Článek
„Nemyslím si, že by byla vinařská turistika pouze módní záležitostí. I návštěvnost regionu zažívá výkyvy. Je logické, že kdo už byl třikrát na Pálavě, dá si asi občas pauzu a zajede se podívat i někam jinam, byť je hodně těch, kteří se pak zase vracejí,” míní Tomáš Vican, který se nejen jako vinař, ale i jako filmový producent o rozvoj vinařské turistiky hodně postaral.
Na oblíbenost podle něj může mít vliv i situace v některých dříve navštěvovaných zahraničních destinacích. Mnoho lidí si prý uvědomilo, že i doma je řada nádherných míst, která ještě nenavštívili. „Fakt je, že zájem narůstá zhruba posledních deset let a stále přibývá těch, které víno opravdu baví. Velkým trendem je poznávat takříkajíc svého vinaře,” dodává Vican.
Bez ohledu na kritiky příběhů proniklo víno i krajina v okolí Pálavy s filmy Bobule, Martin a Venuše či seriálem Vinaři do miliónů domácností. S popularitou vinařství však rostou i ceny. Služeb i hroznového moku.
Roli hrají emoce
Některé penzióny, zvláště s výhledy na dominanty vápencového pohoří, si účtují za noc i tisíce korun. Sedmička vína v Mikulově je už často o dost dražší než u sousedů v Rakousku, kde jsou například vynikající veltlíny. „Je to trh jako každý jiný, byť víno je naprosto unikátní produkt, u kterého se jen těžko posuzují ceny. Zjednodušeně — lze koupit lahev za 40 nebo i za 40 000 korun. Ale to neznamená, že ta druhá bude o tolik lepší než první,” tvrdí Vican.
„Víno ale přece není jen o ceně. Velkou roli sehrávají emoce, konzumace vyvolává například vzpomínky na návštěvu konkrétního vinaře, vinohradu, místa, kde zrálo a kde vzniklo. A to je, myslím, největší kouzlo vinařské turistiky,“ dodává Vican.
Díky jeho producentské profesi lze na farmě poměrně často potkat i z obrazovek známé tváře, Česká televize zde před pár dny natáčela jeden z dílů nového seriálu Putování za vínem. Karel Roden dokonce na viniční trať Pod Mušlovem, kde vinařství leží, jezdí k degustacím vlastní značky vína.
Vican sice sám neuznává pojem nejlepší víno, ale pokud se dá podle něj hovořit o světově uznávané odrůdě z Mikulovska či Pálavy, pak to jsou jednoznačně ryzlinky. „Takové, jaké se rodí zde, opravdu jinde na světě nejsou,” doplňuje.
A i když se letošní vedra postarala o urychlení zrání u burčákových odrůd, domnívá se, že réva, která je živý organismus, se především u pozdějších odrůd dokáže teplu bránit a sběr plodů tak moc uspíšený nebude. „Burgundy, vlašáky, rýňáky, tedy hrozny, ze kterých se bude pít víno i za pět let, se podle mého názoru stejně nebudou sbírat dřív než v druhé polovině října,“ uzavírá Vican.