Současná globální politická nestabilita a geopolitické napětí společně s rostoucím nacionalismem, byrokracií a ekonomickým tlakem stále více omezují volný přístup k datům potřebným ke studiu klimatické změny. Navíc komplikují jejich výměnu. Podle vědců, kteří se zabývají změnou klimatu a jejími dopady, by vznikaly lepší a reprezentativnější výsledky, kdyby existovala mezinárodní úmluva zajišťující otevřený přístup ke všem datům.
Klimatologům chybí data a volají po spolupráci. Obří dírou je ruská Arktida
Na problém v článku v časopise npj Climate Action upozornila čtveřice evropských vědců, mezi nimi i bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe.
Data by měla být podle vědců v maximálním rozsahu pro výzkumné účely k dispozici zdarma všem vědeckým institucím po celém světě, což by zajistilo efektivnější využití veřejných peněz. Univerzální a právně závazná úmluva o klimatických datech, kterou by schválila velká většina aktérů, může podle odborníků pomoci k lepšímu pochopení klimatického systému Země a podpořit zmírnění dopadu lidské činnosti.
Obtížnější přístup k datům přitom neomezuje jen vědce, ale také tvůrce klimatických politik a v konečném důsledku i firmy. „Každá forma důvěryhodné klimatické politiky musí být založena na důkazech,“ upozornili experti. Spolehlivé informace jsou podle nich potřebné k tomu, aby byly strategie pro zvládání změny a dopadů vhodné a přijatelné.
Záhada skokového oteplení
Typickým příkladem, kdy může znalost kompletních dat pomoci, je situace z roku 2024. Loni se totiž vědci dohadovali, proč průměrná globální teplota vzrostla během jednoho roku tak nečekaně výrazně. „Rozuzlení vlivu lidských a přírodních faktorů závisí i na množství a kvalitě časově přesných, sezonně odlišných a prostorově vymezených rekonstrukcí klimatu, které přesahují moderní období meteorologických měření,“ vysvětlili vědci.
Tím se zabývá paleoklimatologie, jejíž úspěch bude silně záviset právě na ochotě a schopnosti vzájemně po světě zpřístupňovat data z výzkumů.
Příkladem, jak konflikty podvazují řešení globálních problémů, je Rusko s nejdelším arktickým pobřežím či zónou permafrostu. „Změny v biosféře a klimatickém systému nelze zcela pochopit bez údajů z Arktidy a subarktické oblasti, z níž více než polovina leží na ruském území. Podobně nelze klimatologické a environmentální poznatky ze subpolárních lesů v Severní Americe jednoduše přenést do vyšších šířek Eurasie. Dopady Ruskem vyvolané války jsou i ve vědecké spolupráci dalekosáhlé a dlouhodobé,“ upozornili vědci s poukazem na ruskou agresi proti Ukrajině, která vedla k jeho mezinárodní izolaci.
Řadu údajů sice lze získat z družicových dat či modelů, ale měření přímo na místě to nenahradí.
Přenos dat a znalostí je obtížný i s Čínou a několika zeměmi v Africe a na Středním východě. Nejenže politická nestabilita brání výměně dat o klimatu, ale může vědeckou činnost znemožnit. Příkladem mohou být problémy s monitoringem sucha nejen v subsaharské Africe. Snižuje se kvalita prevence před požáry, což má dopad na potravinovou bezpečnost. Systémy jako například Windy.com částečně chybějící informace kompenzují, ale datům přímo z místa se nevyrovnají.