Pokusy chovat zebru pro hospodářské účely

autor: Petr Kadlík
Když se řekne hospodářské zvíře, asi vás napadne třeba kráva, prase, ovce nebo kůň. Ale daly by se k takovým účelům chovat i exotické zebry?

Možná si říkáte: "to je strašné, co dnes lidi nevymyslí"...

Jenomže, ona to vůbec není nová myšlenka. Jak dokazuje níže uvedený historický článek z roku 1904, tak snahy o ochočení zeber jsou velmi staré.

Navíc, taková snaha má něco do sebe. Využívání koní k práci i zábavě je už stovky let běžné, tak proč podobně nepoužívat i zebry? Dokáží běhat stejně rychle jako koně a navíc jsou dokonce vytrvalejší!

Co vy na to? Dokážete si představit, že by se v ohradách českých statků proháněly krásné pruhované zebry? Napište nám k tomu prosím svůj názor do komentáře.



Zebra domácím zvířetem.

Pokusy ochočiti zebry, divoká to zvířata africká, a učiniti z nich domácí zvířata, dějí se již po mnoho let.

Pokusy tyto nemají jen význam sportovní, nýbrž i hospodářský. Zebra náleží do téže skupiny býložravců, jako náš kůň a osel, na něž také tvarem těla na prvý pohled upomíná. Leč povahou jest to zvíře tak plaché, že bylo po všecky věky považováno za zcela nezkrotné.

Leč i u divokých zeber lze docíliti uspokojivých výsledků ve výcviku. Rozumí se, že ne valných u dospělých jedinců přivedených v zajetí, nýbrž u jejich potomků, již znenáhla — a to ještě velice znenáhla — »civilisaci« přivykají.

Zebra je poněkud vyšší než osel, připomínajíc spíše mezka, a proto hodí se lépe než osel k nošení břemen i jezdců, a kdyby časem podařilo se vychovati novou racu zebry domácí, k čemuž snaha dressérů směřuje, bylo by to dobrodiním pro ony kraje, kde vedro činí koni pobyt obtížný.

Leč tak daleko se za celá léta, v nichž »vychovány« mnohé zebří generace — nedošlo: zebru nelze zcela a bezpodmínečně aklimatisovat pro domácí chlév; i u zvířat, náležejících matkám, jichž otcové také zrodili se v zajetí, propukají čas od času staré, divoké pudy; bezpečně se pak na zvíře spolehnout nelze nikdy.

Proto konány odborníky pokusy další, ještě zajímavější prvých a s výsledky nejlepšími: bylo to křížení s koni a osly. Při tom — jak Brehm již připomíná — jest vysoce pozoruhodno, že bastard různých těchto jedinců není neplodným, nýbrž podržuje schopnost dále se rozmnožovati, při čemž význačné a charakteristické vlastnosti i znaky předků přecházejí na potomky.

Není vyloučeno, že bude časem vypěstován naprosto nový příslušník řádu jednokopytníků, který bude nutno zařaditi do přírodopisu právě tak, jako všechny druhy, které dle biblické tradice ušly všeobecné potopě v arše Noemově.

Illustrovaný svět 1904, autor neuveden.



autor:
datum vydání:
14. listopadu 2019


Diskuze k článku „Pokusy chovat zebru pro hospodářské účely“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!