Dejme vodě místo. Ale kde? říkají Holanďané

Amsterdam (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Město Arnhem si drží od rozvodněného dolního toku Rýna uctivý odstup. "Tak to i zůstane. Asi se tu nikdy nebude stavět," říká Liduine Hoyinicková, obchodní manažerka. Ukazuje na široké travnaté břehy. Řeka bude mít prostor. Společný boj proti záplavám určoval po staletí holandský charakter. Dlouho se řídili Holanďané instinktem, který napovídal, že při každé hrozící povodni je zapotřebí zpevnit a zvýšit hráze. Ty však nelze zvětšovat do nekonečna, shodli se nedávno nizozemští odborníci. "Řeky musí dostat více místa," shrnul vodohospodář Hans van der Vlist obrat ve staletí formované strategii. "Je to nejen přirozenější, ale hlavně bezpečnější," uvedl. Holanďané se však obávají, že se obracejí staleté pořádky. "Neměli bychom ale tyto věci měnit tak radikálně," prohlašuje Liduine Hoyinicková. Záměr odborníků vyhradit některé záplavové oblasti, do kterých by se řeky přirozeně rozlily, probudil vášnivou diskusi. "Šokovalo nás, že jsme najednou byli vybráni jako záplavové území," říká Maarten Peereboom, starosta okresu Zaltbommel. "Všichni zde jsou najednou přesvědčeni, že bude nutné nechat zaplavit jejich domy." Množí se obvinění na adresu vodohospodářů, že předložili své plány bez jakékoli konzultace s obyvateli vybraných oblastí. Přesto jsou odborníci přesvědčeni, že pozměněný přístup je nezbytný. "Zaplavení omezeného území bude mít bezpochyby dlouhodobější blahodárný vliv na říční ekosystém," soudí Bert Blase z ministerstva životního prostředí. Výměna názorů probíhá v každé oblasti, v každém městě. "To je zcela normální. Co Holanďan, to odlišný názor," vysvětluje Hoyinicková. Výrazný zlom v přístupu k přírodě přinesly rozsáhlé povodně v letech 1993 a 1995. Statisíce lidí byly přesídleny do bezpečí, oběti však byly minimální. Nizozemsko přesto podle odborníků o vlásek uniklo rozsáhlejší katastrofě. "Tehdy jsme zjistili, že zvyšování hrází nás prostě neochrání donekonečna," tvrdí van der Vlist. "Pokud se prolomí velká hráz, případné následky jsou samozřejmě daleko hrozivější," domnívá se. Navíc existuje předpoklad, že řeky budou odvádět v důsledku klimatických změn mnohem větší množství vody z vnitrozemí, než tomu bylo doposud. Monique de Vries z ministerstva životního prostředí se domnívá, že vytvoření přirozených záplavových oblastí je dobrým řešením. Ale jen pro ty, kdo na uvedeném území nebydlí, říkají lidé z vybraných míst. Kritizují vládní návrh, neboť uvedená místa jsou většinou vcelku hustě zabydlena. Jako celé Holandsko, opáčilo ministerstvo a doporučilo přehodnotit bytovou politiku i plány rozvoje. Pro nové změny mají Holanďané příměr: při povodních není třeba držet se křečovitě hráze, lépe je obout holinky a vydat se do bahna. Také je zapotřebí zabývat se problémem z většího nadhledu. "Je nutné dívat se na celé povodí řeky, ne jen na kus země v Nizozemsku," tvrdí ekolog Wouter Helmer. Současné plány jsou podle něho příliš statické a neuvažují ve větším měřítku. "Pokud se rozvodní Rýn, každé opatření bude nejúčinnější v místě, kde nejvíce napršelo. To platí i o tání sněhu," říká. Kapka deště zadržená v Německu či ve Švýcarsku má podle něho mnohem větší cenu než stejná opatření v Nizozemsku. Holanďané sledují s obavami výpočty, podle kterých v příštích čtyřiceti letech stoupne hladina oceánů přibližně o padesát centimetrů. Navíc srážky se mají nad Evropou zvýšit o dvacet až třicet procent. To vše prohlubuje u Holanďanů přesvědčení, že je třeba širší spolupráce. Pozorně sledují německý projekt regulace Rýna. Přemístěním tamních hrází se navrátí řece přibližně 4 700 hektarů půdy. Tak by se mohla hladina řeky snížit zhruba o deset centimetrů. Holanďané tento projekt financují spolu s bruselským penězovodem EU. Spolupráce probíhá hladce, přesto si Holanďané obtížně zvykají na pocit, že hlavní zájem i odpovědnost leží na jejich straně hranice. "Poloha Nizozemska v deltě důležitých vodních cest přinášela zemi po staletí materiální prospěch. Dnes se musí Holanďané smířit s tím, že tato pozice má i své nevýhody," vysvětluje klimatolog Leendert van Nieuwenhuize.

JIŘÍ SLÁDEK