Když na jeleny domluvy neplatí

Jsou krásnou, ušlechtilou a vznešenou zvěří, které se říká vysoká, královská. Jeleni jsou ozdobou našich horských lesů, Orlické hory nevyjímaje, patří do nich. Jedná se o významnou kulturní hodnotu, kterou jsme převzali od předchozích generací a máme povinnost ji uchovat našim potomkům.

Jelen evropský však má závažnou nectnost, jíž je ohryzávání a loupání kůry. Dochází tak ke značnému poškozování kmenů smrkových porostů, jímž je znehodnocována dřevní hmota a jsou vytvářeny podmínky pro napadnutí poraněných stromů houbami i škůdci. Příčin této neblahé činnosti je více.

Jednak je to znemožnění obvyklé paši v zimních měsících s vydatnou sněhovou pokrývkou a jelení zvěř strádá pokud jde o přísun potřebných látek, náhradně potom získávaných z kůry. Velmi důležitou složkou potravy jelena jsou trávy a jen malá část polokeřů, v zimním období je spásán smrk. Jelení zvěř okusuje pupeny a vrcholové části letorostů včetně kůry a tím si zabezpečuje přísun nerostných látek, bez nichž se její organismus nemůže obejít. Tam, kde je nedostatek měkkých listnatých dřevin a dalších pastevních rostlin vyhledávaných touto zvěří, kde na velkých územních celcích převládají smrkové monokultury bez přiměřeného množství přimíšených listnáčů, tam se výrazně projevují škody způsobené loupáním kůry. Obdobné příčiny a důsledky vyvstávají i z hlediska zažívacích poruch. Proti nim si zvěř podvědomě zabezpečuje zvýšený přívod tříslovin. Nemá-li k dispozici tanin z mladých listnatých výhonků, hledá jej v kůře a tak ohryzává a loupe kmeny stromů.

Svou roli hraje také zlozvyk, přičemž v současnosti jde o vlastnost svým způsobem získanou a postupně umocňovanou výrazně změněnými životními podmínkami. Oproti dřívějšku je totiž nyní zvěř stále více zneklidňována. V důsledku rozmachu běžkaření je jelení zvěř vyrušována i v těch nejodlehlejších jejích stávaništích, kam dříve v zimě nevkročila lidská noha. Do popředí tak vystupuje vliv stresu na zintenzivnění projevů loupání jelení zvěří. Nasvědčuje tomu i zkušenost, kterou získali členové dřívějšího sboru jelenářské oblasti Orlické hory. Ti totiž hledali řešení v přípravě a podávání krmiva vhodného složení, jehož receptura sledovala doplnění právě těch látek, jejichž nedostatek vede k loupání. Zvěř předkládané krmivo dobře brala, ale své nectnosti se nezbavila. To svědčilo pro konstatování, že rozhodujícím faktorem v současnosti je právě zneklidňování jelení zvěře. Dlouholeté zkušenosti prokázaly souvztažnost mezi rozmáhajícím se turistickým ruchem, především rozmachem běžkaření, a stoupajícím množstvím loupáním poškozených stromů.

Tak vyvstalo dilema: buď nepoškozený les, nebo jeleni, buď jeleni, nebo lyžařská turistika. Zakazovat lidem využívání hor k rekreaci, turistice a sportování, to nepřichází v úvahu. Nemyslitelné je i zlikvidování jelení populace v Orlických horách. Protože na jeleny domluvy neplatí, přičemž lesáci jsou také myslivci (jejichž pojmenování pochází od slovesa mysliti), vzešel nápad stáhnout přes zimu jelení zvěř z rozlehlých lesních komplexů do ohrazených lokalit, kde by měla klid a náležitou každodenní péči. A kde se na malé ploše - tak do 10 ha - bude počítat s tím, že dojde k poškození porostu, ale ostatní lesy budou ušetřeny.

Podle vzoru z Krkonoš bylo v Orlických horách postupně zřízeno pět přezimovacích obůrek pro jelení zvěř. První tady vznikla v roce 1977 v tehdejším polesí Luisino údolí poblíž loveckého zámečku Pádolí, druhá obůrka byla vytvořena rok nato ve Zdobnici. Po dobrých zkušenostech další postupně následovaly.

Obůrky jsou vybaveny dostatečně prostornými objekty pro skladování krmiv (seníky, boudami pro jadrná krmiva, krechty pro řepu, silážními jámami), přikrmovacím zařízením (koryty a korýtky, krmelci s jeslemi), nechybějí odchytová zařízení a kazatelny k pozorování zvěře.

Oplocená plocha v komplexu orlickohorských lesů dohromady zabírá necelou půlstovku hektarů, přičemž celková rozloha lesních porostů přesahuje 19 000 ha. Umístění obůrek nebylo náhodné, ale vycházelo ze zkušeností, kam se ve vytipovaném prostoru zvěř pravidelně stahuje. K oblíbení si lokality byli jeleni navíc podněcováni zakládáním krmiv, takže se stahovali tam, kde se předpokládalo vybudování oplocení s příslušnými mysliveckými zařízeními pro soustředěné přezimování zvěře.

Na začátku zimy je obůrka stále průchozí - zvěř sem za krmivem přichází a opět se vrací do volnosti. Obvykle kolem Vánoc už je tolik sněhu, že vytlačuje zvěř z hřebenových partií a ta hledá obživu v níže položených územích. Založená krmiva lákají stále větší počet kusů, takže nadejde okamžik, kdy lesní personál obůrková vrata uzavře. "Letos jsme černou Vodu zavřeli těsně před Silvestrem, kdežto zdobnickou obůrku jsme přes lámání roků nechali otevřenou z prostého důvodu, že je těsně u obce a rachejtle, petardy a dělobuchy by mohly zvěř poděsit tak, že by nám prorazila oplocení a těžko bychom ji tam potom znovu dostávali," uvedl lesmistr Ing. Jindřich Husák ze Správy Kolowratských lesů v Rychnově nad Kněžnou. Někdy, když se nezdaří uzavřít příhodný počet kusů, dojde k opětnému zprůchodnění obůrky a vyčkává se, až se zvěře na její ploše shromáždí větší počet. Pro opozdilce jsou později k dispozici záskoky.

Uzavřením vrat nastane několikaměsíční období pohody a blahobytu pro soustředěnou jelení zvěř (většinou to bývá holá, jelenů, především silnějších, tu nikdy mnoho není), kdežto pro "zelenokabátníky" (ať už se jim říká hajný, revírník, adjunkt, polesný, fořt či mají vyšší "šarže") přibyly každodenní starosti. Např. na rozvrhu služeb pro celou zimní sezónu jsou u lesní správy Ing. Janečka uvedeni nejen horští hajní Antonín Špinler a Ing. Pavel Michl, ale i Ing. Jiří Zatloukal a Ing. Vladimír Pop z lesní správy - střídají se při putování na běžkách do obůrky nedaleko loveckého zámečku Pádolí, kde na ně čeká přes půl stovky čtyřnohých strávníků. O zvěř v obůrce Správy Kolowratských lesů černá Voda v počtu pětatřiceti kusů se starají vedoucí polesí Pavel Lopatář a lesní hajní Viktor Libich a Roman Vaněk, ve zdobnické obůrce mají dvě desítky jelení zvěře na starosti vedoucí polesí Jan Včelák a lesní hajný Josef Mádr. Lesy České republiky mají v Orlických horách v provozu přezimovací obůrky Malá Strana a Podlesí ve výměrách po sedmi hektarech, kde je celkem na devadesát kusů v péči revírníka Antonína Špinlera a adjunkta Ing. Ondřeje Witticha.

Kladem tohoto řešení problémů s jeleny je také to, že zvěř díky předkládanému krmivu v dostatečně pestré skladbě přečkává období zimního strádání v dobré kondici a je odolnější. Lze sledovat její zdravotní stav a podávat chybějící látky či aplikovat léčebné prostředky. Je nasnadě, že se nejedná o levnou záležitost. "Nejde ani tak o samotná krmiva. Seno si usušíme sami, na nákladech se tolik nepodílí ani to, co musíme koupit, jako doprava. Tak například siláž pořádně prodraží," zdůraznil vedoucí rychnovské lesní správy Lesů české republiky Ing. Jiří Lukeš. Vycházel při tom z toho, že něco je za něco - ochrana lesa něco stojí, ale vyplatí se v porovnání se škodami na stromech, které by do obůrek nestažená jelení zvěř způsobila v horských porostech, již tak dost zdecimovaných kalamitami a poškozených imisemi.

Celkově letos v obůrkách v Orlických horách přezimuje na 200 kusů jelení zvěře. "Stahujeme nejen zvěř naši, ale také tu, která k nám v zimě přichází z Polska," uvedl Ing. Jiří Lukeš. "Máme to ověřené na základě označení u nás v obůrce přezimující zvěře, kterou potom po jarním vypuštění do volna zjistili naši polští kolegové u nich." Jeleni z Polska k nám tedy migrují nejen při říji, ale také v zimě. V obůrce černá Voda je podle Ing. Jindřicha Husáka osmdesát procent zvěře polské. "Jakmile přišel první sníh, táhla z Polska zvěř přes Malou a Velkou leč k nám." A Ing. Jiří Lukeš soudí, že v obůrce Podlesí má zvěř z Polska dokonce devadesátiprocentní zastoupení. Tím, že zimní čas přečká s naší jelení zvěří v obůrkách, šetříme si naše orlickohorské lesy, takže to vyrovnává skutečnost, že živíme cizí zvěř. Je však lepší, když v obůrce bere naši siláž, seno, řepu atd., než kdyby se "přiživovala" na našich smrcích. Zdůraznění faktu vysokého podílu migrující zvěře v obůrkách není samoúčelné, ale má své opodstatnění.

Samotné údaje o počtech uzavřené přezimující zvěře by mohly vést k úvaze o tom, jak nadměrné jsou stavy zvěře v lesích Orlických hor a k názoru, že je třeba na základě tohoto zjištění úměrně zvýšit odstřel. "Někdo by mohl vycházet z toho, že naše horská honitba má 4 200 hektarů, posčítá se, kolik zvěře je v obůrkách, to jsou kmenové stavy, co je nad to, mělo by se střílet. Vycházelo by ze zkreslených čísel, dosažených právě zvěří z Polska," zdůraznil Ing. Jindřich Husák.

Při té příležitosti nelze pominout dřívější mínění, že u nás a za naše polská zvěř přečká zimu a naši sousedi přicházejí pohodlně k ráně. Ing. Jiří Lukeš tento tradovaný úsudek odmítá: "Naši polští kolegové ze sousedících revírů o zvěř starostlivě pečují a loví střídmě. Máme věrohodné informace a známe dobře své sousedy, máme pravidelné kontakty." A Ing. Husák mínil: "Tam není tak velký odstřel jako dřív, že se tam v posledních třech čtyřech letech střílí přiměřeně, to vím nejen od tamního ředitele lesů a dozvídáme se i od lesníka Leška, se kterým jsou pravidelné kontakty, ale stejné poznatky mají naši, kteří tam jezdí na přehlídky trofejí."

Provoz přezimovacích obůrek samozřejmě není lacinou záležitostí. Je třeba zabezpečovat opravy či postupnou rekonstrukci oplocení (jak uvedla Soňa Klímová z Lesního hospodářství a zemědělství Ing. K. Janečka, od roku 1993 každoročně do obůrky investují - dělali generální opravu oplocení, postavili odchytového zařízení, vyměnili dřevěná vrata, Správa Kolowratských lesů se letos chystá na rekonstrukci zdobnické obůrky). Každodenně - ať je pátek nebo svátek - musí být zajištěno přikrmování. Při vší náročnosti se jedná o nejschůdnější a nejpůsobivější cestu, jak v současnosti při převládajících smrkových monokulturách snížit škody působené ohryzem a loupáním kůry stromů, aniž by se musela jelení zvěř zcela vystřílet, takže postačuje upravení jejích početních stavů na přijatelnou mez. A tak jako každoročně, i letos přečkávají v obůrkách v Orlických horách desítky kusů jelení zvěře období zimního strádání a také zintezivněných jejích nectností. Do volného lesa je lesáci vypustí tehdy, až když se jaro dostaví - proti nížinám či podhůří podstatně později - i do hřebenových partií lesních komplexů. "Podle počasí a odchodu zimy to je tak koncem dubna, počátkem května. Svou roli ale také hraje to, jak nám lidé začnou uzavřenou zvěř plašit tím, že dovnitř lezou pro shozy paroží," uvedl lesmistr Ing. Jindřich Husák ze Správy Kolowratských lesů. K tomu třeba dodat, že takoví nenechaví lidé jednají nejen bezohledně vůči zvěři, ale jejich počínání je také neoprávněné a rovněž protiprávní.

I letos budou moci lesáci v Orlických horách připsat na konto přezimovacích obůrek další ochráněné smrkové porosty, na nichž se nebudou vyskytovat nezvratné stopy po jelením ohryzu a loupání kůry. A to je dobře.

Redakční poznámka:

Systém přezimovacích obůrek v Krkonoších byl propracován Ing. Lochmanem a zkoušek v Krkonoších. Je dobře, že po létech je hodnocení i z jiné lokality. Snad se ozve někdo, kdo se "motá" přímo kolem provozu. Bylo by zajímavé uvést přesněji druhy krmiv, náklady atd.

Dr. KOLÁŘ

Ludvík UHLÍŘ