Pro smysluplnou budoucnost

Nedávno byly publikovány na webových stránkách Českého rozhlasu názory amerického přírodního filozofa Derricka Jensena https://wave.rozhlas.cz/protesty-za-klima-k-nicemu-nevedou-resenim-je-rozbit-civilizaci-tvrdi-ekofilozof-7786758. Rád bych na ně krátce reagoval, protože se neztotožňuji s utopicko-anarchistickými představami o revolučním obnovení ekologické rovnováhy rezignací na dosažený pokrok lidské civilizace.

Příroda je diverzifikovaný souhrn mnoha jedinečných druhů. Také člověk, zůstávající její součástí, vytvořil mnoho jedinečných místních plemen zvířat, odrůd rostlin stejně jako jedinečných lidských kultur a krajin. Kdo pohrdá tímto dědictvím a pozitivní tvořivou schopností člověka, pohrdá i lidským druhem.

Život v nás i mimo nás visí na předivu z mnoha tenkých nitek a chceme-li mu pomoci, musíme se snažit poznat jich v jejich souhře co nejvíce a co nejdříve. Nejsme dokonalí, mnohé přehlédneme, souvislosti nedomyslíme, na některé přicházíme pozdě a potom čelíme smutným důsledkům. I výborní specialisté a praktici v humánní a veterinární medicíně i chovatelé včel si v sobě nosí své hřbitovy. Ono to nějak vždy dopadne a život jde dál, jen škody a ztráty se v důsledku kvality našich rozhodnutí svým rozsahem liší.

Člověk ovlivňuje přírodu ne vždy špatně. Teprve v posledních několika desítkách let získal nástroje, které často nepoužívá rozumně, a viditelně tím ohrožuje lokální ekosystémy i globální ekosystém Země. Nejsem optimistou v reálných možnostech zastavení globálního oteplování. Tento proces můžeme pro blízké období desítek let jen s velmi nejistým výsledkem zpomalit. Nezbytné naopak je se mu přizpůsobit. Dlouhodobě udržitelná existence našeho druhu je přesto možná a určitě nespočívá v tom, že budeme žít jako indiáni nebo neolitické kultury.

Naše budoucnost je závislá na poznání a pojmenování hlavních slabin a rizik našeho působení v ekosystémech vyžadujících změnu našeho chování, která může přinést měřitelné zlepšení v reálném čase jedné lidské generace. Proto je potřebné opustit populismus stojící na chabých nebo žádných odborných základech. Potřebujeme naopak šířit kritické myšlení a kvalitní vzdělávání o našich reálných možnostech řídit naše činnosti tak, aby se rychle staly více přívětivými k živé přírodě.

1. Je třeba zastavit nárůst lidské populace. Dříve jej regulovala příroda ekologicky odporem prostředí, kojeneckou a dětskou úmrtností, hladem, nemocemi a periodicky také válkami. Tyto faktory dnes nepůsobí nebo jejich působení je snížené a soudný člověk si je nemůže přát. Kdo by si je přál nebo jim pomáhal, byl by právem odsouzen za zločiny proti lidskosti. Ovšem další trvalý nárůst početnosti lidstva je ve své podstatě zločinem proti přírodě. Není páchán v nejvyspělejších zemích, nýbrž v zemích chudých, ekonomicky i z pohledu našeho práva zaostalých. Pomoc směřující jen proti tamnímu odporu prostředí je chybná a problém jen zesiluje.
2. Je třeba účelně získávat a recyklovat zdroje potřebných látek a energií. Vsadit na obnovitelné zdroje z biomasy pro pokrytí podstatné části energetických potřeb je však z podstaty věci chybné. Biomasa pochází z fotosyntézy. Účinnost tohoto přírodního vázání energie je mizerná – okolo 1 %. Použití biomasy jako zdroje energie je efektivní pouze tehdy, pokud touto cestou zpracováváme organické odpady. Kterýkoli jiný klasický neobnovitelný zdroj, ale i solární panel, větrná elektrárna, geotermální zdroj či tepelné čerpadlo je na stejné plošné jednotce mnohonásobně efektivnější. Spalováním biomasy navíc – stejně jako spalováním uhlí – emitujeme do atmosféry oxid uhličitý, jehož produkce se z důvodu omezení globálního oteplování má snižovat. Přitom je vhodné připomenout, že přes všechny aktuální problémy v našich lesích, k jejichž hlavním příčinám se řadí aktuálně nezadržitelné oteplování a sucho posledních let, za naši lesnatost a zásobu dřevní hmoty, která také váže oxid uhličitý, vděčíme katastrofě třicetileté války s velkou redukcí početnosti lidské populace. Po další vlně středověkého drancování umožnil záchranu lesů objev a využití uhelných zdrojů energie.
3. Musíme včas najít cesty, jak opustit představu trvalého růstu produkce čehokoli, protože toho se jinak než plundrováním zdrojů dosáhnout nedá.
4. Při veškeré výrobě je třeba uplatňovat omezení a přijímat podpůrná opatření, která budou chránit druhovou diverzitu a ekologickou stabilitu kulturní krajiny, jak v Evropě vznikala po staletí. Naše krajina není divočina, tu je třeba zachovat tam, kde není husté lidské osídlení. Tam se na ni můžeme jezdit dívat do velkoplošných chráněných území tajgy, tundry, savany či tropických lesů a obdivovat, co příroda vytvořila a udržuje bez našich zásahů. Těmto zemím bychom za tuto bezzásahovost ovšem měli platit.
5. Je třeba zastavit ztráty a poškozování půdy, která má primárně sloužit pro výrobu potravin. Ano, pro výrobu, nestyďme se nazývat věci pravými jmény. Proto je třeba se vrátit k takové agrotechnice a střídání plodin, které udrží půdní úrodnost a jen takové postupy dotovat.
6. Vnáší-li zemědělec do agroekosystému chemické látky, musí respektovat i jiné uživatele krajiny – vodní zdroje, liniovou zeleň, lesy, zahrady a parky a také včelstva i jiný zvláště opylujícího hmyz včetně umístění jejich stanovišť. V tomto případě veřejný zájem je povýšen nad okamžitý ekonomický zájem soukromého vlastníka nebo nájemce půdy. Tento respekt je prakticky nedosažitelný při leteckých aplikacích POR. Proto jsme proti těmto aplikacím. A jsme zcela zásadně proti zrušení nahlašovací povinnosti o plánovaných konkrétních aplikacích POR pro chovatele včel. V dnešní době však považujeme za zcela dostačující, aby se tak dělo výhradně pomocí e-mailové komunikace s těmi včelaři, kteří poskytnou do centrální evidence včelstev svoji e-mailovou adresu. Jsme proti přenášení zbytečné administrativní zátěže na zemědělce.
7. Je třeba používat prostředky mechanizace a chemické přípravky jen v množstvích nezbytně nutných pro udržení výnosu. Potřebujeme mnohem důsledněji sledovat akumulaci a prostup používaných látek do ekosystémů, vod a potravních řetězců. Zvláště nebezpečné jsou kombinace produkce osiva nebo výpěstků odrůd (GMO i citlivých non GMO), pokud kvůli nízké rezistenci vyžadují četnější aplikace prostředků na ochranu rostlin nebo jsou přímo šlechtěny pro pěstování s použitím vysokých dávek chemických ochranných prostředků (Roundup ready GMO odrůdy). Nebezpečí ekologických škod ještě vzrůstá, je-li dodavatel osiva těchto odrůd současně i poskytovatelem zemědělské chemie. Nejsme proti používání chemických prostředků k ochraně rostlin, ale jejich množství a způsoby aplikace nepovažujeme za trvale udržitelné a tudíž rozumné. Bohužel se stalo běžnou praxí každoročně aplikovat na stejnou plochu několikrát prostředek s herbicidním účinkem, ještě častěji pak insekticidní a fungicidní přípravky smíchané z úsporných důvodů do lepivých směsí s hnojivy či s látkami s protitranspiračními účinky. Při aplikacích těchto látek je velmi potřebné respektovat dobu letu včel stejně jako rizika úniků používaných látek větrem mimo polní kultury. Delší dobu upozorňujeme na skutečnost, že večerní ošetření kvetoucích kultur (o často prováděném odpoledním postřiku nemluvě) je kvůli přítomnosti opylovatelů v porostu mnohem horší variantou než ošetření časně ranní. Chtěli bychom upozornit i na skutečnost, že jen v časných ranních hodinách je statisticky (kromě okamžitého přechodu frontálních útvarů) mnohem nižší rychlost větru a obvykle úplné bezvětří. Ideálním časem pro nezbytné chemické ošetření je proto ze všech hledisek doba mezi 4.30 – 8.30 hodinou.

Samozřejmě, že všechna tato opatření nejsou zadarmo, ale dávají nám a hlavně těm, co přijdou po nás, naději na smysluplnou budoucnost bez hladu, nemocí, válek, krve a slz. 

autor: Václav Švamberk <vaclav@majabee.cz>