Na Sibiři se našly nejzachovalejší pozůstatky srstnatého nosorožce. Dochoval se i jeho roh

Podobné nálezy v obrovských prostorách Sibiře přibývají, poznamenala agentura Reuters. Tyto objevy podle ní souvisejí se změnami klimatu, kvůli kterým se polární oblasti oteplují rychleji než zbytek světa. V důsledku tání věčně zmrzlé půdy zvané permafrost se dostávají na světlo dříve nedostupné nálezy prehistorických zvířat, která se tam dochovala v dobrém stavu.

Nosorožce objevili už v srpnu se všemi končetinami, některými orgány a také s rohem, což je v případě těchto nálezů naprostá rarita, protože roh se poměrně rychle rozkládá, řekl místní televizi vědec Valerij Plotnikov.

Odhadl, že srstnatý nosorožec mohl žít v pozdním pleistocénu, starších čtvrtohorách, které zahrnují starší dobu kamennou (paleolit); podle Reuters v éře, která skončila před 11 700 lety. Daný nosorožec svůj roh zřejmě používal ke sbírání potravy, soudě alespoň podle nalezených stop svědčících o opotřebení otěrem.

Zřejmě šlo o dospívající mládě

Plotnikov ocenil, že tělo zvířete se dochovalo v mnohem lepším stavu než dříve nalezené exempláře tohoto druhu. Dochovaly se i měkké tkáně, možná pohlavní orgány a část střev, jejichž obsah by mohl vědcům upřesnit, v jakém prostředí nosorožec tehdy žil.

Plotnikov soudí, že zvíře zemřelo ve stáří tří čtyř let, tedy šlo o dospívající mládě, které už přešlo z mléka na rostlinnou stravu, ale stále žilo s matkou. O život přišlo nejspíše tím, že se zřítilo do jámy.

Tito vyhynulí nosorožci, které mohutný srstnatý porost chránil před okolním chladem, obývali severní eurasijské stepi. Někdy bývají označováni za „věrné průvodce mamutů“. Je pravděpodobné, že se příležitostně stávali kořistí pravěkých lovců, nebyli však snadným soupeřem. Jedna kostra nosorožce srstnatého byla nalezena také ve spraších u Chrudimi.