Omezením chovu hospodářských zvířat počasí na planetě neovlivníme

Spíše jako marketing veganské lobby než jako rozumnou vědeckou úvahu je nutné hodnotit teze, které opětovně zazněly na nedávném 50. zasedání Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) v Ženevě, a které za jeden z nástrojů k zastavení oteplování planety navrhují snížit stavy hospodářských zvířat (především přežvýkavců) a omezit konzumaci masa. Důvodem má být metan, který hospodářská zvířata, především pak skot, produkují, a tak údajně významně přispívají ke skleníkovému efektu. Ve skutečnosti je to ale jinak.

Je přitom docela ilustrativní, jak se v katastrofických vizích ve jménu spasení lidstva žongluje s čísly - a již to by mělo být pro normálně uvažujícího člověka varováním. O metanu se tak například můžeme v různých článcích a vyjádřeních dočíst, že oproti oxidu uhličitému je 40x, a dokonce až 700x vyšším „oteplovačem“ planety, ačkoli ve skutečnosti je oteplovací účinek metanu zhruba 23x vyšší. O podílu hospodářských zvířat na celkové produkci metanu se zas můžeme dozvědět, že tento podíl činí 18 procent, jindy zase 10,5 procenta, přičemž ale ve skutečnosti činí tento podíl mnohem méně. Nejen kvůli tomu je zcela zřejmé, že chov přežvýkavců nemá na klima planety vliv, což prokázala celá řada vědeckých prací, jejichž výsledky ale tuzemská média (a ani většina zahraničních, protože prostě nezapadají do umělých katastrofických scénářů) nepublikovala. Nejde přitom zdaleka o nějaké výjimečné závěry. Jednou z posledních prací na toto téma je studie „Domestic Livestock and Its Alleged Role in Climate Change“, jejímž autorem je agrobiolog a vědecký výzkumník Albrecht Glatzle. Studie vyšla v prosinci loňského roku a jejím závěrem je, že neexistují žádné vědecké důkazy pro to, že emise metanu z chovu hospodářských zvířat mají vliv na klima Země. Z celé řady argumentů snad jen jeden, který je velmi srozumitelný. Totiž, že i když mezi roky 1990 a 2005 vzrostl celosvětově počet skotu na planetě o více než 100 milionů kusů, v atmosféře se během této doby koncentrace metanu zcela stabilizovala. V médiích neustále opakované množství produkce metanu (oněch 18 procent) zpochybnil i biolog z Kalifornské univerzity Frank Mitloehner. Data k uvedenému výpočtu byla dle jeho důkazů chybná (i když správnější výraz by asi byl „zmanipulovaná“), a reálná produkce metanu produkovaného hospodářskými zvířata může podle relevantních výpočtů činit maximálně 3 procenta. Analýza Tary Garnettové  z Univerzity v Surrey zase prokázala, že tím, že přežvýkavci spásají trávu, zvyšují její schopnost pohlcovat oxid uhličitý, přičemž pasoucí se dobytek může významně snížit emise oxidu dusného.

Druhým „argumentem“ proti chovům hospodářských zvířata jsou údaje o tom, kolik litrů vody je třeba k produkci kilogramu masa nebo mléka. A „samozřejmě“ z toho vychází, že na produkci potravin rostlinného původu je zapotřebí vody méně. Bohužel je třeba říci, že takto emotivní prohlášení postrádají elementární znalosti o koloběhu vody v přírodě, a jejich autoři a autorky (a podle všeho většina populace) by se měli vrátit do první nebo druhé třídy základních škol, kde se koloběh vody probírá. Ani chovem zvířat, ani pěstováním hospodářských rostlin, zaléváním zahrádek nebo vysycháním toků se voda z planety Země neztrácí, pouze se přesouvá z místa na místo, a pokud je tepleji, je jí víc ve vzduchu v podobě páry a méně v zemi v podobě vláhy. Ale je jí stále stejně. Chovem hospodářských zvířat tak samozřejmě nelze „vysušit“ planetu, jak se to snaží spasitelé lidstva laické veřejnosti podsouvat.

Pokud se pak týká omezení konzumace stravy živočišného původu, nebo dokonce úplné vynechání takové stravy, byly by praktickým výsledkem takového přístupu budoucí zásadní zdravotní potíže lidské populace. Již nějakou dobu existují výsledky velmi rozsáhlé a tedy reprezentativní studie, podle níž mají narozené děti veganských matek s pravděpodobností 40 procent zdravotní a mentální problémy, a její výsledky dosud nikdo nezpochybnil. Má to svou logiku – strava rostlinného původu neobsahuje všechny pro člověka potřebné látky, a pokud je člověk nezíská z masa nebo mléka, pak tyto látky v organismu chybí. Řešením není ani dodávat je do těla prostřednictvím různých potravinových doplňků a „bobulí“, (to by se jistě líbilo farmaceutickému průmyslu), neboť umělá náhražka nedokáže nikdy nahradit původní přirozený zdroj. Strava živočišného původu kromě toho podporuje růst svalové hmoty a hlavně rozvoj centrální nervové soustavy (proto také mají děti veganek psychické problémy). Dotaženo do extrémních důsledků – při sázce na pouze a jenom stravu rostlinného původu budeme za několik generací slabí a hloupí.

Chov hospodářských zvířat, především pak pastevecký chov, má přitom pro přírodu, biodiverzitu, zdroje vody a krajinu jako takovou, na rozdíl od tezí IPCC, úplně opačné, pozitivní důsledky. Na stránkách profesní selské organizace je výčet těchto pozitiv nepochybně nošením dříví do lesa, je ale zcela zřejmé, že kdybychom na pastevecký chov vsadili v naší zemi v mnohem větší míře, než tomu reálně je, byla by na tom naše krajina, například v potenciálu zadržování vody z dešťů, mnohem lépe. K růstu podílu pasteveckých chovů ostatně postupně dochází, v zahraničí ve větší míře než u nás, také v souladu s trendy zlepšování „animal welfare“. To je přitom cesta, jak zlepšit retenční schopnost krajiny, pestrost jídelníčků, pestrost života na spásaných loukách a management nakládání s půdou, k čemuž panel IPCC vyzval také. V tomto bodu lze se závěry klimatických spasitelů souhlasit, stejně jako se snahou omezit plýtvání s jídlem. V omezení chovů hospodářských zvířat ale nelze souhlasit ani náhodou. Naopak, proti takovým mýtům by bylo velmi žádoucí se razantně vymezit. Jinak budeme… Slabí a hloupí. Jestli už nejsme…

Petr Havel

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info