Stálé dilema - minimální výměra honiteb

Již několik let se pracuje na přípravě nového zákona o myslivosti a stále není jasno, kdy tento právní předpis spatří světlo světa. Někdo by mohl říci, že přípravy trvají příliš dlouho, jiný bude tvrdit, že čím delší přípravy jsou, tím lépe. Přijde na to, kdo jaké změny oproti současnosti v novém zákoně očekává.

Jednou z nejdiskutovanějších otázek, a to jak mezi subjekty zainteresovanými na tvorbě zákona, tak mezi mysliveckou veřejností, ale i mezi vlastníky honebních pozemků, je minimální výměra honiteb. A právě na minimální výměru honitby je zajímavé podívat se z několika pohledů.

Pohled chovu zvěře

Z tohoto pohledu jsou nejvýhodnější honitby větších výměr a jejich velikost závisí na druhu chované zvěře. Areál zaječí a bažantí zvěře nelze srovnávat s areály zvěře srnčí a stejně tak nelze v tomto ohledu provádět srovnání srnčí s jelení zvěří. Obecně se dá říci, že čím větší je kopytník, tím větší má areál a s ním spojenou migraci. To znamená, že pro jeho chov se vyžaduje i větší výměra honitby. Omezí se tak újednické způsoby lovu “dobrých sousedů” a zvyšují se možnosti řádné péče o zvěř s cílem dosažení dobrých podmínek chovu, které jsou odrazem kvality dosahovaných trofejí.

Pohled vlastníka honebního pozemku - myslivce

Někteří vlastníci větších honebních ploch, jejichž výměra nedosahuje souvislých 500 ha nutných pro uznání honitby, těžce nesou, že se o výkon práva myslivosti na svých pozemcích musí dělit ještě s někým jiným, a kladou otázku, proč má mít nevlastník půdy v mysliveckém sdružení stejná práva i povinnosti jako člověk vlastnící zemědělskou půdu či lesy. Souvisí to samozřejmě s vnitřními stanovami sdružení či s mysliveckým řádem. Myslivecky hospodařit na svém je však přece jen o něčem jiném. Proto vlastník honebních pozemků, který je myslivcem, ve většině případů nadšeně vítá snížení minimální výměry honitby, a to nejlépe na takovou hodnotu, aby velikost jeho pozemků odpovídala stanovené minimální výměře.

Pohled vlastníka honebního pozemku - nemyslivce

Člověku, kterému výkon práva myslivosti nic neříká a sám myslivcem není, nezbývá nic jiného, než nechat na svých pozemcích myslivecky hospodařit někoho jiného. Jeho pozemky se buď přičlení k sousedním honitbám vlastním nebo společenstevním, a nebo se pronajmou. Nedosahují-li honební pozemky stanovené minimální výměry 500 ha, jejich vlastník nemá větší možnost rozhodovat o způsobu výkonu práva myslivosti. V případě, že se však hranice zákonné minimální výměry sníží a výměra jeho pozemků této hranice dosáhne, situace se mění. Vlastník může sám honitbu pronajmout, a to za cenu pro něho nejvýhodnější. Již při současné výši nájemného jde o nezanedbatelné peníze. Na základě vstupu České republiky do Evropské unie bude zřejmě muset ze zákona o myslivosti vypadnout pasáž týkající se způsobu pronájmu honitby (honitbu si může pronajmout česká fyzická nebo právnická osoba ... - pozn. aut.) a termín česká osoba (právnická či fyzická) bude zřejmě nahrazen jiným termínem (např. osoba evropská), avšak znění pasáže zůstane zachováno. Pronájem honitby zahraničnímu partnerovi by byl pro vlastníka honebního pozemku ve většině případů jistě lukrativnější než pronájem domácími myslivci. Je tedy zcela pochopitelné, že vlastník honebních pozemků - nemyslivec by z výše uvedených důvodů uvítal snížení zákonné minimální výměry honitby, což mu ani nelze zazlívat.

Pohled řadového myslivce

Pro řadového myslivce by byl akceptovatelný současný stav, kdy je minimální výměra honitby 500 ha. Nezvyšování nájemného za honitbu a automatické prodloužení nájemní smlouvy o nejméně dalších deset let by jistě vyhovovalo většině myslivců. K tomu však s největší pravděpodobností nedojde. Snížením zákonné výměry honiteb by se na úkor zvěře vytvořil větší počet honiteb a čistě teoreticky by za menší honitbu mělo být i nižší nájemné. Teorie však někdy klame. Vše totiž záleží na nabídce a poptávce a může se stát, že část dnešních myslivců myslivecké řady opustí, část si honitbu pronajme a někteří si budou jednotlivé lovy od uživatelů honiteb kupovat. Poslední z možností však již není výkonem práva myslivosti, protože vlastní lov je jen jeho malou součástí.

HISTORICKÝ VÝVOJ MINIMÁLNÍCH VÝMĚR

Výše uvedené řádky jsou v mnoha směrech praxí ověřené spekulace. Podívejme se však na skutečný vývoj zákonem dané minimální výměry honiteb v historii zákonů o myslivosti, které platily na území našeho státu.

Patentem Františka Josefa I., ze dne 7. září 1848 byla stanovena minimální výměra honitby na 200 jiter míry dolnorakouské, což je přibližně 150 ha. Nový zákon o myslivosti ze dne 1. června 1866 tuto minimální výměru zachoval. Vládní nařízení o myslivosti č. 127/1941 (tzv. Protektorátní zákon), stanovil minimální výměru honitby 115 ha, avšak dále se v něm uvádí, že hranice minimální výměry může být zvýšena až na 300 ha. Rovněž je zde uvedeno, že minimální výměru vlastních honebních okrsků (honiteb) může nejvyšší myslivecký úřad stanovit i jinak. Výjimku měly také pozemky na dokonale uzavřených plochách (např. zdmi) a podobně také pozemky s výměrou menší než 115 ha, které se nalézaly při hranici Německé říše. V těchto případech mohl nejvyšší myslivecký úřad všeobecně nebo za určitých podmínek uznat tyto pozemky za vlastní honební plochy. Přitom mohl stanovit, že myslivost v těchto okrscích může být vykonávána pouze omezeně. Zákon o myslivosti č. 225/1947 stanovoval tři minimální výměry honiteb, a to 150 ha pro honební pozemky v obvodu jedné obce pokud nenáležely k vlastní honitbě nebo oboře a tvořily společenstevní honitbu. Souvislé honební pozemky téhož vlastníka, i když nebyly v obvodu pouze jedné obce a tvořily vlastní honitbu, musely mít minimální výměru 200 ha. Ve společenstevních honitbách, ve kterých se chovala zvěř jelení, daňčí, kamzičí, mufloní nebo kozorožčí, mohlo ministerstvo zemědělství po slyšení Jednotného svazu zemědělců a Československé myslivecké jednoty stanovit nejmenší výměru 400 ha. Zákon č. 23/1962 Sb. ve znění pozdějších předpisů platný do současnosti, stanovuje minimální výměru honitby 500 ha, která dosud platí, byť byl tento zákon v roce 1992 novelizován.

JAKÁ JE MINIMÁLNÍ VÝMĚRA HONITEB V EVROPSKÝCH STÁTECH?

A jak je tomu s minimální výměrou honitby za hranicemi České republiky? Začneme-li od států, se kterými bezprostředně sousedíme, okamžitě narazíme na markantní rozdíly mezi bývalým, tzv. západním a východním blokem. V Německu je pro vlastní honitby stanovena minimální výměra 75 ha a pro honitby společenstevní 150 ha. V Rakousku to je 115 ha pro honitby vlastní, avšak v některých spolkových zemích je to minimálně 300 ha. V Maďarsku je minimální výměra honitby 4000 ha, na Slovensku 1000 ha, ale honitby s jelení zvěří musí mít minimální výměru 2000 ha. V Polsku je minimální výměra honiteb 3000 ha, v Bulharsku se rozlišují honitby s drobnou zvěří, kde je minimální výměra 500 ha a honitby pro chov spárkaté zvěře s minimální výměrou 1500 ha. V Rumunsku nerozlišují honitby podle chované zvěře, minimální výměra je zde 5000 ha. Průměrná výměra honiteb ve Slovinsku je 4500 ha.

Na západ od naší republiky, jak se projevilo již v případě Německa a Rakouska, je tomu jinak. Například v Belgii je průměrná výměra honiteb přibližně 300 ha, ale zákonná minimální výměra je v Severní Valonii 25 ha, v Jižní Valonii 50 ha a ve Flandrech 40 ha. Ve Španělsku je pro vlastní honitby stanovena minimální výměra 500 ha pro honitby s jelení zvěří, 250 ha pro honitby se zvěří drobnou a 100 ha pro zvěř vodní. V Lucembursku je minimální výměra honiteb 250 ha a v Holandsku pouhých 40 ha, avšak minimální šířka musí být alespoň 300 m. Ve Finsku se loví licenčním způsobem ve velkých státních honitbách o výměrách 1000 až 25000 ha. V Anglii minimální výměra honitby není stanovena vůbec, a kdo má pozemek, může lovit. Ve Švýcarsku se minimální výměry honiteb liší podle kantonů a jejich velikost je od 5 do 20 km2.

Jak je vidět, v různých evropských státech se k minimální výměře honiteb přistupuje různě. Přístup závisí na místních tradicích a zvyklostech, zájmu státu i vlastníků honebních pozemků.

ING. JIŘÍ MLČOUŠEK