Zemědělci by si mohli pomoci i sami

LN - 2.9.1997

Zemedelci by si mohli pomoci i sami

- Zemedelství jako celek v krizi. V krizi je pouze jeho cást, která ale nedovolí rozvoj jiným.

S blížícím se schvalováním státního rozpoctu na príští rok sílí krome rady jiných hlasu volání zemedelské verejnosti po zvýšení dotací do tohoto resortu. Podle rad predstavitelu je zemedelství v hluboké krizi. Jediné východisko je vetší státní podpora této specifické oblasti. Podobné argumenty se znovu objevily v prubehu prvních trí dní mezinárodního agrosalonu zeme živitelka v Ceských Budejovicích. Podporil je i predseda Poslanecké snemovny Miloš Zeman (CSSD) a v jednáních s predstaviteli Agrární komory CR také ministr zemedelství Josef Lux.

Faktem je, že po zvýšení dotací do zemedelství volají stále jedni a titíž lidé, zastupující a hájící zájmy mnohdy neživotaschopných subjektu. Obecne lze sice ríci, že efektivneji vyrábejí soukromí zemedelci (ale práve ty není pri požadavcích na vyšší státní ingerenci do zemedelství príliš slyšet), ale také cást zemedelských družstev a dalších typu právnických osob, které hospodarí se ziskem. Dobre hospodarí mimo jiné i proto, že se dokázaly zbavit prebytecných a neefektivních rozvetvených managementu. Mezi základní pravdy ceského zemedelství totiž také patrí, že by již bylo konecne nacase prestat zemedelce rozlišovat na družstevní a soukromé a zacít je delit na dobré (efektivne vyrábející) a ty ostatní, tedy dlouhodobe neživotaschopné.

Pokud by stát zemedelství podporoval (a nikdo neríká, že by si zemedelství žádnou podporu nezasloužilo), mel by se pak bez rozlišení typu hospodarících subjektu místo plošných podpor všem soustredit práve na ty efektivní. Zrejme by to stálo daleko méne penez pri daleko lepším výsledku.

Zemedelství tedy jako celek v krizi není. To by si meli uvedomit všichni, kterí takovéto katastrofické scénáre verejnosti predkládají. V krizi je totiž pouze jeho cást, která ale nedovolí rozvoj jiným.

Je nepochybné, že domácí producenti zemedelských výrobku to mají ve srovnání s dotovaným evropským zemedelstvím težší, avšak jejich základní ochranou by nemelo být zvyšování státních dotací, ale srovnatelná ochrana tuzemského trhu nástroji, které umožnují dohody Svetové obchodní organizace. To priznávají i zástupci družstev a v podstate celá zainteresovaná zemedelská verejnost. Tato cesta by danové poplatníky stála daleké méne - stacil by odborne fundovaný a operativne pracující parlament a státní správa.

Zemedelci však také mají možnost udelat pro svou konkurenceschopnost neco sami. Mám na mysli vytvárení takzvaných marketingových družstev, tak obvyklých v Evropské unii, jejichž základním smyslem je sdružit produkci, a stát se tak strategickým partnerem odberatel i dodavatelu. Pritom nejde o družstva ve smyslu bývalé ceskoslovenské kolektivizace, ale o koordinaci obchodní cinnosti subjektu zemedelské prvovýroby. Pro zemedelce je totiž stále težší prodat než vyrobit. V cizine to vedí už dávno. Marketingová ci odbytová družstva tam fungující se ovšem vubec nesoustredují pouze na sjednávání cenových požadavku (jak to mylne chápou tuzemští zemedelci a obávají se pak stretu se zákonem na ochranu hospodárské souteže), ale také na specifikaci odrudovou, jakostní ukazatele, technologie pestování, použití agrochemikálií ci termíny dodávek zboží. Samozrejme, že pritom zemedelci dosáhnu i výhodnejších cenových relací, predevším ale mohou být pri takovéto filozofii partnerem velkoodberatelu i tolik kritizovaných nadnárodních obchodních retezcu. Nabídnou jim totiž to, co potrebují - vytrídenou, zabalenou a plošne po celém území státu strukturovanou produkci podle požadavku zákazníka. Inspirativní v tomto prípade je projekt odbytových družstev, se kterým prišla koncem letošního dubna Ovocnárská unie CR, jejímuž projektu odbytových center prislíbil financní podporu i ministr Josef Lux.

Petr Havel