Spolupráce skupiny G7 a EU vedla ke vzniku dárcovské skupiny G24

Skupina prumyslove nejvyspelejších státu G7, ke které v 90. letech pristoupilo i Rusko, se zpocátku zamerovala na konkrétní ekonomické problémy v zúcastnených zemích i na situaci ve svetovém hospodárství a v mezinárodních ekonomických vztazích. Zmeny v zemích strední a východní Evopy na prelomu 80. a 90. let vyvolaly potrebu hospodárské pomoci nove vznikajícím ekonomikám. Proto na parížském summitu G7 v cervenci 1989 vystoupila tato skupina s požadavkem, aby hospodárská pomoc temto zemím byla rozšírena i na další vyspelé státy. Koordinátorem nového uskupení G24 se stala Evropská komise (EK) a sekretariát G24 se také usídlil v jejím generálním reditelství pro zahranicní vztahy v Bruselu. Již mesíc po parížském summitu G7 se konala první vrcholná schuzka nového uskupení, na níž vyjádrili prání spolupracovat také predstavitelé Mezinárodního menového fondu (MMF), Svetové banky (SB) a Parížského klubu veritelských zemí. Vzniku skupiny G24 predcházela spolupráce Evropského spolecenství (ES), které se od roku 1977 úcastnilo jako pozorovatel jednání skupiny G7 (USA, Nemecko, Británie, Kanada, Francie, Japonsko a Itálie). Založení G24 bylo tehdy považováno za jeden z nejvetších úspechu Evropské unie (EU), respektive Evropské komise, která také poprvé zacala zodpovídat i za cinnost neclenských zemí EU. Dárcovská skupina G24 sdružuje 15 clenských zemí EU (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nemecko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Recko, Španelsko, Švédsko, Velká Británie), USA, Japonsko, Turecko, Kanadu, Švýcarsko, Norsko, Island, Austrálii a Nový Zéland, clenské zeme Organizace pro hospodárskou spolupráci a rozvoj (OECD). Pod oznacením G24 také vystupuje skupina rozvojových zemí, do které patrí zeme z Latinské Ameriky, Afriky a Asie: Alžírsko, Argentina, Brazílie, Kolumbie, Konžská demokratická republika, Pobreží slonoviny, Egypt, Etiopie, Gabon, Ghana, Guatemala, Indie, Írán, Libanon, Mexiko, Nigérie, Pakistán, Peru, Filipíny, Srí Lanka, Sýrie, Trinidad a Tobago a Venezuela. Toto uskupení hájí zájmy clenských zemí ve vyjednáváních v menových a financních otázkách. Po roce 1989 se objevily požadavky, aby G24 dokonce nahradila G7, k jejímž zastáncum patril i bývalý výkonný reditel MMF Michel Camdessus. Ojedinelé nebyly ani návrhy na redukci G7 na G3 (EU, USA a Japonsko). G24 se napríklad úcastní programu TEMPUS, který se puvodne zabýval rozvojem vztahu mezi vysokými školami v rámci programu PHARE a od letošního roku pokracuje TEMPUS III, který se zameruje na nové priority - vytvárení institucí, protože vysoké školy strední a východní Evropy se mohou již zapojit do jiných programu EU (Socrates, Leonardo, Mládež pro Evropu). Peníze a technická pomoc G24 nyní smeruje do Albánie, Pobaltí, Bulharska, Chorvatska, Ceské republiky, Makedonie, Madarska, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Celková pomoc zemím ze strední a východní Evropy v letech 1990-1996 (zatím poslední údaje internetových stránek EU) cinila 86 miliard ECU. Z toho sedm procent, tedy 6,4 miliard ECU putovalo do bývalého Ceskoslovenska a ctyri procenta, respektive 3,3 miliardy ECU smerovalo do Ceské republiky.