České podle definice nejsou často uzeniny od tuzemských výrobců, kteří dovážejí maso, konzervy s masem a zeleninou, ale i některé mléčné výrobky. Návrh novely zákona o potravinách, která se ze Sněmovny vrátila do zemědělského výboru, o povinném podílu českých potravin v obchodech, tak podle šéfa Globusu paradoxně poškodí i tuzemské potravináře.
Množství slevových akcí, v nichž je Česko evropským šampionem, považuje Bauer za neudržitelné a uvítal by jejich omezení zákonem, i když sám Globus prodá v promoakcích asi 40 procent zboží.
Jako menší hráč na trhu si naopak nepřeje zákaz podnákupních cen a připouští, že sám někdy prodává levněji, než nakoupí. Jen tak prý může obstát v boji s cenově agresivními diskonty.
Zákon, který má nařídit obchodníkům, aby povinně navyšovali podíl českých potravin až na 85 procent, neprošel Sněmovnou, ale ještě není úplně ze hry. Jak novelu vnímáte?
Není to správná cesta. Měli bychom zákazníkovi dát možnost volby a svobodného rozhodování o tom, co si koupí. České potraviny jsou v posledních letech stále žádanější a obchodníci na to reagují úpravou sortimentu. Je to přirozená cesta a nevidím důvod, proč by to měl zákon měnit.
Vedlo by to k umělým změnám v nabídce a poptávce. Spotřebitel by byl nucen kupovat české jídlo a ostatní sortiment by zmizel z nabídky. Vzhledem k omezené nabídce a vyšší poptávce, bychom museli zdražit, a to si nepřejeme.
Narušilo by to zásadně vaše obchodní vztahy s dodavateli?
Úzce to souvisí se zákonnou definicí české potraviny. Výrobky jako je maso a mléko, musejí být stoprocentně domácího původu, aby byly považovány za české, ale u vícesložkových potravin stačí, že obsahují 75 procent českých surovin. Potravina, kterou vyrábí česká firma na území ČR, ještě tedy nemusí být považována za českou potravinu. Realita je taková, že nám mnoho českých firem dodává zboží, které podle definice není české. U některých tradičních výrobců, kteří nám dodávají stovky druhů potravin, je jen velmi málo českého zboží nebo dokonce žádné.
Jaký podíl českého zboží tedy Globus nabízí?
V době, kdy platil zákon o povinném uvádění podílu zboží od českých dodavatelů u vchodu do prodejen, jsme uváděli, že máme 94 procent českých výrobků. Poté se nařízení zrušilo a vznikla definice české potraviny. Byli jsme velmi zaskočeni, jak málo českého zboží podle této klasifikace od dodavatelů máme. Momentálně podmínky definice splňuje jen 20 procent, tedy asi pět tisíc potravin z celkem 25 až 30 tisíc, které najdete v regálech našich hypermarketů. Vypadá to, že nepodporujeme české potraviny, ale ve srovnání s jinými supermarkety a diskonty, které jich mají jen několik tisíc, myslím, že máme českých výrobků víc. Málo se to ví a i proto tento zákon pro řadu lidí není tak problematický. Ale pokud by platil, nemohli by si najednou koupit ani zboží od mnoha českých výrobců.
Je pro nás důležité mít širokou nabídku, ale na druhou stranu nemůžeme svým dodavatelům z řad výrobců určovat, z jakých surovin budou vyrábět.
Budeme škrtat a zdražíme, odmítají řetězce zvýšení podílu českých potravin |
Které výrobky například Češi denně konzumují v domnění, že jsou české, ale podle zákona vlastně nejsou?
Klasickým příkladem jsou uzeniny od většiny českých výrobců (mimo vlastní výrobu Globus). Důvodem je fakt, že vepřové maso pro jejich výrobu většinou není české nebo není výrobce schopen a ochoten garantovat, že pro svoji výrobu bude celoročně nakupovat maso pocházející z ČR. Klasickým příkladem jsou ale i například některé mléčné výrobky, které nejsou vyráběny z českého mléka. Tradiční Olomoucké tvarůžky používají pro výrobu německý tvaroh, proto dle litery zákona se v jejich případě nejedná o českou potravinu. Posledním příkladem můžou být konzervy, které obsahují maso a zeleninu. V jejich případě se také téměř ve sto procentech nejedná o českou potravinu, jelikož suroviny nejsou a často ani nemohou být české.
Už víte, kde byste nejvíc škrtali a jaké potraviny z dovozu už by si u vás zákazník nekoupil?
Sortiment bychom museli dramaticky zúžit. Z nabídky by zmizely některé sýry, nápoje, káva, čokoláda, výrobky mezinárodní kuchyně a další potraviny z dovozu. Na druhou stranu plně kontrolujeme kvalitu u vlastní výroby, tedy v pekárně a řeznictví. U masa už nyní spolupracujeme výhradně s českými dodavateli a garantujeme tak český původ. Stejně tak naše pekárna odebírá jen mouku z Česka. Nedovážíme zmrazené polotovary ze zahraničí, ale vyrábíme vlastní pečivo. Jsou sice ingredience, které importujeme, ale z 96 procent jsou naše vlastní výrobky českého původu.
Součástí návrhu je zpřísnění definice českého masa. Za české už nemá být považováno maso ze zvířat, která se do ČR dovezou, byť by zde byla vychována a poražena. Častým případem je dovoz selat.
Nemáme problém tomu vyhovět, považujeme to naopak za více transparentní. Soběstačnost v zemědělských komoditách je důležitá a je nutné podporovat domácí výrobu. Ale například ve vepřovém mase jsou Češi soběstační jen z poloviny a podle expertů není možné, aby se produkce navyšovala tempem, jaký zákon předpokládá. Smysluplnější by bylo, aby se výrobci, obchodníci a vláda zabývali dlouhodobou strategií podpory a zvyšováním produkce kvalitních lokálních potravin za přijatelnou cenu. Pokud tyto kvalitní výrobky bude chtít zákazník, budou je vyžadovat i prodejci u svých dodavatelů.
Pokud polovina dovozového zboží zmizí z regálů, zákazníci z toho rozhodně nebudou mít radost. A možná si je sami zajedou koupit za hranice. České ekonomice to nepomůže.
Narazil jste na nízkou soběstačnost. Byly by dopady zákona tak drastické, že byste museli snížit velikost obchodů, protože by je zkrátka nebylo čím naplnit?
Je jasné, že dnes by nebylo možné chybějící dovozové potraviny nahradit těmi českými. Nebylo by možné je nahradit ani výrobky od českých firem, které zákonná definice nepovažuje za české. To znamená, že by zkrachovalo mnoho českých výrobců potravin, protože by je obchodníci kvůli dodržení podílu nemohli nabízet.
Občas zaznívá, že obchodní řetězce dávají vyšší marže na české potraviny, aby zvýhodnily zboží ze svých mateřských zemí.
Tuto legendu také slýcháme. Stejně jako to, že můžeme za dvojí kvalitu potravin a českým zákazníkům chceme prodávat méně kvalitní potraviny a také třeba máslo z mrazáku. K tomu můžu říct jen to, že Globus nic takového nedělá. Stejným způsobem naceňujeme zboží ze zahraničí jako z ČR. Pokud někdy vidíte dramatický rozdíl v ceně zahraničního a českého zboží, není to kvůli rozdílné kalkulaci, ale prostě proto, že je pořizujeme za jiné nákupní ceny.
České někdy znamená mnohem dražší, ale ne všichni zákazníci si mohou dovolit kupovat dražší a kvalitnější jídlo. Proto nabízíme oboje. Aby mohli investovat, potřebují mít čeští farmáři dlouhodobou jistotu. Proto například českému farmáři garantujeme každoroční odběr celé produkce. Kilogram jeho velmi kvalitních jahod stojí 160 korun, ale vedle toho máme i jahody ze Španělska za 90 korun.
Mluví se o zákonném zákazu podnákupních cen, kdy si obchodní řetězce kompenzují ztráty různými poplatky třeba za pronájem přepravních boxů nebo dopravu. Co by to pro vás znamenalo?
O těchto praktikách se v minulých letech vedla dlouhá diskuse. Zákaz považujeme za diskriminaci. Jako menší řetězec máme vyšší nákupní ceny než velcí hráči, a tudíž vyšší ceny zboží. Zákaz podnákupních cen by znamenal, že nebudeme konkurenceschopní a zákazníci k nám nepřijdou. Ve výsledku by zde zůstaly dva nebo tři největší řetězce, protože ostatní s nimi nebudou schopni soupeřit.
Je pravda, že státu uniká kvůli podnákupním prodejům daň z přidané hodnoty?
K tomu se nedokážu vyjádřit. Akční ceny musíme přizpůsobit aktuální situaci na trhu. V jejich stanovení nemáme úplnou volnost, protože nejsme cenovým lídrem a každý týden proto sledujeme, jaké slevy má konkurence. Nemůžeme stejné zboží ve slevách nabízet dráž než konkurence jako je Tesco, Ahold nebo Kaufland. Někdy jsme nuceni prodávat zboží pod nákupní cenou. Pokud to bude zakázáno, konkurence bude moci nastavit mnohem agresivnější a výhodnější ceny než my.
V minulosti se také mluvilo o omezení nebo úplném zákazu slevových akcí.
Ano, je to věc, kterou je podle nás potřeba na rozdíl od podnákupních cen řešit. Česká republika patří v Evropě k zemím, které mají nejvíce zboží ve slevách. Takových potravin je více než polovina. Dlouhodobě to výrazně poškozuje ekonomiku, proto by měla přijít změna.
Proč?
Čerstvé potraviny jako třeba kuřecí maso nabízejí obchodníci každý týden s 40-50procentní slevou. Je to nástroj pro zvýšení frekvence nákupů. Maso se nedá moc skladovat a lidé proto musí do obchodu častěji. Tohoto zboží v akci prodáte dvacetkrát, ale i čtyřicetkrát víc než jindy. Potřebujete například čtyřicetkrát víc kuřat. Kuře je živočišný produkt, jak farmář zajistí dostatek a zachová si kvalitu? Obchodník po něm chce levné dodávky a on zvyšuje kapacity na úkor horší struktury nákladů. Zákazníci nakupují víc, než potřebují, protože je to levné a ve výsledku tak ani nelitují, když něco vyhodí. Tohle není udržitelný scénář. Od loňska proto vedeme s ministerstvem zemědělství diskusi o omezení slevových akcí. Je to mnohem důležitější téma než povinný podíl českých potravin.
Jak by se situace měla řešit?
Navrhovali jsme, aby se zastropoval rozdíl mezi běžnou a akční cenou. Pro některé, zejména čerstvé produkty, by mohly být podmínky přísnější. Zmizely by zmíněné špičky, nákupy by byly mnohem harmonizovanější a snížil by se tlak na producenty, kteří by nemuseli zvyšovat výrobní kapacity jen kvůli promoakcím.
Pro spotřebitele by to mohlo být o dost dražší.
To si nemyslím. Regálová cena potravin je nastavena příliš vysoko a důvodem je právě fakt, že zákazníci nakupují tolik ve slevách. Například až 90 procent kávy se prodá v rámci promoakcí. Kdo ví, jaká je skutečná cena kávy? Pokud se slevové akce omezí, běžné ceny se sníží.
Co na to ostatní řetězce?
Abych byl férový, i my prodáváme zboží v promoakcích. Pokud by to bylo jen na nás, dramaticky je omezíme. Ale sami se slevami přestat nemůžeme. Diskutujeme o tom s ostatními řetězci i politiky. Některým to dává smysl, jiní však mají na promoakcích založen obchodní model. Měli bychom přejít na úroveň, která je udržitelná, podobně jako je tomu jinde. Třeba v Německu se ve slevách prodá 18 procent potravin, v Česku 52 procent.
Jaký podíl zboží v akci prodává Globus?
Jsme zhruba na čtyřiceti procentech. Ano, je to hodně, ale jak říkám, sami bychom toto množství rádi snížili.
Přistoupily už některé zahraniční země k regulaci slev?
Jsou takové případy, na druhou stranu žádná země nemá tak vysoký podíl slev jako Česká republika. Musíme najít způsob, jak to omezit, abychom zajistili udržitelnost a podpořili místní producenty.
V Česku jste před lety jako první spustili nakupování se skenery. Stoupla kvůli koronaviru obliba bezkontaktních nákupů?
Už v minulých letech jsme funkce Scan&Go také integrovali do aplikace pro mobilní telefony. Zákazníci během nákupu sami načítají zboží a u pokladny ho nemusejí vyndávat z košíků na pás. To se nám osvědčilo v době koronaviru, kdy se zákazníci báli kontaktu s dalšími lidmi a chtěli nakoupit rychle. Frekvence používání mobilní aplikace se ztrojnásobila a o 80 procent se zvýšilo i používání klasických skenerů Scan&Go. V posledních třech měsících víc než polovina našich zákazníků nakupovala pomocí této technologie.
Už dříve jste také rozjeli pilot e-shopu s možností vyzvednutí na prodejně. Bude se rozšiřovat a plánujete i rozvoz domů?
Koronavirová krize vývoj komplexního e-shopu s potravinami akcelerovala a pracujeme na různých variantách řešení, jak nákup z Globusu doručit k zákazníkovi domů. Nyní jsme ve fázi vyhodnocování, co jsme se naučili na řešení iGlobus na Zličíně a plánujeme další kroky.
Celý sektor se posouvá, někdy dost nečekaně. Kaufland nedávno oznámil spolupráci s e-shopem Košík.cz, který bude nabízet na internetu jeho zboží…
Koronakrize urychluje celý online byznys. Spolupráce s experty je otevřenou možností. My jsme specialisté na hypermarkety a na oblast výroby, v ostatních ohledech jsme začátečníky a musíme se učit. Pokud tedy budeme mít možnost se v nových oblastech s někým propojit, budeme o tom rádi jednat. Během krize jsme třeba museli zavřít všechny restaurace, ale povedlo se nám rychle rozjet spolupráci s Dáme jídlo, která bude pokračovat.
Budete otevírat nové hypermarkety nebo půjdete cestou malých konceptů typu Fresh?
Doufáme, že v příštích letech budeme moci v České republice otevřít další hypermarkety a že zde bude místo. Nejen proto, že jich máme jen 15, ale i proto, že máme od zákazníků velmi pozitivní ohlasy. Zároveň často říkají, že jsme daleko. Právě proto chceme hypermarkety v dalších regionech. Koncept Fresh nám pak může pomoci v oblastech, kde už působíme. Momentálně máme dva piloty v Praze a brzy rozhodneme o jejich další expanzi. Jasno by mělo být v roce 2021.
Někteří považují hypermarkety za mrtvý koncept.
Diskuse, jestli jsou hypermarkety mrtvé, běží posledních deset let. Během té doby intenzivně pracujeme na zlepšování služeb a zážitků pro zákazníky. V koronakrizi lidé hodnotili nakupování v Globusu jako bezpečné, a to díky bezkontaktnímu placení, hygieně, ale i díky tomu, že šetří čas a nemuseli běhat po šesti různých obchodech.
