Musí přijít razantní krok od státu, výrobu plastů je třeba omezit, říká Pavel Doležel

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Profimedia

Životnímu prostředí škodí velké firmy i jednotlivci.
Energetika
3
Fotogalerie

Pavel Doležel studuje na Energetickém ústavu brněnského Vysokého učení technického, má zmapované dopady energetiky na životní prostředí, ve své práci se snaží vytvářet vhodné podmínky pro život v domácnostech a podílel se na rekonstrukci vzduchotechniky na Lipně. Má podle něj smysl třídit odpad? Jak moc jsou pro naše zdraví nebezpečné spalovny? A jaký je osud planety?

Často teď kolem sebe slyším, že nemá cenu doma třídit odpad, že popelářská služba stejně sesype kontejnery dohromady a za kopcem je vysype na skládce. Jak to vidí odborníci? Je to skutečně tak?

Byl jsem se podívat ve spalovně, kam se odpad většinou sváží, a tam se plasty třídí hlavně na zelené, bílé a modré plastové lahve. Zbytek sjede z pásu do spalovny. Je pravda, že když ve městě se spalovnou třídíme igelitové sáčky, žádnou velkou změnu neuděláme. Jde ale o chybu systému, na straně nejen spaloven vidím snahu vytřídit co možná nejvíce. Celé by to usnadnilo, kdyby se svět dokázal domluvit na jednotné formě vratné plastové lahve. Navíc druhotný plast má většinou hodně špatnou kvalitu. 

Jak v dnešní době funguje energetické využití odpadů?

Znovuvyužití odpadů není prvotním cílem při jejich zpracování. Na první místo se samozřejmě řadí to, že odpady vůbec dělat nebudeme, to je zásadní. Když už odpady vzniknou, pak je na druhém místě nějaká smyslupná recyklace. Na třetí místo se řadí jejich energetické využití, tedy spalovna. Například brněnská spalovna funguje jako teplárna, během léta zajišťuje kromě elektrické energie přísun teplé vody pro město jen ona. Hodně lidí je ale zhrozeno jen ze slova spalovna, přitom spousta z nich pak pálí plasty doma v kotlech, a to je pro ovzduší tisíckrát horší. 

Jistě, ale ani spalovna není stoprocentně ekologická. 

To určitě ne, spalovny mají ale tak vysoké emisní limity, že vypouští mnohem méně emisí než klasická uhelná elektrárna. 

Proč tedy nejsou limity pro obě zařízení stejné?

To uhelné elektrárny nemají šanci finančně zvládnout, protože ony ještě platí uhlí, zatímco spalovny dostávají za odvoz a zpracování odpadu zaplaceno. Navíc dostávají obrovské dotace.

Stačilo by se trochu zajímat

Kolik z dovezených plastů do spalovny se reálně spálí a kolik putuje na skládku?

Recyklačním procesem projde veškerý plastový odpad ze žlutých kontejnerů. Plast, který nelze využít, putuje do kotle, ale zhruba 10 procent z původního objemu odpadu není možno roztavit, takže se jako shořelé palivo ve formě škváry doveze na skládku. Mechanismy čištění plynů vzniklých při spalování jsou dost účinné, například odsiřování, které zbavuje spaliny i dalších škodlivých látek. Je to dost finančně náročné. Vzhledem k množství dotací, jež spalovny dostávají, ale nakonec vyjdou ekonomicky lépe, než když vyrábíme energii uhlím. 

Jsou spalovny ideáním řešením pro recyklaci plastů?

Nikoli ideální, ale prozatímní. Neříkám jen spalujme, stavme spalovny – tak by to být nemělo. Například v Austrálii dokázali o 80 procent zredukovat výrobu plastových igelitových sáčků. To je podle mě řešení. Dva hlavní potravinové řetězce samy s plasty skončily, měl by tedy přijít razantní krok od státu a velkých korporací, které produkují plastů nejvíce. To, že my se doma snažíme třídit, je skvělá věc, ale pokud nejen igelitové sáčky na trhu budou, lidé si je budou kupovat dál. Jen malé procento lidí přestane. 

Proč se lidé spaloven tak bojí? Je to jen nedostatek informací?

Myslím, že ano. Každý si představí, co ze spáleného plastu odejde do vzduchu, nikdo si ale nepřečte, jak to vlastně uvnitř funguje, co se tam děje, nevidí emisní limity. Přitom se stačí podívat na web jednotlivých zařízení. Navíc většinou má skoro 90% podíl na vzniku škodlivého oxidu dusíku v ovzduší automobilová doprava. Spalovna se podílí asi jen jednou desetinou. 

Po klimatickémpaneluOSN v Katovicích z konce minulého roku se klimatologové shodli na tom, že zbývá málo času na nápravu toho, co lidé na planetě natropili, že je třeba začít ihned jednat. Jak to vidíš ty?

Stačí se podívat na dokument o znečištění oceánu, zamořených oblastech a zjistíte, že už teď je vlastně pozdě, dávno jsme měli začít s plastem bojovat. Bohužel plast vždycky byl a stále je ideálním materiálem, který zvládne tolik, co jiné materiály ne. Jeho používání šetří čas, energii, náklady na výrobu, lidé ho viděli jako spásu. Jeho používání nás ale dohnalo. 

Jak velký smysl mají nově zavedené popelnice na biologický odpad?

Ve velkých městech, kde je spalovna, to smysl nemá. I biologický odpad do spalovny putuje a dodá palivu větší výhřevnost. Ale na vesnici to smysl rozhodně má, tam je mnohem důležitější třídit odpad, protože zasahují skládkaři a komunální odpad na skládce končí. Roztříděný odpad má ale naději na ekologickou recyklaci. Mimo město se biologický odpad využívá v bioplynových stanicicích, odpad z dřevovýroby v elektrárně na biomasu a tak dále.

Stát by měl namísto jízdného zdarma investovat do ekologie

V současné době se začínají zmiňovat decentralizované zdroje, tedy omezení energetické závislosti obcí na velkých městech. Zdroje tak mohou být „ušity na míru“ a energie lépe a efektivněji využívána. Jak tyto zdroje fungují?

Malá obec, třeba i o dvě stě lidech, se energeticky osamostatní, nebude závislá na dodávkách plynu z Ruska, na elektřině z Dukovan. V současné době je to ale Utopie, musel by přijít zdroj, který si ani nedokážeme představit. I teď se ale mohou osamostatnit v ohřevu teplé vody, na to jsou ideální fotovoltaické panely. Chybí ale impulz od státu. 

Nahradí decentralizovaná energetika tu centrální?

V současné době určitě ne. Existují takové vize, vždycky ale budeme na něčem závislí. Minimálně na plynu, který může být kdykoli zastaven. Funguje tak celá energetická síť Evropské unie. Rakousko samo zastavilo výrobu elektřiny jadernými elektrárnami, ve výsledku je ale stejně závislé na nás, odkupují energii z Dukovan a Temelína, a díky tomu dokážou ustát a eliminovat blackouty. 

Další věc je, že na venkově se teď ani nehlídá znečištění vzduchu. Karlova univerzita udělala výzkum – měřila emisní limity na venkově a zjistila, že znečištění bylo čtyřikrát vyšší, než je nejvyšší přípustná koncentrace škodlivin, ve městě už by byl vyhlášen smogový stav. To, že je na vesnici lepší vzduch než ve městě, platí jen v létě. 

Vidíš snahy státu s tím něco dělat?   

Vláda poskytuje kotlíkové dotace, ty ale nejsou pro každého dosažitelné. A pro koho dosažitelné jsou, odradí je zbytečná byrokracie. Musí přijít lepší nabídka. Pro zemi by byly výhodnější investice do péče o životní prostředí než například do jízdného zdarma. To sice také může mít na ovzduší pozitivní vliv, ale jen minimální. Problém je také to, že se lidé na vesnici o to, čím topí a jaký dopad to má, ani moc nezajímají.  

Svět bez emisí je záležitostí našich dětí, pravděpodobněji až vnoučat

Jak moc česká vláda řeší energetiku? Je otevřená novým možnostem?

V současné době je to s vládou na vážkách, chvíli to vypadá, že by byla pro to více se energetice věnovat. Spíš to ale vidím tak, že u nás bude pořád hlavní uhlí, možná se jednou postaví další jaderný zdroj, ale co se týká obnovitelných zdrojů, to u nás není vůbec jednoduché.

Proč?

Je potřeba zvolit vhodnou kombinaci všech variant a snažit se vytlačit uhlí, částečně po vzoru Německa. U nás tolik slunce nesvítí, takže ze solárů je těžké získat dostatek energie, s větrem je to podobné. Na druhou stranu Evropská unie se snaží co nejvíce zbavit emisí oxidu uhlíku, takže nějaké kroky vidím. Na to ale musí reagovat naše vláda. A ta se k tomu staví neutrálně. 

Udělala v poslední době Evropská unie zásadní a podle tebe i pozitivní kroky v oblasti energetiky?

Stěžejní byla dohoda z Paříže (byla dojednána během Klimatické konference v roce 2015 a má nahradit dosud platný Kjótský protokol, pozn. red.), kdy se politici shodli, že po roce 2020 potlačí emise oxidu uhlíku. Úkol je to náročný a pro některé země naprosto nereálný. Pro Polsko, a stejně tak pro nás, je výroba uhlí stěžejní, celkově je to nějakých 40 procent energetiky státu. Hodně lidí stojí za stavbou obnovitelných zdrojů, pak ale nedokážeme vhodně regulovat celou síť. Může dojít k výpadkům a blackoutům. Podle bývalého premiéra Topolánka, který je také energetik, by mohlo by dojít k absolutnímu chaosu, kdyby například v Berlíně nastal dvouhodinový blackout. Na tom něco je, je nutné dávat do popředí zajištění elektřiny jakýmkoli způsobem. Nesouhlasím s ním ale v kritice Pařížské dohody jako celku. 

Čili kroky je třeba činit, ale postupně.

Ano, nemůžeme hned přejít na bezemisní energetiku, to bude nejspíš záležitostí až našich dětí, spíš ale vnoučat nebo až dalších generací. Je to časově dlouhodobý závazek.

Jaké je u nás procentuální rozdělení enregetických zdrojů?

U nás je 40 procent energie vyráběno z uhlí, většina z toho je uhlí hnědé. Černé se využívá k energetice jen v Ostravě, jinak k tavení železa. Zhruba 35 procent představuje jaderná energetika. To je náš hlavní bezuhlíkový zdroj, ale i uran má samozřejmě nevýhody, hlavně uchovávání vyhořelého jaderného paliva, demontáž jaderných elektráren po jejich odstavení a samozřejmě riziko v podobě jaderné havárie. Zbytek je vyvažován plynem, který ale slouží spíš k dorovnání špiček, a obnovitelnými zdroji, ty mají zastoupení asi jedenácti procenty.

Kdy nastávají energetické špičky?

Ráno a večer, když většina lidí vstává do práce nebo se z ní vrací a je tma. Plyn má výhodu v tom, že dokáže rozjet elektrárnu do půl hodiny na plný výkon, zatímco uhelným a jaderným zdrojům to trvá až několik dní.

Mají dodavatelé obnovitelných zdrojů výhody? Jaká je jejich motivace do obnovitelných zdrojů investovat?

Výkupní ceny jsou pro dodavatele energie z obnovitelných zdrojů zvýhodněné. Navíc musí být upřednostěni před ostatními a podle odběru energie z obnovitelných zdrojů se i snižuje výkon ostatních elektráren. Tuto výhodu stanovila právě Evropská unie. I to ale není ideální, v síti to dělá problémy. Záchranou by byla akumulace energie. Na tomto principu u nás zatím fungují jen přečerpávací elektrárny Dalešice a Dlouhé Stráně, které vyvažují nepoměr mezi obnovitelnými a ostatními zdroji. Když je potřeba upřednostnit obnovitelné zdroje, energie z jiných zdrojů se uloží v přečerpávacích elektrárnách.  

Na elektromobily nejsme připraveni

Postupně začíná přibývat automobilek, které vyrábí elektromobily. Jde o udržitelný výrobek? Jaký vlastně reálný vliv mají na životní prostředí?

V tomhle jsem skeptik. Přechod je extrémně složitý, na každého člověka ve vyspělých státech spadá jedno auto, na celém světě jich jezdí asi 900 milionů. Kdyby najednou měla všechna auta přejít na pohon na elektřinu, došlo by k přetížení sítě. V centrech většiny měst není možné vybudovat dobíjecí stanice. Zároveň výroba baterií je ekologicky dost náročná a kdybychom najednou měli dobíjet tolik elektromobilů, došlo by k obrovskému zatížení uhelné energetiky a z toho budou větší emise, než kdyby auta jezdila na benzín. 

Jsi tedy zastáncem hybridních pohonů?

Ano, ty mají spotřebu tři až čtyři litry na sto kilometrů a jsou kombinací obou zdrojů. Do center je tedy ideální hybridní nebo CNG pohon. Po periferii na delší vzdálenosti, tam se elektromobil vyplatí. 

Existuje na světě stát s ideálním a udržitelným rozložením energetiky? Od koho se můžeme učit?

Podle mého jsou to evropské severské státy. Mají ale výhodu v dostatku zdrojů, které my kvůli geografické poloze nemáme. Island má geotermální energii, Norsko naopak zásoby plynu a tyto země využívají potenciálu větrné a vodní energetiky. Dokáží s nimi ale dobře nakládat, třeba oproti Rusku, které má zásoby plynu největší, ale na ekologii až tak nehledí. Německo zase zařazuje obnovitelné zdroje a posiluje plyn. Stále se tedy je od koho učit. Věřím, že přijde něco, co dokáže akumulovat energii a tím jí šetřit. Stejně tak věřím ve vodík, například v Ostravě už chystají autobusy na vodík a jsou bezemisní. Je ale těžké ho získávat a skladovat. Nadějí ale mohou být třeba nějaké zásoby z Vesmíru. Kdo ví, jaký objev přijde.