Letošní řepná kampaň (zpracování cukrové řepy a výroba cukru, pozn. red.) se v cukrovarech na střední Moravě blíží do finále a cukr, který zdejší tři podniky vyrobí, se bude poprvé prodávat na volném trhu po třináctiletém období regulovaném kvótami.
Jenže zatímco Česko si na systém kvót zvykalo od svého vstupu do EU v roce 2004, staré unijní státy fungovaly v tomto režimu posledních padesát let. Proto místní zemědělci a producenti s napětím čekají, jak tamní trh na konec regulací zareaguje.
„Pro všechen cukr, který vyrobíme, musíme nyní najít odbyt. Dřív jsme kvótový cukr prodali na našem trhu, zbytek putoval do průmyslu nebo se exportoval do třetích zemí. Na světovém trhu je teď přetlak a cena cukru prudce klesá. Uvidíme, jak na situaci zareagují velcí hráči na evropském trhu,“ uvedl Jiří Zapletal, ředitel Cukrovaru Vrbátky.
Ten v nejbližších letech nepočítá s výrazným navyšováním výroby. V letošní řepné kampani, která skončí začátkem ledna, cukrovar zpracuje zhruba 280 tisíc tun cukrové řepy.
Výkupní ceny cukrovky jsou na hraně. říkají zemědělci
Žádný razantní nástup pěstování cukrovky nečekají s koncem kvót ani zemědělci.
„Každý vyhlíží, co volný trh udělá,“ podotkl také předseda představenstva Agrární komory Olomouckého kraje Josef Hlavinka.
Od klesající ceny cukru se odvíjí také nízké výkupní ceny cukrové řepy. Zemědělci mají ještě v paměti časy, kdy za tunu řepy dostávali tisíc korun, nyní se její cena pohybuje na úrovni 750 korun za tunu.
„Tato cena je hraniční pro to, aby bylo vůbec rentabilní cukrovku pěstovat. Určitě od této plodiny nechceme odejít, ale je možné, že plochy, na kterých ji pěstujeme, budeme v závislosti na vývoji ceny redukovat,“ uvedla předsedkyně představenstva Zemědělského družstva Unčovice Milada Měsícová.
Družstvo už má cukrovku vyoranou ze všech polí a postupně ji odváží do cukrovarů v Litovli, Prosenicích a Hrušovanech.
„Cukernatost i výnosy jsou oproti jiným rokům nadstandardní. Sklízíme v průměru 80 tun z hektaru,“ pochvaluje si Měsícová.
Část zemědělců pěstování cukrovky utlumila, pak se k ní vrátili
Unčovické družstvo krátce po zavedení kvót omezilo pěstování cukrovky z 900 na 100 hektarů. Donutil ho k tomu především odchod francouzské společnosti Eastern Sugar, která zavřela cukrovary v Němčicích na Hané nebo v Brodku u Přerova. Před lety se však podnik k cukrovce vrátil. Nyní ji pěstuje na 600 hektarech.
„Rozběhly se zase jiné cukrovary, a to v Litovli a Prosenicích, s nimiž jsme začali spolupracovat,“ vysvětlila Měsícová.
Podobně reagovali i jiní zemědělci na Hané. Zatímco ještě v roce 2005 se cukrovka v Olomouckém kraji pěstovala na víc než 13 tisících hektarech, v roce 2008 klesla výměra osetých ploch na osm tisíc hektarů. Pěstování této, pro hanácké pole typické plodiny, začali zemědělci obnovovat kolem roku 2010, nyní ji sklízejí z víc než 11 tisíc hektarů.
Mezi družstva, která s cukrovkou původně zcela skoncovala, aby se k ní nakonec zase vrátila, patří třeba společnost Hanácká zemědělská Dolany.
„Cukrovku pěstujeme dokonce ve větším rozsahu než před deseti lety. Místo někdejších 150 ji máme na 180 hektarech. Další rozšiřování ale neplánujeme. Máme obavy, co bude dál. Smlouvy s cukrovarem máme ještě na dva roky, pak se uvidí,“ sdělil předseda představenstva firmy Tomáš Dosoudil.
Po revoluci fungovalo v Česku na 50 cukrovarů, zbylo sedm
Na zrušení kvót se cukrovary připravovaly dopředu, ani ony proto příští rok žádné velké změny neplánují.
„Smlouvy máme z loňska na dva roky dopředu, počítali jsme v nich s desetiprocentním až patnáctiprocentním navýšením. Zpracovávat chceme zhruba 300 tisíc tun cukrové řepy,“ prozradil ředitel Litovelské cukrovarny Václav Řehák. Cukrovar už zpracoval tři čtvrtiny letošní úrody cukrovky. Výnosy jsou podle Řeháka nižší než v minulých letech.
„Je to dáno suchem, které panovalo v červenci a srpnu. Počasí nám moc nepřeje ani při sklizni. Řepa je poměrně hodně zablácená, což způsobuje problémy při její dopravě do cukrovaru,“ doplnil šéf Litovelské cukrovarny.
Ještě na začátku 90. let minulého století fungovalo v České republice asi padesát cukrovarů, dnes je jich jen sedm. I v tak malém počtu ale zvládnou zpracovat stejné množství řepy jako dříve desítky továren. Na Moravě sídlí pět cukrovarů, z toho tři v Olomouckém kraji. Hanácké podniky jsou jediné, které zůstaly v českých rukou. Čtyři další cukrovary zprostředkovaně vlastní rakouští a francouzští zemědělci.
V Česku se za rok vyrobí přes 550 tisíc tun cukru, domácí spotřeba je přitom 350 tisíc tun. Zbytek produkce putuje do Evropy nebo na Blízký a Střední východ.
Eastern Sugar koupil tři cukrovary, aby je zavřelZavedení takzvaného cukerného pořádku v nových zemích Evropské unie, mezi které se v roce 2004 zařadilo i Česko, se na Hané neobešlo bez obětí. Nástup kvót nepřežily cukrovary v Němčicích nad Hanou na Prostějovsku, v Kojetíně nebo Brodku u Přerova. Všechny patřily britsko-francouzské společnosti Eastern Sugar, která spolu s cukrovary na střední Moravě zavřela také továrnu v Hrochově Týnci na Chrudimsku. Svou kvótu na produkci cukru firma vrátila Unii a za to od ní dostala přes dvě miliardy korun. Třicet procent z této částky získali zemědělci na přechod k pěstování jiných plodin. V restrukturalizačním plánu se firma zavázala, že cukrovary zlikviduje. Část bývalých zaměstnanců našla práci v cukrovaru v Prosenicích. Většina místních se ale s ukončením výroby, která měla v obci tradici od konce 19. století, smiřovala těžko. „Zemědělci tu měli odbytiště a lidé práci. Náš cukrovar na tom byl po technologické stránce dobře, přesto jsme jeho konci nebyli schopni zabránit,“ litoval starosta Brodku Roman Zbožínek. Odchod společnosti Eastern Sugar z českého trhu měl později dohru u arbitrážního soudu, kde firma žádala odškodnění za to, že česká vláda v roce 2003 snížila produkční kvótu Eastern Sugar ČR o 30 procent, zatímco kvóty ostatním producentům zvýšila. Společnost s žalobou uspěla. V roce 2007 vysoudila na Česku 711 milionů korun. |
