https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/od-pestrych-zavazku-k-pestre-prirode
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Od pestrých závazků k pestré přírodě?

31.3.2021 07:36 | PRAHA (Ekolist.cz)
Postupující ztráta biodiverzity, to je téma, která by nás mělo také zajímat. Ilustrační snímek
Postupující ztráta biodiverzity, to je téma, která by nás mělo také zajímat. Ilustrační snímek
Foto | a4gpa / Flickr.com
V uplynulých letech poznamenaných suchem se většina mediální pozornosti v oblasti životního prostředí upírala ke klimatické změně [1] Pravidelně jsme byli informováni o nových teplotních rekordech, narůstajících emisích skleníkových plynů a čím dál častějších extrémních výkyvech počasí. Na emisní kalkulačce jsme si mohli spočítat, nakolik zhýralý život vedeme nebo jaká je uhlíková stopa našeho oblíbeného avokádového toastu.
 

I přesto, že se mediální superstar roku 2020 stala ježatá koronavirová koule, naší pozornosti by neměla uniknout ani stále častěji zmiňovaná biodiverzita – respektive její postupující ztráta. Biodiverzita neboli biologická rozmanitost: variabilita organismů, rozmanitost druhů, genů i ekosystémů. Tedy pestrost života, která od nás dostává docela na frak.

Neviditelná ztráta

Nebezpečí pojící se s úbytkem biologické rozmanitosti spočívá v tom, že není na první pohled vidět. Však i klimatické změny jsme v České republice přehlíželi až do té doby, než některým z nás začaly vysychat studny. Úbytek biodiverzity naše životy také zdánlivě neohrožuje přímo a neprovází ho žádné dramatické živelné pohromy. Ve skutečnosti se může početnost populací různých druhů snižovat naprosto přirozeně, a navíc velmi pozvolna, takže si můžeme říkat, že se vlastně nic tak hrozného neděje. Nebo si nemusíme říkat nic, protože o tom jednoduše ani nebudeme vědět – nejenže skutečný počet všech druhů na Zemi přesně neznáme, většina z nich dokonce ani není vědecky popsána a určena a ani v ČR i přes dlouhodobě výbornou úroveň taxonomie biologové nepopsali všechny taxony. [2]

Jisté je, že vymírání druhů je v současné době natolik významné, že někteří uznávaní vědci dokonce hovoří o historicky šestém masovém vymírání, za které však nemohou geologické jevy či pád asteroidu jako u těch v dávné minulosti, nýbrž lidská činnost. [3]

I kdybychom se vzdali etického a hodnotového rámce a nesdíleli přesvědčení, že veškerý život je cenný sám o sobě a má smysl usilovat o zachování pestré přírody pro ni samotnou, nevyhneme se prosté skutečnosti: na biodiverzitě včetně dobře fungujících ekosystémů jsme bez nadsázky existenčně závislí – potravinově, hospodářsky, zdravotně – a jejich zhroucení by pro lidskou společnost mělo fatální následky. Pro fanoušky čísel tu máme i odhadované finanční ocenění přínosů soustavy chráněných území Evropské unie Natura 2000 na 200–300 miliard eur ročně [4]. Jen pro představu, jde téměř o roční rozpočet celé Evropské unie.

Evropská unie usiluje o „Navrácení přírody do našeho života“

Právě proto se tématem úbytku biodiverzity aktivně zabývá i Evropská unie. Podtitul nové Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, kterou představila Evropská komise v květnu 2020 a která je jedním z pilířů tzv. Zelené dohody pro Evropu, zní právě „Navrácení přírody do našeho života“ a symbolizuje právě onu všudypřítomnost biodiverzity v našich životech, kterou jsme dosud považovali za samozřejmou (nebo o ní spíše nevěděli) a na které jsme závislí.

Základem ochrany biodiverzity v EU zůstává kromě druhové ochrany a péče o ekosystémy soustava chráněných území, a to jak národní, tak i v rámci EU – tedy soustava Natura 2000. Ta se v ČR rozkládá přibližně na 14 % území a často se překrývá s národními kategoriemi zvláště chráněných území (jako jsou např. národní parky či chráněné krajinné oblasti).

Soustava chráněných území však není dostatečná a je potřeba zvýšit rozlohu i intenzitu ochrany a péče: jedním z cílů Strategie je tedy do roku 2030 v Evropské unii chránit až 30 % rozlohy pevniny (tedy minimálně o 4 % více než dosud) a 30 % mořských ekosystémů, mít pod přísnou ochranou 1/3 chráněných území a zajistit především jejich účinnou správu. Pro Českou republiku by to znamenalo zvýšit plochu zvláště chráněných území o 8 % [5]. Ta jsou sice základní kostrou pro ochranu přírody, ale pokud se nám nepodaří výrazněji změnit zemědělské a lesnické hospodaření, úbytek rozmanitosti přírody se nám zastavit nepodaří.

Součástí strategie EU pro ochranu biodiverzity je i plán na obnovu ekosystémů (zejména sladkovodních a lesních), podpora městské zeleně a regulace a odstranění invazních nepůvodních druhů. Podrobně se věnuje také situaci v zemědělství, které by mělo klást důraz vedle potravinové bezpečnosti na udržitelné postupy a zvyšovat podíl ekologického zemědělství.

Všechny přednesené cíle budou nejprve prodiskutovány s členskými státy a Evropským parlamentem a až postupně přetaveny do konkrétních legislativních návrhů. Strategii nyní projednává Parlament České republiky.

Že se přes dosavadní snahy nedaří zabránit ztrátě biologické rozmanitosti, potvrzuje také souhrnná zpráva o stavu přírody v EU (za období 2013–2018), sestavená ze zpráv jednotlivých členských států. Úbytek chráněných druhů a stanovišť se i přes dílčí úspěchy prokazatelně nedaří zastavit.

Zavázali jsme se, že se zavážeme

Když se z Evropy přesuneme o stupínek výš na úroveň globální, o biodiverzitě se diskutuje i na ní. Musíme zmínit Summit OSN o biodiverzitě, který se odehrál na konci září roku 2020. Vzhledem k takřka nulovému pokrytí českými médii, která jsou ponořena do nekonečného seriálu koronavirových opatření, jste o něm nejspíš ani neslyšeli.

Ve zkratce: světové politické špičky se (opět) shodly na závažném zhoršování stavu biodiverzity, které postupuje navzdory dosud přijatým opatřením a má vážné dopady na životy lidí na celé planetě. V tomto duchu řečnili rozliční státníci (včetně našeho premiéra Andreje Babiše) a slíbili napnout veškeré úsilí k zastavení úbytku biodiverzity do roku 2030. Mělo by být směřováno mj. ke vzniku nového globálního rámce ochrany přírody a jeho přijetí světovým společenstvím v roce 2021 na konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti. Mezi hlavní navrhovaná řešení patří proměna dnešního způsobu hospodaření zejména s půdou, udržitelné zemědělství a lesnictví či ozeleňování měst.

Své odhodlání státníci stvrdili podepsáním „Závazku politických vůdců přírodě“ (Leader’s Pledge for Nature), který na čtyřech stranách stručně formuluje jednotlivé cíle, k jejichž plnění se zavazují [6]. K dnešnímu dni se však k Závazku připojilo pouze 81 států, tedy méně než polovina členských zemí OSN, přičemž chybí podpisy významných globálních hráčů – jako jsou např. Čína, Indie, USA či Brazílie – tedy těch, které mají reálnou možnost ve světovém měřítku něco změnit. Zda je za uvedeným postojem určitý překryv s cíli Pařížské dohody či nedostatek konkrétních řešení a způsobů, jak jich dosáhnout, případně jiné důvody, je těžké určit.

Základem ochrany biodiverzity v EU zůstává kromě druhové ochrany a péče o ekosystémy soustava chráněných území. Ilustrační snímek.
Základem ochrany biodiverzity v EU zůstává kromě druhové ochrany a péče o ekosystémy soustava chráněných území. Ilustrační snímek.
Foto | DaKaM / Wikimedia Commons

Příroda je jen jedna

Ukázat, že se ochrana přírody neodehrává jenom na papíře, a přispět ke zlepšení stavu biodiverzity a plnění dílčích cílů Strategie EU v oblasti biodiverzity se v České republice pokouší rozbíhající se projekt Jedna příroda, koordinovaný Ministerstvem životního prostředí. Dále se na něm podílí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a z vědeckých partnerů Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR - CzechGlobe a Biologické centrum Akademie věd ČR. Zaměřuje se na zefektivnění péče o zvláště chráněná území, výzkum jejich přínosů lidem, posilování spolupráce s vlastníky a uživateli pozemků ve zvláště chráněných územích, a samozřejmě i na provádění managementových zásahů v terénu.

V ČR se jedná se o největší projekt v rámci Programu LIFE, což je další důležitý nástroj Evropské unie, který přispívá zejména k ochraně biodiverzity a klimatu a finančně podporuje vybrané projekty. Od vstupu do Unie jich v ČR proběhlo či stále probíhá již 24.

K naplnění některých cílů strategie EU ochrany biodiverzity má Česká republika docela blízko. Vyhlášení zvláště chráněných území na Soutoku Moravy a Dyje, v nejrozsáhlejších lužních lesích v ČR ohrožených nevhodným lesním hospodařením, je už snad na dohled (soutok.nature.cz). Nabízí se zakotvit ochranu nejcennějších vrcholových partií Krušných hor formou chráněné krajinné oblasti. Na druhou stranu tolik žádoucí změna zemědělského hospodaření je i díky odmítnutí zásadnější reformy Evropské zemědělské politiky v nedohlednu stejně jako v ostatních státech evropské sedmadvacítky.

Velké dohody, úmluvy a předsevzetí ovšem vždy zůstávají především gestem. K zachování přírody a jejích schopností poskytovat neoceněné přínosy nám všem (zemědělcům, vodohospodářům, obcím, rekreantům, sportovcům…) potřebujeme především naplňovat globální vize na nejnižší úrovni. Dnes uvedené východisko bez aktivní a oboustranně prospěšné spolupráce s vlastníky a hospodáři, ale i neziskovými organizacemi a obcemi stát sám zajistit nemůže.

[1]Legagneux et al. (2018): Our House Is Burning: Discrepancy in Climate Change vs. Biodiversity Coverage in the Media as Compared to Scientific Literature. Front. Ecol. Evol. 5:175.
[2] Brendan B. Larsen et al, Inordinate Fondness Multiplied and Redistributed: the Number of Species on Earth and the New Pie of Life, The Quarterly Review of Biology, 2017.
[3] Globální hodnotící zpráva o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách IPBES, 2019.
[4] European Commission: The Economic Benefits of Natura 2000, 2013.
[5] Pešout, Pavel: Navrácení přírody do našeho života. Ochrana přírody, 4/2020.
[6] Convention on Biological Diversity: Leader’s Pledge for Nature, 2020.


reklama

 
Další informace |
Článek vznikl v rámci projektu Jedna příroda (LIFE-IP:N2K: Revisited, LIFE17/IPE/CZ/000005), podpořeného z finančního nástroje Evropské unie LIFE.
foto - Zachystalová Linda
Linda Zachystalová
Autorka je pracovnicí Agentury ochrany přírody a krajiny.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

kk

karel krasensky

31.3.2021 10:41
Blablabla,fráze nic než blablabla a fráze a zase fráze
Odpovědět
DA

DAG

31.3.2021 10:57
První pasáž Neviditelná ztráta má moji plnou podporu. Ve zbytku souhlasím s tím, že je třeba změnit (podpořit, co já vím) zemědělství a lesnictví na částech rozlohy. Naprosto nesouhlasím, že když se zavážeme plnit něčeho 30% tak je to správně. Je to nesmyslné číslo a EU za nás tuto práci nikdy neudělá. Je to naše starost a musí platit obecné principy a pak ke každému projektu přistupovat individuálně.
Návrh o kterém paní píše je paskvil a EU ho smetla ze stolu. Bylo v něm 30% území ochrany a 10% bez zásahů člověka. To není ochrana přírody to je nesmyslný diktát.
Za mě žádná procenta, cenné chránit a nastavit podmínky pro hospodářskou krajinu.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

31.3.2021 11:18 Reaguje na DAG
Souhlas. Včera jsem měl s kamarádem u vínečka dobrou řeč. Potvrdil mi, co si myslím dávno: největším nepřítelem selského rozumu je úředník. Nerozumí ničemu, ale kecá do všeho.

On (vinař, sadař) je pro mě VIP, ne "zázračně" zbohatnutý a oplakávaný multimiliardář. Neviditelná, každodenní mravenčí práce v kultivování krajiny - kdo nechce vidět, nepochopí. A když kolem nás projel na kole neosvětlený teenager s kapucí a sluchátky, který neumí zazpívat lidovku a poslouchá jen tuc-tuc-tuc, bylo jasné, že si rozumíme bez řečí... Pár desetiletí, a dokonalý rozvrat "obyčejných" hodnot.

Pestrou přírodu umí zařídit člověk mnohem lépe, než přirozené procesy. Lépe jednou vidět, jak desetkrát slyšet. Takže nikoliv neviditelná ruka, ale lidská práce je tvůrcem hodnot.
Odpovědět
SB

Stanislav Bojko

31.3.2021 11:39 Reaguje na Karel Zvářal
Máte pravdu, neviditelná ruka úřaduje stále, skrytě pod pláštíkem Neziskovek. Vymýšlí se různé programy, jen když penízky sypou. Když si porovnáte různé zástupce ochrany krajiny tak jdou kolikrát proti sobě. Hlavně, že chtějí mít přírodu pestrou.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

2.4.2021 11:55 Reaguje na Karel Zvářal
Ono se ty hodnoty tak nějak zvrhly. Začnu od vzdělání, kde
je důležitý titul a ne ty znalosti. Pak pokračuji k těm
VIP, kde je měřítkem pochybná mediální popularita více, než
skutečná kvalita díla, umění či výsledků činnosti. No a
když přeskočím další sporné hodnoty, tak to zakončím u
přírody tím, že se vytrhují z celku ikony, které jsou
považovány za úspěchy ochrany přírody a zbytek je pouze
Popelkou na to uspokojení potřeb a obsluhu těch ikon.
To, že Popelek ubývá AOPK samotnou nijak netíží, neboť
jsou "zatím" běžné a nehrozí bezprostřední vyhynutí.
Vše se vším ale souvisí a bez Popelky nebude ani o ní
ta pohádka. Bude to možná pohádka o Otesánkovi, který
vše spapá, dokud bude co. Bohužel pokud se v životě
někdo naučil pouze číst, ale už nepřemýšlet o poučení
z těch pohádek, tak nepochopí, že pro život potřebujeme
hlavně Popelky a ne pouze ty Otesánky. Pokud toto AOPK
urychleně nepochopí, tak záhy nebude co chránit. Možná
jim to brzy dojde, až uvidí hladového Otesánka u dveří
a aby neumřel, tak ho bude krmit uměle. No a o těch
módních trendech mládeže bych pouze dodal, že i my jsme
byli terčem kritiky starších generací, ale časem jsme
se uklidnili a snad i oni přehodnotí hodnotové žebříčky.
Hodně dělá výchova v rodinách, ve školách a náplň toho
volného času. Pokud jim někdo mozeček od mládí deformuje
a nenutí samostatně myslet, tak vytvoří čtenáře pohádek,
ale nikdy opravdové vědce, byť budou ověnčene tituly.
Zahleděnost do své priority plodí přehlížení souvislostí
a chybné spojení přírody a lidské společnosti.
Člověk přírodu a krajinu přetvářel a přetvářet bude stále
a konzervace je utopií, ne-li dokonce návrat zpět. Možné
by to bylo bez lidí a nebo s jejich podstatným úbytkem.
Obojí je ale utopie a záleží tak na způsobu přetváření
přírody. Ten kdo nic nedělá, nic nezkazí a kdo chybuje,
tak může chybu napravit. Ten, kdo jen mudruje, tak sice
toho moc nepokazí, ale taky nic nevytvoří a to je případ
těch teoretiků a ouřadů nutících praktiky k pokusům.
Pokusy patří do pokusných lesů, polí, stájí atd. a do
praxe patří až po prověření. Nyní je ale pokusem celá
příroda a výsledek bude velká neznámá.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

31.3.2021 14:20
Po delší době celkem rozumný článek z AOPK ČR , který sebekriticky přiznává, že hubou děláme všechno, praxe je poněkud horší.

Bude to trvat tak dlouho, pokud bude ekonomický růst pokládán za prioritu všech priorit.
V tomto jsem pesimista, když vidím jaké zvrácenosti se ve jménu Zelené Evropy dějí.
Se skutečnou ochranou přírody a životního prostředí souzní max. do 5%.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

1.4.2021 11:58 Reaguje na Miroslav Vinkler
Jaké zvrácenosti se ve jménu Zelené Evropy se dějí???
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

1.4.2021 11:59
"Aby se vám ta práce z huby do rukou ráčila vrazit" přál našim národovcům kdysi Havlíček Borovský.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist