Kšeft s mysliveckým zákonem na úkor zemědělců, vlastníků lesů, státních peněz a udržitelné krajiny

V současné době vrcholí lobbing vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) za udržení komunistického modelu lidové myslivosti a to, jak se zdá, klidně za jakoukoli cenu. Svědčí o tom dění v posledních týdnech v Poslanecké sněmovně a třeba i například článek předsedy ČMMJ Jiřího Janoty v časopise Myslivost č. 5, ve kterém se drze pustil do dehonestace a zpochybňování skupiny zájmových a profesních organizací, které hájí zájmy vlastníků půdy, vlastníků honebních pozemků, vlastníků lesů, produkčních zemědělců či ochránců přírody apod. Uboze napadá a zpochybňuje konkrétně i Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), když rozumuje nad počty jejích členů či dokonce transparentností jejího fungování.

Je zajímavé, že když ten samý předseda ČMMJ například žádal před rokem naši organizaci o podporu společného stanoviska k Plánu péče o vlka, žádné pochybnosti o nás neměl a přišla mu tak podpora ASZ ČR asi vhod. Z toho ovšem také plyne, že současné myslivecké vedení tímto napadáním jen ztratilo půdu pod nohama a nabralo na zoufalosti. Myslím ale, že zorientovaný čtenář si udělá vlastní představu a není zde potřeba obhajovat sílu kterékoli členské základny či transparentnost kterékoli z osmi dlouhodobě působících a jasně profilovaných nevládních organizací - například vše potřebné o ASZ ČR a koho zastupuje, lze nalézt na webových stránkách ASZ ČR či v našich časopisech a jiných médiích, kde navíc každodenní široké aktivity jasně dokazují významný záběr v zastoupení českých sedláků a rodinných farem.

Je jen smutné, že dokonce i 30 let po revoluci vyvíjí vedení ČMMJ za nepokryté podpory Ministerstva zemědělství extrémní snahu, aby se relikt „lidové“ myslivosti v současném rozložení Poslanecké sněmovny podařilo legislativně udržet dál bez potřebných novelizací, na které většina vlastníků půdy, zemědělců a koneckonců i široké veřejnosti jednoznačně čeká. Rozumný člověk nicméně tuší (a zcela jistě to ukáže již nepříliš vzdálená budoucnost), že ale půjde jen o dočasné prodlužování agónie tohoto již v samých kořenech mrtvého modelu myslivosti, neboť se to navenek projevuje v mnoha ohledech stále viditelněji.

Co je ale ještě smutnější, je reálná ukázka „obhajoby“ zájmů zemědělců, kterou předvádí v současné době vedení některých zemědělských organizací – (podle námi zjištěných informací jde například o Agrární komoru ČR a Zemědělský svaz ČR), které s Českomoravskou mysliveckou jednotou lobují u premiéra Babiše proti přijetí jakýchkoli strukturálních změn v mysliveckém zákonu. Uvedené jednání tak fakticky ukazuje, že podepsaní zástupci buď nechtějí vidět dlouhodobý problém miliardových škod způsobovaných přemnoženou zvěří na zemědělských a lesních porostech anebo nemají zájem je snižovat, každopádně je ale třeba se ptát, jaký asi kšeft za tím vším je.

Faktem totiž je, že tyto škody dlouhodobě nesou na bedrech, vedle vlastníků lesů, zejména zemědělci - a to všichni – tedy jak malí, tak velcí, tedy i členové uvedených zemědělských organizací. Logicky by se dalo předpokládat, že by jejich zástupci měli mít zájem na alespoň částečné minimalizaci takto vzniklých ekonomických ztrát, zvláště když se v médiích holedbají, jak zájmy českého zemědělství a svých členů intenzivně hájí. Podpora stávajícímu řešení mysliveckého zákona je ale docela usvědčuje z opaku a zdá se, že se s ekonomickými zájmy podnikatelů v zemědělství obchoduje na politické a lobbistické úrovni a je dost možné, že o tom členské základny ani moc netuší.

Novelu zákona obsahující například potřebnou změnu v plánování lovu, možnost snížení výměr u vlastnických honiteb či právo lovu pro zemědělce, kterou předložili Radek Holomčík a Petr Bendl, přitom nepodporuje pouze ASZ ČR zastupující zhruba 7 500 zemědělských zájmových a podnikatelských subjektů, ale také dalších osm významných a dlouholetých nevládních organizací, mimo jiné zastupujících například sekci soukromých vlastníků lesů ve Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR, Český svaz ochránců přírody, Pro Silva Bohemica, Česká společnost ornitologická, Hnutí Duha, Spolek vlastníků honebních pozemků, Svaz vlastníků půdy či Spolek pro obnovu venkova, jejichž společné stanovisko k novele zákona o myslivosti bylo v minulosti zveřejněno. Pokud tedy mají politici ve sněmovně naslouchající hlasům odpůrců námi navržených ideových změn v mysliveckém zákoně pocit, že tím získají před blížícími se volbami více hlasů, jde o kalkulaci mylnou, navíc škodící přírodě i zemědělcům jako celku.

Jménem ASZ ČR jasně deklaruji, že cílem námi podporovaných změn, které jsme připravovali s odborníky z různých oblastí, není žádná snaha o likvidaci nebo jakoukoli dehonestaci poctivě, odborně, s citem vykonávané myslivosti jednotlivými myslivci. Naopak je podporujeme a to již zejména proto, že řada našich členů je aktivními myslivci a vzhledem k tomu, že jsou zpravidla myšlenkově i majetkově spojení s danou lokalitou, není žádný důvod o jejich pozitivních záměrech k výkonu myslivosti pochybovat. Uvědomujeme si, že jde o důležitou a nezbytnou součást vyváženého přístupu k hospodaření v krajině, ale jde nám o funkční přizpůsobení celé činnosti tak, aby pokrývala zájmy vlastníků, zemědělců a obecně realitu, která se odmítáním jakýchkoli změn jen dále naprosto nesmyslně stupňuje. V podstatě jde tedy o návrhy změn, které pomohou udržet myslivecké hospodaření, pokud se postaví na reálnější základ, než jakým je zamrzlý model lidové myslivosti. Zkušenosti z předkomunistického období i z okolního vyspělého světa potvrzují, že tato řešení normálně existují a dobře fungují. Takže proč by to tak nemohlo být opět i u nás?

Myslím, že by vedení ČMMJ mělo jednat mnohem otevřeněji se sedláky i s vlastníky půdy, lesů, s ochránci přírody o tom, jaké problémy současná myslivost má a mělo by hledat skutečnou cestu ven a nepokoušelo se všemožně napadat ty, kteří mají prostě jiné zkušenosti a názory a nechtějí již jen doplácet na negativní důsledky bez reálných možností s tím něco udělat. Je také třeba na adresu předsedy ČMMJ Jiřího Janoty vzkázat, že jakékoli zpochybňování naší selské organizace nemá žádný věcný přínos a může se vždy jen setkat s naší jasnou reakcí. Přitom stále platí, že jsme otevření ke skutečné společné debatě o podstatě mysliveckých, zemědělských či lesnických problémů, která by mohla pomoci zlepšit situaci v těchto jednotlivých odvětvích krajiny, protože nakonec přece jde o jeden ekologický i ekonomický systém a vše spolu velmi souvisí.  Další pokračování vehementního a systematického přemlouvání poslanců a senátorů ze strany ČMMJ a prosazování tak pouze úzkých zájmů totiž skutečnou realitu stejně natrvalo nezakryje a jen zhoršuje jeho řešení do budoucna. Problém tu je - tak ho řešme hned, odpovědně a pokud možno společně!

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR, dne 11. 5. 2021 

K uvedenému článku se připojil p. Richard Podstatzký Thonsern (místopředseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, SVOL) s tímto dovětkem:

Možnost myslivecky hospodařit je pro sedláky a majitele lesních celků menších výměr na západ od nás běžná praxe. Vlastní honitby tak začínají od 75 ha v Německu nebo od 115 ha v Rakousku. Bohužel u nás se i po 30 letech po revoluci setkáváme s nerespektováním ochrany soukromého vlastnictví a lidová myslivost je upřednostňována před sedláky, kteří hospodaří v krajině a nemají tak možnost předcházet škodám na zemědělské půdě vlastními silami. Velmi mi to připomíná dobu 50. let minulého století, kdy strana a vláda tvrdily, že jen kolchozní zemědělství je to správné a soukromý zemědělec je kulak. Nyní se opět soukromý zemědělec snaží domoci svých práv, ale lidová většina rozhodla za něj a bez něj!