Článek
V předmluvě ho autorka označuje za jazyk z Vysočiny, kde sama vyrůstala, a uvádí, že píše jazykem takovým, jaký si ho z dětství pamatuje. Právě jazyk je nejpozoruhodnějším znakem prózy. Nejen že ho postavy užívají, rozlišuje je jím dokonce generačně. Starší mluví výraznějším nářečím než generace mladá.
Dvořáková skládá svou dědinu z fragmentů. Vstupuje do myslí jednotlivých postav, věnuje se mužům i ženám, starším i mladším a popisuje jejich život z jejich perspektivy a jejich vnímáním. Často se očima postav uchyluje k porovnání minulosti se současností, vzpomíná na dobu socialismu a její dopad na sedláky i na jejich „zlaté časy“.
Příběh Dědiny nepostrádá tradiční mapování současné české vesnice i její emblematické znaky. Každý sleduje své sousedy a bedlivě si hlídá, co si naopak oni o něm myslí. Alkohol teče proudem a skoro každý si tu chová prase na porážku.
Dvořákové postavy jsou autentické, opravdové, jejich osudy jsou uvěřitelné a je znát, že autorka prostředí ani obyvatele vesnice nikterak nepřikrášluje a podává je v jejich skutečné realitě. Sympatické v přístupu autorky k prostředí i postavám je, že je nijak nesoudí, nevysmívá se jim ani je neparoduje.
Petra Dvořáková: Dědina
Host, 260 stran 299 Kč
Celkové hodnocení 80 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: