Vodní zákon v odlišných verzích

Předloha zákona o vodách postupuje v pondělí do vlády ve dvou podobách a řada ustanovení zákona je v alternativních řešeních. Nejzávažnější je otázka veřejné správy,tedy kdo bude ústředním orgánem. Na dnešní tiskové konferenci, konané při příležitosti veřejného slyšení zákona, to řekl předseda podvýboru pro zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství Senátu Vladimír Oplt.

Gescí nad zákonem bylo pověřeno ministerstvo životního prostředí (MŽP) a spolupředkladatelem je ministerstvo zemědělství(MZe). Cílem veřejného slyšení, pořádaného uvedeným podvýborem Senátu, je zjistit důvody stanovisek resortních předkladatelů a názory odborné veřejnosti. Spornými body v návrzích obou ministerstev jsou dále otázky ochrany před povodněmi, plateb, vodního plánování, minimální zůstatkové průtoků, minimální hladiny podzemních vod a další. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart uvedl, že rámcová směrnice Evropské unie souhlasí s oddělením kompetencí hospodářských od ostatních, ovšem zdůrazňuje, že nakládání s vodami není hospodaření. MŽP zohledňuje požadavek EU na zajištění integrované ochrany jakosti a množství povrchových a podzemních vod, včetně souvisejících ekosystémů.

K zajištění působnosti ve věci ochrany vod je však nezbytné, aby MŽP byly svěřeny i nástroje k zajištění této ochrany, tj. zejména povolovací pravomoci k odběru vody nebo k vypouštění znečištěných vod. MZe se hlásí k legislativě EU na úseku vodního hospodářství,sdělil jeho náměstek Karel Tureček. Zároveň se ale domnívá, že nelze v jediném úřadu pokrýt kontrolní a dozorové činnosti a současně řídit výkon státní správy a zajišťovat hospodářské činnosti. Dodal, že základní zásobu vody tvoří půda a půdní výpar, což řadí resort zemědělství do prioritní polohy.