Nový zákon o myslivosti: Co lze očekávat?

Většina našich myslivců s napětím a obavami vyhlíží březen roku 2003. K tomuto datu končí současné platné nájemní smlouvy a po něm dojde v mnoha případech ke vzniku nových honiteb. Podle jakých pravidel bude vše probíhat, záleží především na znění zákona o myslivosti, přičemž o přípravě jeho nové verze se stále častěji "mezi lidmi" hovoří. Protože vypracováním návrhu znění zákona o myslivosti je pověřeno Ministerstvo zemědělství ČR (dále MZe ČR), požádali jsme o rozhovor na toto téma ředitele Odboru státní správy lesů a myslivosti MZe ČR Ing. Jaromíra Vašíčka, CSc.

Mohl byste v úvodu nastínit problematiku přípravy zákona o myslivosti. V jaké fázi se v současné době nachází?

Na začátek je vhodné říci, že při Odboru státní správy lesů a myslivosti MZe ČR existuje pracovní skupina, která má za úkol ujednocovat názory na mysliveckou legislativu a diskutovat nad budoucím mysliveckým zákonem. Víme všichni, že platný zákon o myslivosti pochází z roku 1962, a přestože byl několikrát novelizován, některá ustanovení již současným podmínkám nevyhovují. Je proto účelné zabývat se jeho novelou. K vypracování novely nás vybízí nejen tato skutečnost, ale i naše příprava na vstup ČR do EU. Myslivecká legislativa bude muset ctít principy komunitárního práva, což je právo, které platí v členských zemích EU. Myslivost jako takovou EU sama o sobě neupravuje s tím, že jde o problematiku, která je dána k řešení v rámci principu subsidiarity jednotlivým členským státům. Jinými slovy neexistuje něco jako společný myslivecký zákon EU, či norma nebo směrnice, která by jednotila problematiku myslivosti ve všech členských státech. Existuje však řada různých směrnic týkajících se např. zakázaných způsobů lovu nebo ochrany živočichů. To jsou nesporně skutečnosti, které česká myslivecká legislativa bude muset v legislativní formě, která je pro nás přijatelná, obsahovat. Cílem našeho snažení v příštím období bude to, abychom v době vstupu ČR do EU měli myslivecký zákon, který bude kompatibilní s evropským právem.

Hovořil jste o aspektech komunitárního práva EU. Které z nich konkrétně ovlivní naši mysliveckou legislativu? Můžete uvést příklad?

Záležitostmi, které nesporně ovlivní českou mysliveckou legislativu, jsou principy platné v EU, kvůli kterým vlastně EU existuje. Je to především volný pohyb zboží, volný pohyb služeb, osob, kapitálu, ochrana spotřebitele atd. Pokud bych měl mluvit konkrétně, tak je to např. vstup zahraničních osob do české myslivosti v rámci principu volného pohybu osob a kapitálu.

Máte na mysli např. v souvislosti s pronájmem honiteb?

V ustanovení našeho platného zákona o myslivosti je uvedeno, že honitbu si u nás může pronajmout česká fyzická nebo právnická osoba. Toto ustanovení upřednostňující při pronájmu honiteb české osoby v myslivecké legislativě nemůže zůstat. Pokud bychom chtěli zachovat současnou podobu tohoto ustanovení zákona o myslivosti, museli bychom mít k tomu pádné důvody. Současně by muselo dojít ke vzniku tzv. přechodného období, tedy určitého časového prostoru, po dobu kterého by došlo k přizpůsobení a odstranění důvodů tohoto přechodného období. Jde o vyjednávání a česká strana by musela tento požadavek vyvážit nějakým ústupkem.

Ještě bych se vrátil k pracovní skupině, která by měla formulovat názory na nový myslivecký zákon. Mohl byste ji blíže charakterizovat?

Jde o pracovní skupinu, do které jsou zahrnuty všechny zájmové skupiny, jejichž aktivity se dotýkají myslivosti. Jsou zde zástupci Českomoravské myslivecké jednoty, vlastnických struktur - zde mám na mysli Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, Agrární komoru a Sdružení vlastníků a podnikatelů v lesním hospodářství, dále zástupci odborných pracovišť - pracovníci fakult, kteří vyučují myslivost. Jednání se zúčastňují rovněž zástupci státních podniků Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky a je zde zastoupena i státní správa.

Existují již nějaké výstupy této pracovní skupiny?

Přestože se v této pracovní skupině diskutuje již poměrně dlouho, v zásadních otázkách nebyl nalezena význačnější shoda. Střety vznikají především mezi myslivci a vlastníky honebních pozemků, přičemž státní správa se snaží zájmy jednotlivých skupin vyvažovat. Ke konsensu o principech široké novely nebo o novém zákoně doposud nedošlo a z tohoto důvodu muselo MZe na tuto skutečnost reagovat tím, že připravuje užší novelu zákona o myslivosti, která se bude týkat především harmonizace předpisů naší myslivecké legislativy s již popsanými obecnými principy komunitárního práva EU. Tento materiál jsme povinni předložit vládě, abychom splnili povinnosti vyplývající z harmonizace legislativních předpisů. Je samozřejmé, že při přípravě novely budeme řešit problémy, které v současnosti nevyhovují. Budeme se proto snažit, aby se pracovní skupina, o které jsem mluvil, konsensuálně shodla na tom, co si myslí, že je potřeba v tuto dobu vyřešit. O co konkrétně půjde, bude skutečně záviset na schopnosti shody mezi zástupci jednotlivých skupin, případně skutečnosti do jaké míry nám současná ustanovení zákona nedostačují při výkonu státní správy.

V čem vznikají hlavní rozpory?

Těch rozporů je celá škála. Musím říci, že existují rozdílné pohledy především zástupců vlastníků pozemků a zástupců myslivců, a to na sladění zájmu hospodářské činnosti v lesích - obhospodařování lesů a obhospodařování zvěře. Tyto dva pohledy se neustále střetávají. Vlastníci pozemků jsou bytostně závislí především na výnosu z obhospodařování lesa, takže zdůrazňují, že v současné době, zejména pod tlakem lesního zákona, je potřeba omezit intenzivní hospodaření se zvěří, resp. s jejími vysokými početními stavy, které svým působením znemožňují řádné obhospodařování lesů. To je podle mého nosný motiv, od kterého se odvíjí jednotlivé legislativní aspekty.

Pokud bych se vrátil k novele, o které jste hovořil, jaký je časový horizont jejího předložení?

V podstatě prodiskutovaný text jejího znění jsme povinní mít na stole v posledním čtvrtletí tohoto roku. Byl bych proto velmi rád, kdyby novela byla zcela veřejně k dispozici. To znamená, že by se objevila na stránkách některého mysliveckého časopisu a byla by zveřejněna rovněž na Internetu, kde by každý zájemce mohl vnést své připomínky. Dělali bychom chybu, pokud bychom se bránili vystavit se kritice. Naopak chceme, tak jak je tomu i v případě lesního zákona, otevřeně informovat mysliveckou a lesnickou veřejnost o připravovaných textech. Zároveň jsem si vědom, že tento krok vyvolá různorodé reakce. V každém případě bych však byl velmi rád, kdyby reakce na připravované změny byly neseny ve věcné a odborné rovině, aby nebyly emotivního charakteru a nevzbuzovaly tím zbytečnou polemiku, která, pakliže nemá věcný základ, nikam nevede. Přimlouval bych se za to, že bychom průběžně uveřejňovali všechny pracovní verze tak, jak na nich budeme pracovat. K tomu by měla přispět veřejná diskuse. Postavení státní správy spočívá v tomto případě ve vyvážení jednotlivých zájmů. Na tomto místě musím říci, že problematika je skutečně poněkud přechýlená v neprospěch lesa a přírodního prostředí, a je proto potřeba polohu neustále uměle udržovaného stavu vrátit do podoby optimálního stavu. Vím, že se to říká velmi snadno a skutečný posun bude velmi obtížný. Důvodem pro nutnost řešení je však i fakt, že jsme v roce 1984 zpracovali první inventarizaci škod působených zvěří, v roce 1995 byla provedena další podrobná inventarizace a v roce 2000 bude dokončena třetí zásadnější studie o škodách působených zvěří, přičemž z prvních výsledků, zejména porovnáním let 1984 a 1995 vychází, že se vývoj škod vůbec nezastavil. Naopak v tomto období došlo mezi uvedenými roky k významnému zhoršení. To je pro naše hledání konsensu mezi jednotlivými stranami, které se na myslivosti podílejí, hlavním a vodicím motivem.

Inspirujete se při přípravě nového mysliveckého zákona v zahraničí, např. v zemích střední Evropy s rozvinutou mysliveckou tradicí, nebo se bude jednat o "českou cestu"?

V popisované pracovní skupině jsou zastoupeni rovněž odborníci, kteří sledují vývoj myslivecké legislativy na našem území z pohledu historického a rovněž stav legislativy v okolních státech. Jejich hlas je slyšet a myslím si, že se v žádném případě nebude vytvářet nějaká speciální "česká cesta", která by vedla zcela jiným směrem. Nový myslivecký zákon bude právním předpisem, který by v ideálním případě byl výsledkem čerpání dobrých příkladů z právních norem okolních států, které by šlo v našich podmínkách využít.

Navázal bych konkrétní otázkou, která se týká minimální výměry honiteb. Je známé, že vlastníci honebních pozemků by byli rádi, kdyby se minimální výměra honiteb přiblížila minimální výměře např. honiteb v Německu, kde je to 70 ha. Na druhou stranu, myslivci by přivítali, kdyby minimální výměra byla vyšší, např. jako v Polsku, kde je 3000 ha. Můžete se k tomu vyjádřit?

Současná minimální výměra je podle zákona o myslivosti 500 ha, přičemž skutečná průměrná výměra našich honiteb je přibližně 1200 ha. Je pravdou, že tuto otázku lze posuzovat z mnoha stran. Chci však říci, že z hlediska státní správy vidíme současných 500 ha jako výměru, která je konsensem současnosti. Musíme si totiž uvědomit, že pokud by zůstal stejný princip uznávání honiteb s celým navazujícím procesem a přitom by se změnila minimální výměra honitby směrem dolů, tak by významným způsobem narostlo úřadování kolem myslivosti. A tady je nutné si přiznat, že možnosti státní správy nejsou neomezené, že jsme limitování finančními a personálními charakteristikami. I to je aspekt, který z pohledu státní správy musíme sledovat. Současnou minimální výměru pokládáme za určitý kompromis, se kterým sice mnoho stran nesouhlasí, ale přesto ji lze považovat za jakousi konsensuální hodnotu. Domnívám se, že do budoucna by nebylo vhodné ji opouštět, nicméně tato otázka není uzavřena.

Minimální výměra honiteb je jedním z aspektů, které by rádi vlastníci honebních pozemků nějak ovlivnili. Dalším z nich je vlastnické právo ve smyslu jeho posílení. Mohl byste se zmínit o této oblasti? Uvažuje se o posílení vlastnických práv na úkor pravomocí státní správy? Takové požadavky vznáší např. Agrární komora ČR nebo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů.

To je skutečně široké téma pro diskusi, která probíhá v pracovní skupině, o níž jsem mluvil a ve které nepanuje shoda jednotlivých stran. Potvrzuji to, že ze strany vlastníků honebních pozemků je vyvíjen tlak na posílení vlastnických práv v oblasti myslivosti. Víme, že i v historii byla tato záležitost řešena různě. Abych však dnes dokázal předvídat a přesně řekl, jaký vývoj lze očekávat, je velmi obtížné a předčasné.

Hovořil jste o tom, že stavy zvěře jsou neúměrné, že výrazným způsobem ovlivňují obnovu lesa. V uplynulých letech byl vaším úřadem zpracován projekt rajonizace chovů některých druhů spárkaté zvěře. Bude se počítat se začleněním projektů tohoto typu do nového zákona o myslivosti?

Projekt rajonizace byl zpracován na základě mnoha informací, které se poskládaly do informačních vrstev, a průmětem těchto informačních vrstev byly spolu s tím, jak se v jednotlivých lokalitách zvěř vyskytuje, vymezeny určité oblasti, kde jsou víceméně optimální podmínky pro chov problémových druhů zvěře. Tento projekt dále pokračuje a podrobně se zpracovávají některé další informační vrstvy, které byly dosud pojaty příliš obecně. Význam projektu spočívá v tom, že pokud se někde vyskytuje určitý druh spárkaté zvěře a je snaha, aby v této oblasti došlo utlumení jeho negativního vlivu, protože působí značné škody, existuje podkladový materiál k vymezení oblasti výskytu tohoto druhu. Orgán státní správní se tak již nerozhoduje na základě vlastních pocitů nebo představ, ale má k dispozici objektivní nástroj pro svá rozhodování. Cílem projektu rajonizace tedy bylo a je vytvořit objektivní podklady pro rozhodování při individuálních správních aktech, při schvalování plánu chovu a lovu, při vyvažování početních stavů zvěře v zájmu přírodního prostředí. Je potřeba znovu zopakovat, že již delší dobu jde o záležitost vychýlenou ve prospěch zvěře, protože víme, že v některých lokalitách jsou stavy zvěře zvláště vysoké a zvěř tak působí značné škody. Současně také víme, že byl do státní lesnické politiky zakotven cíl postupně zvýšit zastoupení listnáčů v dřevinné skladbě našich lesů. To se týká zejména oblastí, kde je v současnosti velké zastoupení smrkových a borových monokultur. V současné době proto významným způsobem finančně podporujeme zavádění těchto melioračních a zpevňujících dřevin a víme, že kdybychom byli schopni významným způsobem snížit stavy zvěře, tak by nám tu práci z velké části obstarala příroda sama. Musíme si rovněž uvědomit, že se vydávají obrovské náklady, spojené s úmyslem dosáhnout popsaných cílů. Musíme si uvědomit, že existují lokality jako jsou Krušné hory, které jsou po desítky let pod silným vlivem imisí, kde se podařilo z velké části obnovit porosty z imisních holin vzniklých v sedmdesátých a osmdesátých letech, že to stálo obrovské prostředky, které musely být vynaloženy, že si dokonce říkáme o finanční prostředky, které pochází z mezinárodních zdrojů, a proto v žádném případě nemůžeme připustit, aby nově založené porosty byly likvidovány vysokými stavy zvěře. To jsou záležitosti, které spolu doposud nejsou v souladu, a proto se tento nesoulad musíme odstranit.

Jestliže se nám současnými legislativními prostředky nedaří dosáhnout požadovaného stavu, budeme muset uvažovat o prostředcích dalších a zde nevylučuji možnost legislativního začlenění rajonizace vybraných druhů spárkaté zvěře do procesu schvalování plánů lovu.

V Německu je od letošního roku prodloužena doba lovu srnčí zvěře. Od tohoto kroku se mimo jiné očekává právě snižování škod, které tento druh působí. Uvažuje se o tom, že by v novém mysliveckém zákoně došlo u některých druhů zvěře rovněž k posunutí doby lovu na základě stejného záměru?

Tuto problematiku bude řešit vyhláška, která na zákon naváže. Rozhodně se počítá s úpravami doby lovu, ale jaké aspekty zde budou brány v úvahu, je věcí jejího zpracování. Současné doby lovu nejsou stanoveny na věky. Jsem si jist, že změny ve smyslu prodloužení doby lovu budou v některých případech působit pozitivně ve prospěch důvodů, o kterých jsem hovořil před chvílí. V některých případech může naopak dojít k zúžení časového prostoru pro lov. Bude tedy záležet spíše na individuálním posouzení problémů a toho, co z nějakých důvodů nevyhovuje. Bude nutno brát v úvahu i okolní prostředí včetně EU.

Víme se o tom, že v některých směrnicích EU jsou některé druhy, které u nás zařazuje platná vyhláška č. 134/1996 Sb. mezi zvěř a mají tak dobu lovu, označeny jako chráněné druhy, které se v členských zemích EU neloví. Připravují se nějaké změny i v tomto směru? Vypadnou někteří živočichové, např. velké šelmy, z kategorie zvěř?

U živočichů, kteří jsou chráněni a přesto mají stanovenou dobu lovu, je potřeba říci, že k tomu, aby mohli být uloveni, je nutné svolení orgánu ochrany přírody. To je zásadní a prioritní. Fakt, že ve vyhlášce č. 134/1996 Sb. zákona o myslivosti mají tito živočichové stanovenou dobu lovu, je zde pouze proto, aby se odlov ve zvláštních případech mohl vůbec legálně provést. Jestliže jsou tito živočichové zákonem o myslivosti zařazeni mezi zvěř, spadají tím do režimu tohoto zákona. Uvedením doby lovu je tak pouze odstraněna legislativní bariéra.

V roce 2003 budou vznikat nové honitby, pro které bude potřeba stanovit normované kmenové stavy zvěře. Bude bonitace probíhat tak, jak probíhala v roce 1993, nebo budou zohledněny nové aspekty např. z projektu rajonizace chovů spárkaté zvěře?

Myslím si, že v době bonitace nových honiteb budeme proti roku 1993 o deset let dál, takže budeme mít k dispozici soubor informací, které půjde nepochybně využít. Kdybychom tyto aspekty do bonitace nezařadili, dopustili bychom se podle mého názoru určitého pochybení. V zásadě je to však záležitost, jak vyplynulo z mých předchozích odpovědí, poněkud předčasná.

V souvislosti s jarními kmenovými stavy se nabízí otázka týkající se každoročního zpracování myslivecké statistiky. Neustále se hovoří o tom, že současná myslivecká statistika je nepřesná, že metody sčítání zvěře, a tím i výsledky jsou nepřesné, že jedinou informační hodnotu má výše odstřelu. Počítá se s tím, že by se i v těchto oblastech přešlo k nějakým změnám?

Zpracování myslivecké statistiky vychází ze zákona o statistice a pro každý rok je zpracován program statistického zjišťování. Je nutné si uvědomit, že statistika může být tak dobrá, jaké jsou vstupní informace. Naším zájmem je, aby vstupy do myslivecké statistiky byly co nejpřesnější, a proto se snažíme v letošním roce na pilotních projektech třech okresních úřadů odzkoušet metodu plombování zvěře. Je to princip, který se používá v některých evropských i zámořských státech. Lovec obdrží před lovem plombu a po úspěšném lovu ji musí na ulovený kus umístit. Podobný způsob máme zájem zavést i u nás. Slibujeme si od toho nejen to, že zvěřina bude nezfalšovatelným způsobem označena, ale rovněž skutečnost, že pomocí plombování, pakliže bude zavedeno celorepublikově, bude dána vyšší váha myslivecké statistice, a to z hlediska evidence ulovené zvěře. Po umístění plomby a úředním zaevidováním totiž bude nepochybně jasné, že k odlovu došlo. Takto bych si dovedl představit posílení vstupů myslivecké statistiky, o kterých si v současné době sice můžeme myslet cokoliv, ale jde alespoň o nějaký rámec čísel. Samozřejmě se snažíme tato čísla neustále zdokonalovat. Kolegové na oddělení myslivosti zpracovávají soubory dat, která budou veřejná. To znamená, že jakmile budou data zkompletována, bude provedena jejich základní verifikace, údaje budou uveřejněny. První vlaštovky se objevily ve zprávě o stavu lesního hospodářství za rok 1997.

Děkuji za rozhovor

Ing. David Vaca