Milan Hron: „Ztratila se historická paměť a jejím důsledkem byl i přezíravý pohled na selské lesy“

Předseda spolku Pro Silva Bohemica, Milan Hron, nás čekal u odbočky vedoucí k lesu, kousek za Svitavami a na dohled od obce Kamenná Horka. Podle předpovědi počasí mělo pršet, proto jsme si nejdříve prohlédli vše, o čem se bude mluvit při povídání o obnově lesa, o obnově tůní, o oplocenkách i o tom, jak může být sdružení lesníků prospěšné selským majitelům lesa. Ostatně o tom již měl Milan Hron možnost krátce pohovořit na Radě ASZ v Černé Hoře.

Z lesa jsme zamířili do tepla, na obecní úřad v Kamenné Horce. Paní starostka Lucie Podborská byla rozhovoru přítomná a konstatovala mimo jiné, že dobré vztahy s Milanem Hronem stojí na vzájemné důvěře, je totiž 20 let odborným lesním hospodářem pro zdejší obecní lesy a také pro dalších 12 obcí plus několik soukromých vlastníků. Ano, řada lesníků z Pro Silva Bohemica takto působí. 

Než jsme se rozpovídali o hospodaření v lese, Milan Hron si posteskl: „Nikdy jsme nevěděli o lese tolik, co víme nyní a přesto lesy odcházejí.“ Ostatně i to bylo jedním z důvodů vzniku mezinárodní organizace Pro Silva Europa a posléze národních spolků, českého, rakouského, francouzského, řeckého, slovinského, chorvatského a dalších.

Jaký má cíl naše česká sekce Pro Silva Bohemica?

Cíl má stejný, jako Pro Silva Europa, což je evropské hnutí lesníků, kteří se snaží maximálně využívat přírodní procesy. My jsme aktivní součástí tohoto společenství a naše česká pobočka Pro Silva Bohemica je jednou z největších v Evropě. Je to úžasné, napříč Evropou sdílíme znalosti, zkušenosti. Někdo by mohl namítnout, co že si můžeme říkat s Chorvaty, s Řeky? Ale když tam přijedete, vidíte, že Řecko nejsou jen ostrovy, pláže a horko, ale i hory, a na těch horách to často vypadá dost podobně jako u nás. Chorvati zase mají tak úžasné lesnictví, tak blízké přírodě, že jim to můžeme jen závidět. A totéž platí i pro Slovinsko.

Představy mnohých, že v těchto krajích roste leda pár keříků na vápencových skalách, neodpovídají skutečnosti. Naopak, právě zde můžeme najít inspiraci pro to, jak to dělat u nás, a po všech stránkách, ať třeba jde o tvar lesa, jeho dřevinnou skladbu, způsob hospodaření. Je tu vidět, jak les vypadá po padesáti letech obhospodařování nějakým stálým stylem, což u nás těžko hledáme. A v dnešní době, kdy probíhající klimatické změny, které naznačují, že se bude oteplovat a se srážkami to bude všelijaké, máme před očima model, na němž si lze představit, co může nastat u nás, na co se připravit, jak se inspirovat praxí ze sušších oblastí Balkánu. Můžeme se podívat i blíže, třeba do Maďarska. U nás jsou domovem klasické duby, dub zimní, dub letní, a jen okrajově nějaké jižní, dub cer, či uherský. A ukazuje se, že právě ty jižní duby budou zřejmě jednou našimi základními dřevinami. Měli bychom se intenzívně zajímat o to, jak se pěstují, jak se zakládají jejich porosty, jestli je z toho nějaký užitek, zda se dá se vypěstovat pořádný kmen, protože hospodářský užitek je důležitý. Do této skupiny patří i další středomořské duby, jako dub jadranský, cesmínovitý a jiné. Jsou to na pohled krásné porosty a nás zajímá, proč někde prosperují a jinde ne, jaký vliv má stanoviště, jaký genetická výbava. Možnosti výzkumu jsou velké, můžeme dělat genetické analýzy.

Ale zůstáváte, nebo zůstáváme zakotveni v Evropě

Ano, cítíme se být součástí Evropy, každý rok máme řadu setkání, kdy je prostor pro diskuse, pro sdílení zkušeností, učíme se nehledět na problematiku pěstování lesa jenom českou optikou. Když se řekne, že v České republice je „Pro Silva…“, všude v Evropě vědí, co to je za organizaci, co mohou očekávat, že myslíme stejným způsobem. Cíle a uvažování jsou v Evropě stejné, i když podmínky jsou různé.

Náš spolek má kolem dvou set lidí, záměrně neříkám lesníků, protože jsme poměrně široce rozkročení. Lesníků je asi nejvíc, mezi členy jsou však i lesničtí pedagogové, výzkumníci, ale také vlastníci lesa i sedláci nebo lidé ze státní správy… Tato společenská pestrost nám umožňuje si ověřovat, jak je reálné a správné to, co hlásáme a děláme. Já třeba mohu sdílet to, co mám ověřené tady, v lesích v okolí obce Kamenná Horka, ale je třeba to ověřovat i jinde, s výzkumníky, s kolegy odsud i ze zahraničí.

Viděli jsme před chvílí, jak vracet lesu pestrost, a tudíž i odolnost, vytvářet jakási okna v porostu a nechat les se přirozeně obnovovat, či vysazovat stínomilné jedle, buky a posléze je probírat. V prvních letech chránit oplocenkami, a to vše za minimálních nákladů….

Například. Tak je možné si ověřit, zda mé názory jsou univerzálně platné, či je nutné je začlenit do nějakého širšího kontextu. Nebojíme se své zkušenosti publikovat a uznávat „různé pravdy“. Ovšem ověřené pravdy.

Nedávno jste měl příležitost prezentovat názory a poznatky spolku Pro Silva Bohemica na radě Asociace jako inspiraci a ověřenou věc…

V minulých desetiletích u nás došlo k tolika deformacím názorů i přístupů, až se ztratila historická paměť. V lese jsme se před chvílí bavili o jednom z důsledků ztráty paměti, je jím například poněkud přezíravý vztah k selským lesům, tzv. selštinám, které byly v poválečné době rekvírovány, přebírány a zařazovány do systému státních lesů. Selské lesy vůbec neodpovídaly tehdejší představě, jak má vypadat les. Dnes je situace přece jen mírně pozměněná. Viděli jsme pozůstatky toho plně zakmeněného porostu. Selský les býval jinačí, nepravidelný, pro nedávnou dobu jaksi neuchopitelný, což bylo prezentováno jako špatný způsob hospodaření. A ejhle, doba pokročila a ukazuje se, že právě ta pestrost lesa, nerovnoměrnost struktur a různé dřeviny jsou jednou z mála možností, jak ty lesy udržet a pěstovat i v budoucnu. Oponenti však tvrdí, že to všechno bude stát velké úsilí, velké náklady, a bude to náročné na pracovní síly.

Je tomu opravdu tak?

Nemusí tomu tak být. Můžeme sedlákům a menším majitelům lesa nabídnout to, co bylo donedávna popíráno. Tvrdilo se, že v malém se nedá hospodařit, natož pak si z lesa něco brát. Ale to je přece popření historické zkušenosti, dřív se to běžně dělalo. Jde to, ovšem jen tehdy, když je les pestrý. A každému je snad jasné, že když je les malý, nelze v něm těžit každý rok nějaký velký objem, ale je otázkou, zda to každý potřebuje, v čem je hodnota toho lesa pro menšího majitele. Pro běžného vlastníka lesa může být lákavé všechno vykácet a pak zase zasázet, ale lidé, kteří uvažují dlouhodobě, především sedláci nebo obecní zastupitelstva, uvažují jinak. Jim jde o to, aby les přinášel trvalý užitek a aby ho přinášel i potomkům a následovníkům. A právě této představě odpovídá daleko lépe přírodě blízká struktura lesa a výběrné nebo nepasečné hospodaření. A my bychom se měli učit od přírody, z pralesů, ale i ze selských lesů, čeho všeho se dá dosáhnout a využívat tak, abychom do lesů nemuseli dávat takové peníze a tolik sil.

První věcí je přirozená obnova, autoredukce, les se dokáže „vychovávat“ sám. Z hustého přirozeného podrostu bez probírky a prořezávky také vyroste les, ale musí mít správnou strukturu. Nemusí se zde neustále pracovat a vynakládat peníze. Můžeme se inspirovat i smíšeným porostem, každý přece nepotřebuje smrk, chce si zatopit tvrdým dřevem, habrem, dubem, nebo i měkčí břízou. Také je třeba vědět, že ne všechny stromy se dobře snáší. Zase se můžeme inspirovat selskými lesy, jednou hospodář potřeboval tyče, jindy chtěl postavit plot, udělat oje, nebo krovy, a pak třeba potřeboval dřevo na roubenou stavbu. Podle toho také les vypadal, tedy podle poválečných názorů divně, podle dnešních poznatků nesmírně moderně. Takováto skladba lesa vykazuje mnohonásobně větší odolnost než stejnověká monokultura, a co víc bychom od lesa kromě produkce mohli ještě chtít.

Což ale neznamená, že takový způsob pěstování lesa nelze aplikovat i ve větším měřítku. Takto se snažíte hospodařit i v obecních lesích…

Nad pěstováním lesa v tomto duchu by se měli zamyslet všichni majitelé lesů. Je jasné, že ne všichni budou pro, ale ti, kdo by se o tom něco chtěli dozvědět, se mohou obrátit na náš spolek o radu (www.prosilvabohemica.cz). Proto jsme zde.

Spolupráce může mít dvě roviny. První na úrovni spolků, tj. ASZ a PSB. Právě dnes se řeší řada zásadních věcí: legislativa lesů, myslivost, přístupnost do krajiny, její prostupnost, obnova lesa. Začíná se mluvit o zpoplatňování některých funkcí lesa, společnost si uvědomuje, kolik má různorodých zájmů a požadavků, pokud se týká krajiny a lesa. Svůj zájem má každý vlastník, myslivec, ochranář, ale i Asociace, i my lesníci, a to nemluvím jen o našem spolku. Také je třeba zmínit rozdílné zájmy vyplývající z velikosti výměry vlastněného lesa. Není ale možné, aby každý hájil své zájmy proti všem. Když se mají třeba řešit škody působené zvěří, to je dnes aktuální, měli bychom se umět sejít a říci si, co si kdo od lesa slibuje, co očekává, a najít společnou řeč, a až potom jít na veřejnost a společný názor prosazovat.

Pokud totiž nic neuděláme, a to se často stává, udělá to za nás někdo jiný, a my se potom divíme, když už se prakticky nedá dělat nic, nebo jen velmi těžko. Jsme potom za kverulanty, kteří bourají něco, co někdo „geniálně“ vymyslel.

Každoročně plánujeme několik akcí, nejde jen o setkávání, ale o akce naučné, a jedním z témat je hospodaření v malém lese, což má svá specifika. Rozloha několik tisíc hektarů je samozřejmě jiná. Ale i na několika hektarech až několika desítkách hektarů jsme schopni v praxi ukázat to, o čem tady hovoříme. 

A druhá úroveň je ta lokální. Jsem například odborným lesním hospodářem řádky obecních lesů i soukromých lesů, celkem asi pro 1 700 hektarů. Je potřeba mluvit s místními lidmi, s hospodáři v krajině, s majiteli malých lesů a poradit jak na kůrovce, jak si poradit s obnovou lesa. Předrevoluční způsoby pěstování lesa jsou stále hluboce zažité. Jsme připraveni předestřít trochu jiný pohled na les. A kromě krásy a udržitelnosti zdůrazňuji i menší nebo minimální finanční náročnost takového pěstování lesa.

Jak do takovýchto navrhovaných způsobů obhospodařování lesa začlenit dnes znovu objevené agrolesnictví? Skloubení zemědělství se stromy v krajině?

Řada našich členů je především lesníky, ale zároveň třeba agrolesníky, nebo členy České ornitologické společnosti a najednou zjišťujeme, že se stále potkáváme, například i na Radě ASZ. Připočtěme, že řada těchto lidí jsou i myslivci. A já jsem přesvědčen, že my všichni máme stejný cíl, tedy myslím tím „my, kteří spolu mluvíme“. Chceme, aby lesy i agrolesnické systémy byly udržitelné, hezké, prospěšné, takže všechny tyto zájmy se prolínají a o ten průnik jde. Jde o hospodaření blízké přírodě, a na tom se shodujeme.

Vždy je důležitá místní spolupráce, respektovat zájem vlastníka lesa a vědět, na koho se obrátit.

Starostka Lucie Podborská k tomu dodává: „Vztahy majitele, v našem případě jde o obecní les, a odborného lesního hospodáře, musejí stát na důvěře, jinak to nejde. A potom také mohu toto přírodě blízké hospodaření doporučovat dalším zájemcům. A vím, o čem mluvím, naše spolupráce trvá již šest let, jsem starostkou druhé volební období.“

Milan Hron pokračuje… Zájemcům můžeme jako lesníci předestřít takový nebo onaký způsob hospodaření, se všemi výhodami i nevýhodami. Pasečný způsob s okamžitým ziskem, ale i s nutností investovat do obnovy, nebo pěstování šetrnější, s průběžným ziskem a minimálními náklady na obnovu lesa. Záleží pak na rozhodnutí dotyčného majitele.

Dnes, v době kůrovcové kalamity, někteří majitelé lesů soudí, že je už na všechno pozdě, když všechno sežral kůrovec. Důležitá je však další fáze, uvědomit si, že takto postižený majitel je v situaci, kdy bude vytvářet les pro své potomky. Pokud to bude chtít s lesem zkusit znova, může to udělat dvěma způsoby - dobře nebo špatně. Špatně, to je z našeho pohledu opakovat staré chyby. Stejně založený „pěkně zakmeněný“ les v řádcích bude s největší pravděpodobností za 20 až 30 let opět sežrán. Dnes se mění klima a smrk bude mít šanci leda v nadmořské výšce nad 800 metrů. V nižších a středních polohách na kalamitních plochách je lepší postupovat třeba přes přípravné dřeviny, sázet například břízy anebo to nechat pár let na přírodě. Dá se totiž požádat o odklad zalesnění, o čemž se moc neví.

Chcete tedy v rámci osvěty sdělovat zájemcům i veřejnosti, jak se věci mají a jaké jsou možnosti…

Lidé by se měli umět zeptat, a my lesníci, například spolu s Asociací, se musíme snažit nacházet a oslovovat potenciální zájemce. Prakticky každý vlastník lesa může dosáhnout na nějaké dotace. Ten, kdo obnovuje či sází les, může pořídit oplocenku vlastními silami celkem levně, nebo dotovanou, sazenice pak dostane zaplacené úplně, tudíž náklady na něco jiného než „smrčky v řádcích“ budou minimální. Ale dost možná, že za stejné náklady, anebo i za menší, se dá založit vhodnější porost z vhodnějších dřevin. Jenže právě to se může dozvědět při jednání s odborným lesním hospodářem jako s první kontaktní osobou. 

Z majitelů lesa jsou zajímavou skupinou sedláci, protože jejich vazba na majetek je specifická a plánování dlouhodobé.

Vraťme se ještě k obnově lesa a jeho proměně

Viděli jsme to názorně v nedalekém lese, přirozené zmlazení je možné, ale těžko se třeba bude zmlazovat jedle, nechráněnou by ji zvěř nenechala odrůst. Ve světlině po výběrné těžbě je oplocenka, kde stínomilné nalétnuté jedle postupně zesílí, táhnou se ke světlu, a po proředění zde budou vitální stromy. A zadarmo. Kdybych před dvaceti lety věděl to, co vím dnes, postupoval bych při přestavbě lesa razantněji. Jenže před dvaceti lety se nic tak klimaticky otřesného nedělo. Nyní potřebujeme dostat do lesa, do schnoucího a řidšího lesa dub, k tomu se hodí o trochu větší prosvětlené plochy, ale zase za podmínky vybudování oplocenek. Jenže to před lety u nás (5. - 6. vegetační stupeň) nebylo podle příslušné vyhlášky považováno za zalesnění, ale dnes už to jde, a nejde jen o duby, ale třeba i javory, a jiné listnáče.

Nastává dnes doba, skoro bych řekl světlomilná, kdy se v lesích uplatní i světlomilné dřeviny, a také teplomilnější, javory, lípy, duby. Dlouhodobě sledujeme situaci, měnící se klima a reagujeme. Počasí bude čím dál nevyzpytatelnější, bude více tepla i sucha, srážky problematické. Lesy zde budou vždy, jen jiné, a budou to mít složitější.

A není u nás nakonec těch lesů moc? Dnes se i píše o přelesnění…

Lesy u nás požívají velkou legislativní ochranu, z tohoto pohledu jsou lesy udržitelné a není jednoduché z lesní půdy právně udělat půdu zemědělskou či pozemky stavební. Lesy jsou na 34 % plochy státu, a to není žádný extrém. Spíš bych hovořil o překmenění, čili že je často moc dříví na jednotku plochy. Porosty byly pěstovány tak, aby bylo co nejvíce dřeva dopěstováno do obmýtí. Tento typ lesa, hustý, rovnoměrný a homogenní, však bývá málo odolný, takto to přelesnění asi bylo míněno.

O spolupráci se sedláky a místními samosprávami jsme hovořili, jaké další cíle má Pro Silva Bohemica?

Kromě toho, o čem jsme již hovořili, usilujeme zejména o vzdělávání lesnického stavu. Nerad bych, aby se na nás někdo díval jako na převlečené ochranáře. My jsme hospodáři! Můžeme ukázat, že hospodařit tzv. přírodě blízce je podstatně levnější, a výsledkem jsou lesy odolnější, s dlouhodobou perspektivou, které přinášejí nepochybný a trvalý zisk. Jen to chce čas, trpělivost, znalosti a trochu pokory před silami přírody.

Josef Duben

Tisk

Další články v kategorii Lesnictví

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info