Došumí bory po Šumavě

Národní parky jsou trnem v oku mnohých obcí.

Půdu lze zastavit, lesy vykácet, zvěř vylovit a zalátat tak děravou obecní kasu. Ve hře je majetek za miliardy korun.

Zónace Národního parku Šumava

Městu bylo vráceno 50 hektarů lesa, který leží v chráněné krajinné oblasti - libuje si starostka Železné rudy Věra Drahorádová. "Les je naštěstí napaden kůrovcem a tak se již začíná těžit. Výnos snad pomůže zalátat díry v obecním rozpočtu. Společně s prodejem dřeva připravujeme prodej stavebních pozemků, na které chceme přilákat německé investory," prohlásila šéfka samosprávy v oblíbeném horském středisku.

- Zpráva číslo jedna: Obce si vybojovaly vrácení části půdy z národních parků.

- Zpráva číslo dvě: Možná o ni zase přijdou.

- Zpráva číslo tři: Parky to asi odnesou tak jako tak.

Dlouhých devět let obce usilovaly o vydání historického majetku, který byl blokován v národních parcích. Pustily se do toho krátce poté, co zjistily, že první zákon o obcích č. 172, který byl přijat roku 1991, něco takového neumožňuje. Nevzdaly to a devět let lobbovaly jako pilné včeličky.

Podařilo se.

Jejich úpěnlivé prosby nakonec vyslyšeli poslanci napříč politickým spektrem: Pavel Pešek (US), Tom Zajíček (ODS), Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) a Rudolf Tomíček (ČSSD). Pod pláštíkem nápravy některých chyb a nedůsledností zákona letos v únoru Poslanecká sněmovna přijala novelu zákona o obcích (č. 114/2000 Sb.).

Když novela 1. července vstoupila v platnost, v obcích zavládlo nadšení. Zákon umožnil získat sedm až osm tisíc hektarů lesních pozemků z území čtyř národních parků. Nejvíc to měl odnést Národní park Šumava, ze kterého se mělo odkrojit přes šest tisíc hektarů.

Po tři měsíce se vydávala půda jako o život. Kdo dřív přišel, ten dřív vlastnil.

Ne však nadlouho. Na počátku září obdrželo Ministerstvo životního prostředí zcela opačný pokyn v podobě stanoviska z Legislativní rady vlády. "Podle našeho výkladu je novela v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny, který vydávání majetku v národních parcích nepřipouští," tvrdí místopředseda vlády Pavel Rychetský.

Trvalo prakticky celý měsíc, než se vydávání pozastavilo. Ale zákon je zřejmě nejednoznačný, protože obce si obstaraly jinou právní expertizu, která toto vydávání naopak umožňuje.

Schyluje se k sérii žalob. Na jedné straně stojí Ministerstvo financí a na druhé dvě desítky měst a obcí. Stát podává k soudu určovací žalobu, protože úředníci mají obavy, že vydali tisíce hektarů protiprávně. Obce, na které se prozatím při parcelaci parků nedostalo, se zase obracejí na soud, aby dal za pravdu jim.

Zaplať pánbůh za kůrovce

O peníze jde až v první řadě. Podle Jaromíra Bláhy, vedoucího programu lesy Hnutí DUHA, každý chce zisk za každou cenu a okamžitě. "Ale v budoucnu, po vstupu do Evropské unie, až bude Šumava zařazena do evropské sítě chráněných území Natura 2000, první zóny parků, kde je veškerá hospodářská činnost vyloučena, se rozšíří," tvrdí Bláha.

Ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Ivan Žlábek obce varuje: "Na nové vlastníky se i nadále vztahují všechna legislativní opatření platná pro území národního parku."

Pokud by obce předpisy skutečně dodržovaly, změnu vlastnictví by les neměl pocítit. To však zdaleka není jisté. A tam, kde to jisté je, je to také nebezpečné. "Pokud obce nebudou mít z těchto lesů užitek a naopak je les finančně zatíží, budou zvyšovat tlak na vynětí těchto území z národního parku," obává se Žlábek.

Obce ale nechtějí ani slyšet o tom, že by je vrácené lesy finančně zatěžovaly. Jsou si jisty svým strojem na peníze. Na pomoc přišel kůrovec. "I když je pro les kůrovec pohromou, může paradoxně pro někoho být požehnáním," potvrzuje Žlábek. Napadené porosty režim chráněného území nechrání, mohou se těžit. Dřevu nic není a dá se dobře prodat.

Když je i pouhých 50 hektarů pro Železnou Rudu zajímavých, není divu, že také ostatní stáli ve frontě na půdu. Na Šumavě si nejvíc ukrojily z národního parku Kašperské Hory. Těm bylo vydáno 4825 ha, z toho bylo 4736 ha lesa. Jde o více než polovinu veškeré půdy, která byla v ČR vydávána. A jde o kritické území. Nově nabytý majetek Kašperek rozděluje park na dvě části. Město tak působí i v nejsledovanějších zónách, kde je prozatím omezeno hospodaření. To je zdroj nejistoty. Stát zatím přebírá povinnost uhradit městu ušlý zisk, kterého by jinak dosáhlo, kdyby nebylo omezováno předpisy na ochranu přírody v národním parku. Ale je otázka, jak dlouho to bude chtít stát dělat. Až ho to omrzí, město se může stát hrobníkem celého národního parku.

Při dělení odešly spokojeny i Volary. V první etapě dostaly 835 ha (z toho 751 ha lesa) a krátce nato si nárokovaly dalších 48 ha, což se jim ale nepodařilo dostatečně podložit předepsanými doklady. Tento majetek proto dosud nebyl předán.

Obec Rejštejn přišla s křížkem po funuse. Tam už vydání nestihli. Jde celkem o 367 ha (z toho 364,4 ha lesa). Zástupci samosprávy pak chtěli získaný majetek pronajmout nebo zpět odprodat státu.

Ostatní desítky obcí prozatím o vydání majetku nepožádaly, protože jejich případný nárok se týká pouze několika hektarů, ze kterých by příliš nezbohatly. Snad pouze Srní, které si nárokuje 250 ha a Strážný se 100 hektary se ještě postaví do řady podle toho, jak dopadne verdikt soudu. Přesto se již z nárokovaného majetku podařilo obcím rozdat devadesát procent.

Jako pes a kočka

Kolem národních parků krouží mnoho zájmových skupin, jejichž představy se rozcházejí. Ochránci přírody by chtěli zachovat netknutý prales, obcím jde o co největší zisk z těžby dřeva. A mezi dvěma nepřátelskými tábory manévrují lesníci a státem diktovaná pravidla těžby.

Skupinový zájem vlastníků lesů a podnikatelských subjektů je až na drobné výjimky diktován ekonomickými výsledky hospodaření v lesích. Obce a vlastníci proto preferují produkční funkci lesa na rozdíl od mimoprodukční, kterou zaštiťuje státní správa. Přitom vlastně nejde o nic menšího než všechny tyto na první pohled protikladné zájmy sloučit. Prozatím se to ale nikomu nepodařilo.

Diktát ceny a nákladů

Obce si neuvědomují, že hospodaření v lese je mnohdy na hraně ziskovosti. Ceny dřeva totiž mají cyklický vývoj. Z informací publikovaných Českým statistickým úřadem vyplývá, že tržby za dřevo již nepokrývají ani nutné náklady na provoz lesního hospodářství, které je jeho hlavní komoditou. "Pokud tento trend bude pokračovat, není daleko doba, kdy tržby nepokryjí náklady ani na pěstební a těžební činnost," varuje Martin Braniš z Přírodovědecké fakulty UK.

Pohled do statistiky ovšem dokazuje, že důvod není v cenách, ty neklesají nijak dramaticky, ale v hospodaření. Budou to obce umět? K 31. červnu 2000 se jehličnaté sortimenty prodávaly v průměru od 282 korun za kubický metr palivového dříví IV. třídy až po 3363 korun za nejkvalitnější smrkové výřezy. Ve srovnání s průměrem loňského roku to byl u první položky nárůst o 27 korun, u druhé pokles o 286 korun. Jenže vlastníkům se mnohem rychleji zvyšují fixní náklady, a proto u většiny dochází k poklesu zisku.

Uživí je lesy?

Nelze očekávat, že se v dohledné době situace mezi nabídkou a poptávkou výrazně změní. Od roku 1920 se výměra lesní půdy na území nynější ČR zvyšuje a tento trend zůstane pravděpodobně zachován. Stále dochází k přesunům méně produktivních zemědělských půd do lesního fondu. Zásoba dřeva v porostech narůstá a je na dvojnásobku zásob z roku 1930 (přes 600 mil. m3).

Na základě údajů ČSÚ a Ministerstva zemědělství se těžba dřeva ročně pohybuje kolem 13 milionů kubických metrů. Za posledních šest let se nedotěžilo 30 milionů kubických metrů dřevní hmoty. Potvrzují to i slova ředitele LČR Jiřího Olivy: "V lesích zůstává přes 30 % přírůstku netěženého dřeva. Ve srovnání s Rakouskem, Švýcarskem nebo Německem je to dvojnásobné množství." Jeho slova podtrhují i informace Františka Krahulce, ředitele Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, který nám řekl: "Dnes je v celé střední Evropě největší lesnatost za posledních několik set let a Česká republika není výjimkou."

Za posledních 76 let se průměrná doba obmýtí prodloužila o 21,2 roku a vzrostla tak o čtvrtinu. Dochází ke zvyšování věku porostů v lesích zvláštního určení a v lesích ochranných. Výsledkem lesní politiky v ČR je neúměrně vysoký průměrný věk lesa - 117 let! To je nejvyšší hodnota v Evropě. "Je to způsobeno zejména tím, že zde není takový tlak na palivové dříví, jako byl ještě v minulém století," tvrdí František Krahulec.

Hrozící nárůst hnilob a škůdců je částečně eliminován změnou skladby jednotlivých dřevin. V současnosti je v našich lesích 77 % jehličnanů a 23 % listnáčů, takže podíl listnatých stromů se během 50 let prakticky zdvojnásobil. Ale nejvíce přibylo melioračních dřevin, které jsou v tuzemsku obtížně prodejné.

Pravidla hry

Kdyby obce dosáhly zrušení národních parků, přestala by platit zvláštní pravidla a mohly by začít volněji hospodařit.

Lesní hospodářské plány určují rozsah těžby v rámci desetiletí a vlastník lesa se může svobodně rozhodnout, kolik bude ve kterém roce těžit a jak naloží s vytěženým dřívím. Jestliže jde cena suroviny dolů, pak může dobrý hospodář spekulovat. Přestane těžit a vyčkává na její růst. Bohužel snahy některých obcí o co nejrychlejší zbohatnutí mají mnohdy opačný výsledek. Cena dříví není ale jediným kritériem při tomto rozhodování. Důležité jsou rovněž náklady spojené se zalesňováním a následným ošetřováním, které musí proběhnout do dvou let od pokácení porostu.

Výnosná honitba

Vlastníci půdy mají tendenci považovat za svůj majetek i zvěř, která se na ní vyskytuje. Dochází k mylné interpretaci novely zákona o myslivosti z roku 1992. "Ze zákona ale vyplývá, že zvěř, která na pozemek přejde nebo přeletí, nebo na něm žije, není majetkem vlastníka pozemku, ale je věcí nikoho. Teprve po ulovení tím, komu je svěřen výkon práva myslivosti, se stává vlastnictvím uživatele honitby," vysvětluje Vladimír Broukal, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty.

Zákon stanoví, že minimální výměra, na které lze zřídit honitbu, je 500 hektarů. O ní rozhoduje okresní úřad a zároveň i stanovuje minimální počty zvěře a vytyčuje její hranice. Teprve potom mohou vlastníci vykonávat právo myslivosti sami na svůj účet nebo toto právo pronajmout. Většina vlastníků ale honitby pronajímá. Pronájem honitby je dalším příjmem, se kterým obce počítají.

Obce, kterým nyní byly vráceny několikahektarové pozemky, se nyní přidaly ke kritikům této minimální výměry. Chtějí snížit dolní práh výměru honitby u jednoho vlastníka na 70 ha a pro skupinu vlastníků na 120 ha, jak tomu bylo za první republiky. "Na takové ploše lze snad zvěř pouze lovit, ale ne ji myslivecky chovat," tvrdí V. Broukal. Myslivci tvrdí, že na 500 ha lze chovat bažanty, zajíce či kachny, ale již ne srnčí, která potřebuje alespoň 700 ha, a již vůbec ne jeleny, kteří potřebují alespoň 3000 ha.

To, že vlastníci správně kalkulují s příjmem z pronájmu honitby, má své opodstatnění. "Znám případ, kdy se za pronájem 1200 ha platí milion korun ročně. To považuji za nemorální. Loví se zde ročně 20 kusů vysoké zvěře, která slouží nájemci k reprezentačním účelům," prozrazuje V. Broukal. Je to ale spíše výjimečný případ, protože výše pronájmu se běžně pohybuje spíše v desítkách až stovkách korun za hektar.

Pronájem je výhodný hned dvakrát. Vlastníci získají peníze a k tomu ještě přesunou na nájemce odpovědnost za zvěř na svém pozemku. Ten, kdo si pronajal výkon práva myslivosti, musí také zvěř přikrmovat, ochraňovat, zabezpečit veterinární péči a léčiva, a navíc zaplatit vlastníkovi veškerou škodu, kterou zvěř způsobí.

Se šalamounským řešením přišly Lesy České republiky. Jde o to, že v postoupení výkonu práva myslivosti (nájemní smlouvě) je zahrnuto též finanční krytí poloviny nákladů na ochranu kultur, které jsou vlastníci povinni ze zákona plnit. Jedno zboží je zde podmíněno další služnou. Až to obce zjistí, určitě se poučí.

Vzhůru k soudu

Pozastavení vydávání historického majetku obcím vyvolalo v obou táborech horečné rokování. Minulý týden se starostové obcí sešli ve Vimperku se zástupci národního parku a Ministerstva životního prostředí. "Nikterak nezpochybňujeme nárok obcí na původně vlastněné lesy a ostatní pozemky v nejcennějších chráněných územích. Jakmile se vše právně vyřeší, bude vydávání opět pokračovat," řekl diplomaticky náměstek ministra životního prostředí Josef Běle a dodal: "Majetek, který již byl vydán, se až do rozhodnutí soudu nebude vracet."

Přesto obce, na které se nedostalo, nezůstávají v klidu. "Divíme se hře se zákony, Šumava a její obce jsou v poslední době stále poškozovány," shrnuje názor obcí starostka Stožce na Prachaticku Zdenka Lelková. "Na uvedené disproporce před a při projednávání novely v Parlamentu upozorňovali odborníci, ministerští úředníci i někteří poslanci. Připomínky však nebyly vyslyšeny," dodal senátor Petr Smutný (ČSSD), předseda regionální sekce rady Národního parku Šumava.

Nicméně stát může ve vydávání pokračovat až poté, co by soud rozhodl ve prospěch obcí. Obce žádají rychlé soudní řešení. Nezávislé soudy ale k rychlosti zřejmě nikdo nepřinutí. Vzhledem k tomu, že i obce, na které se prozatím nedostalo, se chystají domoci se svých práv soudní cestou, problém se zřejmě povleče. Uvidíme, jestli mezi tím vyhasnou vášně, nebo naopak uzrají hrozny hněvivé radikalizace.

Vladimíra Bohatová

Jiří Kučera

Hospodářský výsledek podle vlastníků lesů (bez státního příspěvku)

Zisk před zdaněním v Kč/ha lesních pozemků

1997 1998 1999

Státní lesy 79 538 462

Obecní lesy 427 368 284

Soukromé lesy 1183 296 488

Průměr 367 459 444

Pramen: Ministerstvo zemědělství ČR

Národní park byl v roce 1993 rozdělen do tří zón. První z nich tvoří území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami: smíšené i horské smrkové lesy včetně pralesovitých porostů, rašeliniště, rašelinné louky, ledovcová jezera a vodní toky. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí.

V roce 1995 byla pod tlakem na zintezivnění protikůrovcových zásahů zónace změněna. Plocha prvních zón se zmenšila téměř na polovinu a navíc byla rozdrobena na 135 jednotlivých území. Nová zonace nebyla stanovena z hlediska ochrany ekosystémů, ale výlučně podle kritérií lesnické typologie.

Pouhé čtyři roky po této změně prosadila Správa lesů Národního parku Šumava zrušení bezzásahového režimu a dosáhla povolení kácet zde kůrovcem napadené stromy, a to i v přirozených a původních pralesovitých porostech, které tvoří většinu dochovaného lesa. Vydáváním pozemků z národního parku ve prospěch obcí je však i tato nová koncepce zpochybněna.boh

Autor: Vladimíra Bohatová

Zdroj: Ekonom

Datum: 12.10.2000