Ceny potravin porostou jen mírně

Nedávný cenový vývoj prokázal, že trh potravin je ve střední Evropě značně provázaný

Zaznamenáváme opět postupné zdražování potravin. Růst není strmý a u spotřebitelů nevyvolává přílišné obavy Nepočítá se, že by v budoucnu mělo dojít k prudkému zlomu. Přesto existuje řada důvodů k předpokladu, že zdražování potravin není u konce.

Pavel Sobíšek

Praha, 16.11.2000

Vývoj cen potravin je důležitý nejen z hlediska spotřebitelů, ale také z hlediska vnímání inflačních tlaků. Skupina potravin se podílí na spotřebním koši pro výpočet inflace 26 procenty, po připočtení nápojů a tabákových výrobků se podíl této skupiny blíží dokonce jedné třetině. Cenové propady u potravin ve druhé polovině roku 1998 a v první polovině následujícího roku byly hlavním faktorem, který přispěl ke snížení tuzemské inflace téměř na úroveň vyspělé Evropy.

Pro uvedený vývoj se obvykle udávají dvě příčiny: vznik přetlaku některých potravinářských komodit na evropském trhu v souvislosti s finanční krizí v Rusku a zostření konkurence mezi tuzemskými maloobchodními řetězci. Uvedený přetlak vedl k poklesu meziročního indexu agrárních cen maximálně o 20 procent v červnu 1999. Konkurence v maloobchodě umožnila velkou pružnost cen potravin směrem dolů. Ve stejné době, kdy vrcholil propad indexu agrárních cen, dosáhl meziroční pokles spotřebitelských cen ve skupině potravin až 5 procent. Agrární ceny se po svém propadu vracely k vyšší hladině dynamičtěji. Je pravděpodobné, že budou vykonávat určitý tlak na spotřebitelské ceny i v nejbližším období.

Sousední trhy reagovaly obdobně

V podobné situaci jako tuzemští producenti se ocitli po ruské krizi jejich kolegové v celé střední Evropě. I v Polsku, Maďarsku a na Slovensku následoval propad cen potravin, jejichž indexy se v polovině roku 1999 krátkodobě přehouply do záporných hodnot. Tento vývoj jednoznačně ukázal, že přes určitá ochranářská opatření každé z uvedených zemí je trh potravinářských komodit v regionu značně provázaný. Zatímco ale v období poklesů trvajících do poloviny roku 1999 docházelo k téměř shodnému zpomalení inflace u potravin ve všech zemích, následné období stabilizace a růstu cen již takovou míru shody nevykazuje. V Polsku a na Slovensku převládly vnitřní cenové faktory a indexy cen potravin vyrazily poměrně hbitě vzhůru.

Vývoj v Maďarsku a ČR byl shodný

V Maďarsku a u nás byl obrat cen mnohem pozvolnější. Není patrně náhodou, že právě v těchto dvou zemích nastala dříve koncentrace maloobchodního trhu a že podíl mezinárodních řetězců tu dosahuje vyšších hodnot. Právě tato skutečnost mohla vzestup cen účinně přibrzdit.

Řady měsíčních hodnot indexu cen potravin Česka a Maďarska se vyznačují během uvedeného období téměř dokonalou korelací. Maďarská meziroční inflace v oblasti potravin setrvávala až do první poloviny letošního roku o stabilních 6 procentních bodů výše než česká. Systematicky vyšší přírůstky cen potravin v Maďarsku proti Česku lze uspokojivě vysvětlit očekáváním kursových pohybů měn. Zatímco u nás kalkulovaly ekonomické subjekty ve sledovaném období s víceméně stabilním kursem koruny proti euru, v Maďarsku zohledňovaly každoměsíční řízené zhodnocování forintu, které v přepočtu na roční bázi odpovídalo až do loňského roku s překvapivou přesností zmíněným 6 procentním bodům.

Změnu zjištěné závislosti přineslo až letní skokové zvýšení cen v Maďarsku. Lví podíl na letnímnárůstu cen v této zemi mělo zdražení pekárenských výrobků, zatímco dříve dominovala obousměrným cenovým pohybům oblast masa. Letní pohyb vznikl jako reakce na letošní slabší úrodu obilovin, vedoucí ke zvýšení cen pšenice (jakož i jiných komodit). Do cenových pohybů se při této příležitosti patrně promítly i jiné nákladové faktory, zejména efekt drahé nafty. Ani jeden z uvedených vlivů neměl důvod být výrazně silnější v Maďarsku než u nás. Ceny pekárenských výrobků se však u nás vydaly vzhůru teprve v říjnu, a to podstatně mírnějším tempem než v Maďarsku. Odlišný vývoj spotřebitelských cen může vyplývat ze slabší vyjednávací pozice tuzemských pekařů v dosud málo koncentrovaném oboru proti daleko koncentrovanějšímu maloobchodu. Lze ale usuzovat, že reakce tuzemských pekáren proti maďarským na vzniklé nákladové tlaky bude jen pomalejší, ale nikoliv slabší o více, než by odpovídalo rozdílným inflačním očekáváním.

Jiným faktorem, naznačujícím možné cenové tlaky na trhu potravin, je srovnání řady meziročních agrárních cen se spotřebitelskými cenami ve skupině potravin. Spotřebitelské ceny potravin prokázaly v období 1998 -1999 značnou pružnost směrem dolů. Pokud by řady sledovaly stejný vzorek vzájemného chování i v následném období cenového vzestupu, měly by křivky setrvat v těsné blízkosti. Ve skutečnosti ovšem vzrostly spotřebitelské ceny potravin ročně, než naznačuje vývoj agrárních cen.

Brzdící faktory nepřipustí strmý růst

Ačkoliv je obtížné předvídat, jak rychle porostou ceny potravin v následujícím období, uvedená analýza naznačuje, že nás pravděpodobně čeká období vyšších meziročních přírůstků ve srovnání s ostatními položkami spotřebitelského koše. Naproti tomu ale brzdící faktory zůstanou nejspíše v platnosti a nedopustí tak strmý nárůst cen potravin, který by v dohledné době vedl ke změně umírněných inflačních očekávání ekonomických subjektů.

Autor je hlavní ekonom Bank Austria Creditanstalt