Napomáhání trestnému činu je také zločin, stejně jako maření jeho odhalení

Za úplatu, vlastně mzdu, dnes v tomto oboru odvádějí mistrovskou práci některé PR agentury, leckteří novináři, ohební úředníci a rádci, kteří své problematické chlebodárce hájí osvědčenou taktikou: buď mlčet a mlčet, nebo odpoutávat pozornost a pro jistotu lhát, o všem a o každém, dokud to jde. Není to nic nového, a není pak nakonec překvapivé, že kromě organizátorů trestné činnosti bývají obžalováni a potrestáni i pomocníci a přisluhovači. Ale pravda, dlouho to leckdy trvá.

Na počátku touhy po rychlém nabytí majetku a moci bývá chtivost, jíž dobře poslouží lež, nebo krádež, loupež, podvod, pomluva, a leckdy i vražda. Nejeden politik či revolucionář například začal jitřit společnost upozorňováním na zkorumpovanost a nespravedlnost jiných. A často zabodoval tvrzením, že je třeba bohatství, tj. majetek, pole, domy přerozdělit. A doufání manipulátora se nějakou dobu naplňovalo, však pozemská Spravedlnost bývá často slepá, jak ji již dávní sochaři zpodobňovali se šátkem přes oči. 

Byli dávní sochaři i dávní vykukové, ale různí vykukové se vyskytují i dnes a používají stále stejnou taktiku. Zásadním je totiž umění odpoutávat pozornost. O účinnosti se mohou přesvědčit ti, kdo pozorují chování zvířat. A všimli si toho také ti, kteří aspoň trochu studovali způsoby, jakými se k moci dostávali komunisté a fašisté. Nás asi více zaujmou ti rudí, ti se u nás činili mnohem delší dobu. Již po Velké válce byli mistry v kamufláži. Kominterna pod patronací Moskvy, vlastně jí byla přímo úkolována, iniciovala zakládání různých výborů pro světový mír, pro boj proti fašismu, výborů humanistických a všeobjímajících kulturních. Byly zakládány krycí firmy pro infiltraci do Evropy i Ameriky. Posléze se podařilo rozdmýchat hnutí Lidových front, proti kterým byla propaganda fašistů poněkud naivní. Komunisté ze dne na den měnili taktiku, od spolupráce s Hitlerem ustoupili, od spojenectví s USA a západní Evropou posléze také. To vše pak vedlo k neštěstí po celém světě, v Evropě, Asii, Jižní Americe. 

A na tom všem se podíleli i mnozí naši komunisté, stojí za to si přečíst životopis Devět životů Oty Katze, který byl posléze v procesu s Rudolfem Slánským, to už ovšem pod jménem André Simon, odsouzen k smrti a popraven. 

Že to je všechno minulost, a že jsme dnes někde jinde? Ano, jsme, ale boj nepřátel demokracie pokračuje, ale zase prostředky úměrnými dnešním možnostem. Překvapuje možná, ale vlastně proč by, když se to osvědčilo, že i dnešní rozkladači civilizace ovládají umění odpoutávat pozornost od svých pravých cílů, používají stejné metody jako ti, kteří civilizaci rozkládali před osmdesáti lety. Tehdy se ještě neříkalo globální, ale celosvětová, a byla to strategie Stalinova a Hitlerova. Dnes jde taktéž o strategii, a poučenou, skutečně globální. Objevují se stále nová a nová témata, se kterými se společnost pokouší vyrovnávat se střídavými úspěchy, avšak ta témata mají společný cíl, rozklad společnosti. Konspirativnímu rozbíjení civilizace komunistickými sympatizanty dnes zdárně konkurují levicoví sympatizanti proislámští. Dalšími nenápadnými „odbočkami“ jsou udržitelný rozvoj a propagace ekologie zelenými stranami, problém světového klimatu a démonizace oxidu uhličitého, právo na osobní bezbřehou svobodu, která se může projevit třeba v tom, že je možné se přihlásit k desítkám pohlaví. Je to bolest či nemoc z blahobytu, z nedostatku adrenalinu? 

Ve snaze politicky manipulovat, a tím si naklonit občanstvo, a ještě při tom vydělat, se také musí pěkně odpoutávat pozornost. Pracuje se s pojmy jako ohrožení zdraví, potravinová soběstačnost, zdravotní nezávadnost, práva zvířat, podpora domácího, rozuměj „pana domácího“ atd. Jenže většinou to nekončí u slov, přechází se k činům a mnohdy až trestným. To by si měli uvědomovat i ti, kdo to umožňovali a umožňují třeba jen tím, že mlčeli, jenom plnili příkazy, anebo přímo napomáhali. Však už to několikrát zaznělo, například loni na konci roku na Václavském náměstí.

A musí to zaznívat dál. Na různých místech, ve všech krajích. Jen opravdu sousedská společnost a různé organizace, jako ASZ, mohou pomoci udržet demokracii a povědomí o tom, jak má vypadat. Chce se to aspoň na „chvilku“ zamyslet. A třeba to nebude muset být milionkrát. 

Josef Duben