Česko jako vinařskou zemi nikdo nevnímá, říká šéf Bohemia Sektu Beránek

Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek

Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek Zdroj: Michaela Szkanderová

Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek
Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek
Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek
Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek
Ředitel Bohemia Sektu Ondřej Beránek
11
Fotogalerie

Konkurence na tuzemském trhu výrobce sektů pod značkou Bohemia výrazně neohrožuje, zato prorazit s českými sekty za hranice je nesmírně náročné. „Jak je Česko malé, málokdo ví, že něco takového na mapě světa existuje. A když už, je to omezené na pivo a hokej. V tom bude mít Česká republika vždycky hendikep,“ říká dlouholetý šéf Bohemia Sektu Ondřej Beránek.

Bohemia Sekt ovládá německá firma Henkell International. Jak moc vám mluví do podnikání?

Pokud vlastníkům představíme strategické záměry a cesty k jejich realizaci, se kterými budou spokojení, nechávají nám poměrně volnou ruku.

Takže k ovlivňování nedochází?

V každé skupině se hledají synergie a optimalizace. My například distribuujeme značky sesterských společností v Česku, to možná můžeme určitým ovlivňováním nazvat.

Které?

Soustředíme se na značku Mionetto od italské sesterské společnosti. Je to nejprodávanější značka prosecca na světě, takže ta volba je určitě správná a máme v plánu s ní růst. Od ledna jsme převzali distribuci španělských sektů Freixenet na českém trhu. V loňském roce se totiž propojila naše mateřská společnost Henkell & Co. se španělskou skupinou Freixenet.

V Česku se začalo víc prosazovat se šumivými víny Cinzano, berete je jako konkurenci? Anebo spíš Rotkäppchen?

Cinzano jako bezprostřední ohrožení určitě nevnímáme. K Rotkäppchen respekt máme. Až do loňského spojení Henkellu s Freixenetem to byla světová jednička ve výrobě sektů. Takže mají kapacity, mají know-how a jsou velmi úspěšní na německém trhu. Ale po několika letech aktivního působení na českém trhu dosáhla značka jen několika procent tržního podílu.

Počty prodaných sektů vám loni rostly, ale tichých vín klesly o šest procent, jak to?

Přesto byl rok 2018 v tichých vínech naším druhým nejúspěšnějším od roku 2006. Ten pokles má dva aspekty. Koncem roku 2017 jsme definitivně odstavili linku na stáčení dovozových vín do nápojových kartonů. Ve finančním vyjádření to byla spíše nižší čísla, ale nějaké objemy to představovalo. Druhým důvodem je, že jsme v průběhu loňského roku museli omezit prodejní aktivity Habánských sklepů, protože po dvou slabších sklizních v letech 2016 a 2017 jsme prostě neměli víno.

Byl to i důvod stagnujících tržeb v posledních třech letech? Kdy očekáváte návrat k růstu?

Finanční výsledky za loňský rok ještě zpracované nemáme, ale jednoznačně tržby zaznamenaly růst. Stagnace byla způsobena tím, že jsme v roce 2016 prodali lihovinové značky, čímž nám z portfolia vypadla poměrně velká část produkce. Že můžeme v těchto letech mluvit o stagnaci tržeb, považuji za velký úspěch dvou zbývajících segmentů (sekty a tichá vína – pozn. aut.), které dokázaly výpadek v tržbách nahradit.

Máte odhady, o kolik budou loňské tržby vyšší?

Bude to o jednotky procent.

Promítlo se do toho i zvyšování cen z roku 2017?

Ceny hroznů zůstávají na úrovni minulých let. Větší producenti vína mají zpravidla smlouvy s dodavateli uzavřené dlouhodobě, takže cena je daná. Tlak na cenu je v posledních letech vyvoláván osobními náklady. Je nedostatek pracovníků napříč celou ekonomikou a v zemědělství, které není úplně atraktivní, je ten nedostatek ještě větší. Jen za poslední rok nám narostly náklady průměrně o 25 procent. Kromě toho s růstem energií roste i cena vstupů, jako je sklo, papír a další komponenty jako uzávěry.

Počasí loni vinné révě velmi přálo, ceny ale snižovat nebudete?

Je to relativní, sklizně z let 2016 a 2017 byly výrazně pod průměrem a loňská sklizeň doplnila chybějící zásoby z předchozích let.

Část vašich příjmů, i když okrajovou, tvoří export. Kam vyvážíte?

Slovensko je historicky náš největší exportní trh. Je to i kvůli sousedství s Moravou a dobrému jménu moravských vín na Slovensku. Na Slovensku je dlouhodobě velmi úspěšná značka Víno Mikulov. Šance pro značku Bohemia Sekt jsou na tamním trhu spíše menší vzhledem k velmi silné pozici naší sesterské společnosti, slovenského výrobce šumivých vín Hubert.

Je nějaká země, kam se chystáte nově vstoupit?

Momentálně žádný projekt na akvizici nového trhu nepřipravujeme. Vstoupit na zcela nový trh se značkou pro tento trh neznámou, navíc ze země, která není vnímána jako vinařská, je nesmírně náročné, ať co se týče úsilí, nebo i finančně. V minulosti jsme se o tom několikrát přesvědčili, kdy naše pokusy nedopadly úplně úspěšně.

Které například?

Asi před patnácti lety jsme zainvestovali polský trh a nevsadili jsme na toho nejsprávnějšího partnera. Nebo před dvaceti lety byly pokusy o akvizici ukrajinského trhu. To už je skutečně historie, na neúspěchy se rychle zapomíná.

Jak jste na tom mimo Evropu?

Vyvážíme ještě do Japonska, ale jde spíše o menší objemy, než aby to pro nás bylo nějakým způsobem významné. Má to dva rozměry. Jak je Česko malé, málokdo ví, že něco takového na mapě světa existuje. A když už, je to omezené na pivo a hokej. V tom bude mít Česká republika vždycky hendikep. Ale čeští spotřebitelé podle průzkumů jednoznačně preferují tuzemská vína a Morava produkcí svých vinic stačí pokrýt sotva třetinu celkové spotřeby v Česku.

Co se týče investic, loni jste začali stavět novou lisovnu hroznů v Mikulově. Kdy bude hotová?

Celková investice vychází na 200 milionů korun. Rozložili jsme ji do tří let, což je možná déle, než jakou rychlostí se dnes staví. Ale chceme to mít vybudované optimálně, dlouho jsme na tuto investici čekali. První hrozny bychom tam chtěli zpracovat ve zkušebním provozu už z letošní sklizně.

Další investicí jsou vinice, o kolik je rozšíříte letos?

Do roku 2020 chceme dosáhnout 600 hektarů. Nyní máme 540 hektarů a letos vysadíme 14 hektarů.

Proč to nejde rychleji?

Zdaleka největším problémem je dostupnost volných pozemků, respektive dostupnost pozemků, které by se pro výsadbu nových vinic daly koupit nebo dlouhodobě pronajmout. Tím, že je vinná réva trvalý porost a vysazuje se s perspektivou nějakých čtyřicet let, potřebujete mít po tu dobu garantováno, že majitel nebude chtít pozemek vrátit dřív.

Komplikuje to i fakt, že vlastnictví půdy je v České republice velmi roztříštěné. Každý půdní blok má několik desítek i stovek vlastníků a k zahájení výsadby je potřeba mít uzavřený nějaký vztah s každým z nich. Je to enormně administrativně náročné.

Brzdí vás v tom i omezení Evropské unie ohledně rozšiřování plochy vinic?

V současné době je povoleno každoročně rozšiřovat plochy vinic o jedno procento produkční plochy v dané zemi. V prvních letech, kdy tento systém začal fungovat, byl dokonce problém to jedno procento ročně naplnit. V posledních dvou letech už tam jsou lehké převisy, ale není to nějaký zásadní problém. Navíc se mluví o tom, zda to jedno procento nenavýšit.

Zmínil jste problémy na trhu práce, řešíte je robotizací?

Ve Starém Plzenci je výroba málo náročná na počet pracovníků. Ale určitě by se našly možnosti automatizace při výrobě sektů klasickou metodou, kdy se každá lahev vezme do lidských rukou v průběhu procesu až třicetkrát. Co nás trápí v dostupnosti pracovní síly zdaleka nejvíce, jsou práce v zemědělství. Tam se snažíme pořizovat stroje s vyšším stupněm mechanizace, ale nejde to ze dne na den. Předpokládám, že úroveň strojů se bude postupem času zdokonalovat, ale lidskou práci jako takovou nejspíš úplně nenahradí.

Najímáte na dobu sklizně pracovníky ze zahraničí a odkud?

Bez sezonních brigádníků, zpravidla zahraničních, by to nešlo. Nejčastěji jsou zastoupeni Slováci, kteří to na Moravu mají nejblíž. Pokud jde o národnosti, tak výhradně z EU. Určitě by pomohlo nejen nám, a i ostatním vinařům a celé řadě dalších zemědělských oborů, pokud by se uvolnily podmínky pro zaměstnávání cizinců i mimo Evropskou unii. Nabízí se třeba Ukrajina.

Ondřej Beránek (46)
Do Bohemia Sektu nastoupil v roce 1998 jako finanční analytik. Od té doby se přes manažera controllingu a finančního ředitele vypracoval na ředitele a jednatele společnosti, kterým se stal v roce 2012. Je prezidentem Vinařské unie ČR. Vystudoval Fakultu aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni.