemí sousedících s Ukrajinou, s tím, že rostoucí dovozy z Ukrajiny výrazně snižují ceny obilovin na jejich trzích. EU proto přistoupila k pravidelnému monitoringu dovozů (nejen obilovin) z Ukrajiny, který každý měsíc rozesílá do členských zemí. Z nich přitom vyplývá, že dovozy obilovin z Ukrajiny trvale a velmi výrazně klesají. Zatímco v červnu roku 2022 se do zemí přímo sousedících s Ukrajinou (Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko) dovezlo 367 855 tun obilovin, v červnu loňského roku to bylo již pouze 34 298 tun obilovin, a letos ve stejném období dokonce jen 3 537 tun obilovin. Obdobné trendy lze sledovat i v dovozech olejnin, což je vhodné uvědomit si v souvislosti s často zmiňovaným vlivem Ukrajiny na ceny zemědělských komodit v EU.

Petr Havel