„Občas nějaké stromy vysázím, do krajiny patří, stejně jako voda,“ říká skromně Rajmund Fila

Ing. Rajmund Fila je dlouholetým předsedou regionální ASZ Břeclav, potýká se s hospodařením na Trkmanském statku, zažil úspěch v chovu mléčných krav, i když pak kvůli nákaze IBR u dovezeného stáda musel začít znovu, a zase úspěšně. Nicméně posléze chov s lítostí zrušil a nyní se věnuje rostlinné výrobě. Pro potěchu však nyní chová několik býků a malé stádečko ovcí, a najde si i čas na to prospívat krajině.

Setkali jsme se u něj na statku, který koupil na počátku devadesátých let jako objekt určený k demolici, a který pozvolna stále buduje. V rozhovoru jsme se nemohli nedotknout ničivého tornáda, které zde v kraji nedávno zdevastovalo mimo jiné nedalekou Moravskou Novou Ves, kde ostatně Rajmund Fila bydlí a do statku dojíždí. Byla řeč i o výsledku finanční sbírky pro postižené, kterou vypsala ASZ.

Slyšel jsem, že jste zde začátky neměl lehké…

Ale kdo měl začátky lehké? Asi opravdu málo, málokdo. No a nyní, když jsem skončil s mléčnými kravami a pěstuji jen obilí, jsem se dokonce setkal s kritikami, že dodávám část produkce, například kukuřici, na siláž do bioplynové stanice. Já to však považuji za oboustranně výhodné. 

Celý život jsem dělal zootechnika, naposledy zde, v nedalekých Velkých Pavlovicích. A pak se naskytla možnost koupit tento tehdy zcela zničený Trkmanský statek z roku 1870. Byl na něj dokonce již na konci devadesátých let vydán demoliční výměr. Leží v Trkmanicích, což je část obce Rakvice. Musel jsem několik let čekat na rozhodnutí ministerstva zemědělství. Nechtěl jsem statek jen pronajmout, neboť vložené investice by mohly být vynaložené marně. Tudíž jsem se pustil do zvelebování, až když bylo možné statek koupit a zapsat jej následně do listu vlastnictví. Bylo to v době, kdy v roce 1993 končily tzv. Kubátovy dotace, tak jsem čekal na nějakou možnost půjčky.

Začal jsem s dovezenými kravami z Nizozemí, ale po pár týdnech se ukázalo, že mají IBR a musely být zlikvidovány. Po půl roce jsem začínal znovu. Ceny mléka byly tehdy příznivé, takže se mi poměrně brzy podařilo půjčku splatit. V polovině devadesátých let se zdálo, že cena mléka 8,50 či 8,60 bude i nadále dobrá. Mysleli jsme si, podle toho, co jsme viděli v Německu, že to zvládneme také. Začátky byly optimistické. Ale nebylo tomu tak. Mlékárna, kam jsem dodával, skončila, a zůstala mi hodně dlužna. Cena mléka padala a nikdo se o nás nezajímal. O nějaké pomoci nebyla řeč. Za tehdejšího ministra Fencla se ukazovalo, že je zájem podporovat úplně jiný způsob hospodaření. Když už pak byla cena mléka na 6,50, už to dál nešlo, takže jsem chov mléčných krav s lítostí zrušil.

Pěstuji nyní obilí, pšenici, pak kukuřici na senáž, žito na senáž. A mám jen jednoho zaměstnance. Chovám také pár býků na výkrm a něco málo oveček. Pomohou mi občas i synové, kteří kromě zaměstnání mají též vinohrady. Dcera pracuje v cizině. Chápu, že sedláci v podobné situaci opouštějí živočišnou výrobu. Je to náročné, zejména když jde o to, produkovat mléko.

Je velká potíž sehnat zodpovědné pracovníky, a navíc loajální, kteří by byli ochotni pracovat často od nevidím do nevidím. Je to, soudím, hlavně kvůli v podstatě nezaslouženému blahobytu, ve kterém žijeme. Vím o hospodářích, u kterých pracují Ukrajinci, a jsou spokojeni, ale do budoucna v tom zásadní řešení nespatřuji.

Jak si stojí zdejší regionální Asociace?

Předsedou jsem zde od samého začátku, máme členy i ze Znojemska, kde Asociace není. Prakticky u všech jde o klasickou rostlinnou výrobu, a každý k tomu má nějaký ten vinohrad. Někteří jsou jen vinaři. Například ti dva z Moravské Nové Vsi, která byla tornádem postižena. Vinařem je například i místopředseda Osička, který má také sady. A živočišnou, tu má druhý místopředseda Zabloudil. My jako rodina máme dva hektary vinohradu, o které se stará zejména syn po zaměstnání. I tak je to práce dost. Občas je nějaký kus vinice ke koupi, ale vždy zvažujeme pečlivě, zda koupit, či ne.

Za socialismu tu měl každý trochu slušný člověk 5 až 10 arů vinohradu. Takže bylo v nové době na čem stavět. Musí to ale člověka bavit, kdyby ne, tak bychom do toho nešli. Musím říci, že práci ve vinohradu beru tak, že si vždy vyčistím hlavu. Ne všichni to ale takto vnímají.

Jistou pozitivní roli také hraje zdejší vinařský folklor. Kluci chodili v krojích na různé akce, slavnosti, hody, od 15 do 25 let. I když jich poslední dobou přece jen ubývá. Uvažme, že obléknout se do kroje není jen tak, jsou to nejen hody, ale i Vánoce, obléci se do kostela, na plesy. Je to náročné zejména pro maminky, vyprat, vyžehlit. Kroj pro chlapce stojí 15 - 20 tisíc, pro děvče 30 - 35 tisíc. A jak trpí boty, kolik podrážek se prošoupá, protančí! I má „děcka“ na to ráda vzpomínají. Snad je to i jistá záruka do budoucna. Manželka se vždy divila, že zase vezu k ševci podrazit boty.

A k budoucnosti Asociace mohu říci, že mám dva místopředsedy, Mirka Zabloudila, šikovného hospodáře, a zejména pak Bronislava Osičku, který je především vinař a sadař. Má čtyři děti, které už odrůstají, a hlavně pak oddanou manželku, která zvládá vést všechnu administrativu a také pracuje pro Asociaci. Je ochotná. Takže v tomto ohledu vidím budoucnost dobře.

O tornádu

Poprvé mi o tornádu vyprávěl kolega Stupka, člen Asociace z Rokycanska. Před třemi lety říkal, že pokud se tornádo prožene po lese nebo po poli, nikdo tomu velkou pozornost nevěnuje. U něj ale zasáhlo farmu, jejíž půlku zcela zničilo. Ale další členové mu vypomohli, například Standa Němec a Jan Miller.

My jsme také pro naše postižené s pomocí našich členů již něco vybrali. A navíc počítáme se sbírkou vyhlášenou ASZ, bude to pro naše nejvíce zasažené členy, vinaře z Moravské Nové Vsi.

Zažili jsme již povodně v roce 1997, kdy byla Morava rozvodněná až skoro 10 kilometrů do šířky, pak byl klid, no a nyní tornádo. Domy beze střech, samé sutiny, stromy bez větví. Například zdravotního středisko bylo k poznání snad jen podle hromádky charakteristických židliček z čekárny.

Na kostele byla 15 let nová střecha. Vzpomínám si, jak pan farář tehdy říkal, že pan ministr Kalousek nám dal půl milionu, tak že my bychom měli také něco sebrat. Sebrali jsme, střecha byla, a nyní jsme už zase bez ní. A domy beze střech, nikde žádná okna. Skladovací haly a stroje, traktory a postřikovače, všechno bylo najednou pryč.

S vinohrady byla nakonec práce snazší, keře už jsou postavené, ale stroje, technika, domy, to je zlé. Tornádo prošlo středem obce, několik desítek metrů od našeho domu. Syn byl tou dobou zrovna ve vinohradě, a najednou uslyšel takové hučení, tak skočil na kolo, že pojede domů, ale už ho ten nečas doháněl a najednou vidí, jak vichr zvedá střechy domů, naštěstí stačil zahnout včas ze silnice mezi sklepy a tam, tam byl klid.

Jak se bránit? Je to možné? Něco udělat s krajinou? Sázet stromořadí, nějak krajinu rozčlenit?

Občas nějaké stromy také vysadím, okolo cest. Chystal jsem se zjara na třicet lip, dostanu se k tomu až na podzim. Zkušený hospodář ví, jakou pozitivní roli hrají třeba i jen „obyčejná“ stromořadí. A také voda v krajině. Dříve zde na těch tzv. Habsburských statcích byly drenáže, aby se voda stahovala do příkopů, což i sloužilo k zavlažování. V padesátých a sedmdesátých letech, když se stavěl plynovod, se spousta těchto prospěšných drenáží narušila, a jelikož nejsou žádné plány, budeme muset improvizovat.

Například se letos i loni, když bylo vody více, ukázalo, kde by voda v krajině měla být. Počítám v těchto místech vybudovat mokřadní biotopy.  Myslím, že půjde zhruba o dva hektary. Uvědomuji si, že zamokřované pozemky, byť jen čas od času, se nevyplácí obhospodařovat. Je to totiž marná práce. Není argumentem, že na takovýchto zoraných a osetých pozemcích se vydělá na dotacích.

A budoucnost hospodaření?

Když se potkám s kamarády hospodáři, slyším dvě otázky: Kolik je ti let? A pak: Máš pokračovatele? Co mohu dnes říci? Pokud budou synové pokračovat, jistě ne v takové podobě, jako jsem začínal já s 200 kravami. Zatím docela dobře spolupracuji s bioplynovou stanicí. Odebírám od ní tzv. digestát. Zajímavá je tuhá část, kterou lze do půdy zapravovat, je to humus, který do půdy patří. Není to samostatně ideální, ale se slámou je to dobré. Dochází snáze k rozkladu dusíku, a navíc to „nesmrdí“, tedy nedochází k úniku čpavku. Podporuje to žádoucím způsobem růst.

Je tedy na čem stavět, a věřím, že Trkmanský statek má s 250 hektary budoucnost.

Přejeme, aby tomu tak bylo, statek je v krásném místě, a jeho nové taškové střechy září do okolí.

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.

Výsledek sbírky pro sedláky postižené tornádem

Předsednictvo ASZ ČR vyhlásilo v reakci na červnovou zkázu několika obcí na Břeclavsku a Hodonínsku tornádem sbírku, do níž mohli přispívat (nejen) členové Asociace na pomoc postiženým soukromým zemědělcům v této oblasti. Událost odstartovala obrovskou vlnu solidarity mezi našimi členy, z nichž se mnozí prakticky okamžitě po zveřejnění informace o řádění tornáda vydali pomáhat přímo na místo, posílali a vozili do postižených obcí materiál a nářadí a samozřejmě se také následně zapojili do vyhlášené sbírky. Jejím prostřednictvím se vybralo zhruba 800 tisíc korun, o jejichž rozdělení rozhodlo na svém jednání Předsednictvo ASZ ČR.

Po intenzívní komunikaci s předsedy i členy obou dotčených regionů ASZ – Břeclav a Hodonín rozhodlo, že výtěžek sbírky bude rozdělen mezi tři vinaře z Moravské Nové Vsi, kteří byli tornádem výrazně zasaženi. Částku zhruba 800 tisíc korun rozdělíme mezi Miroslavu Ježkovou, Jaroslava Glose a Jiřího Filu. Peníze jsou již teď na cestě k těmto třem vinařům a my velmi děkujeme všem, kteří jakkoliv do sbírky přispěli, za jejich solidaritu, která je jednou z trvalých devíz naší organizace.

Nad rámec sbírky Předsednictvo ASZ ČR rozhodlo o poskytnutí dalších financí na výsadbu stromů v nejpostiženějších lokalitách. V této věci už kancelář ASZ ČR navázala kontakt s manželi Blahuškovými z ASZ Hodonín, kteří pomohou ve spolupráci s našimi členy i starosty obcí vytipovat místa vhodná pro výsadbu stromů. Pokud máte tip na nějakou opomíjenou lokalitu, kde by bylo potřeba obnovit stromořadí nebo vysázet solitérní stromy, můžete rovněž kontaktovat naši kancelář. K výsadbě by mělo dojít zhruba v polovině listopadu.

Hlavní kancelář ASZ ČR