Debata o budoucnosti EU je i není proti rozšíření

Debata o budoucnosti EU je i není zamerena proti jejímu rozšírení

Diskuse o tom, jak má Evropská unie nakonec vypadat, jaký je cíl dnes více než padesátileté cesty evropské integrace, je logická a oprávnená; na tom se shodují všichni. Ozývají se však protichudné hlasy ohledne pripravovaného prijetí tuctu nových clenu ze strední a východní Evropy a ze Stredomorí - jedni premýšlejí, jak projekt renovovat, aby fungoval ve triceti, druzí uvažují, jak ho zachránit v dosavadní podobe, tedy vymyslet pro vetrelce nejakou náhražku. Stret a tríbení názoru vyvolávají dojem kakofonie, která negativne pusobí na nervy politiku a zprostredkovane i obcanu ve strední a východní Evrope. Hlavní hráci na scéne EU - Evropská rada (summit), Evropská komise, Rada EU, ba Evropský parlament drží kormidlo víceméne v domluveném smeru. Politikové i vysocí úredníci však tu a tam vypouštejí anonymne poraženecké a skeptické názory. Verejne linii "proti rozšírení" obhajují vlivní hráci jako expredseda komise Jacques Delors ci exkomisar Etienne Davignon. Podle Petera Ludlowa, zakladatele-reditele bruselského Strediska pro výzkum evropské politiky (CEPS), je debata zapotrebí, a to nejen v clenských, ale i v kandidátských zemích. "Musíme se zamýšlet nad konecným politickým cílem, protože jsme se k nemu výrazne priblížili. To platí i pro kandidáty -vstoupíte do EU, která má jednotnou menu, bude mít vojenskou kapacitu a integrovaný prostor vnitra a justice. V mnoha ohledech vypadá jako stát. Do takto integrovaného spolecenství ješte nikdy nikdo nevstupoval." Ludlow nepodcenuje "lidi, kterí se pokoušejí rozšírení odvrátit", považuje je však za "nostalgické obhájce minulosti, kterí nemohou uspet". Jacques Delors a ti, kdo smýšlejí stejne, spoléhají nyní na smerování k "jádru", k "avantgarde", které si predstavují jako nekdejších šest zakladatelu plus pár dalších zemí; ostatní by se ocitli na okraji ve "vylepšeném evropském hospodárském prostoru". Tato koncepce se liší od vizí, které zatím vyslovili vládnoucí politikové. Nemecký ministr zahranicí Joschka Fischer ve svých dvou projevech na téma budoucnosti prohlašoval, že by bylo "historicky absurdní" a "morálne stupidní" procesem vylepšování EU opet rozdelovat Evropu. Prezident Jacques Chirac zustal v techto vecech vágní, nicméne pripomnel, že bez vytvorení praktických podmínek rozšírení (probíhající revize Smlouvy o EU) bude debata o vzdálených horizontech nadbytecná. "Ti, kdo jsou u moci, vedí, že mají závazek, povinnost rozšírení uskutecnit, a že ho musejí zarídit tak, aby bylo rovné a spravedlivé," soudí Ludlow. Predpokládá, že budoucí noví clenové se pripojí spíše k tem dnešním, kterí se priklánejí k federalistické vizi integrace; trhlina pak nepovede mezi puvodními a príchozími cleny, ale mezi temi, kdo budou chtít více integrace, a temi, komu už to stacilo. "Bude to daleko vetší 'jádro', než jaké si predstavuje Delors, ale bude to objektivní jádro. Británie, Dánsko a Švédsko se z neho již neúcastí v menové unii samy vyradily." Ludlow se domnívá, že dnes neexistuje nejaký malý zázracný "motor" (Francie-Nemecko, Benelux), kolem kterého by mohlo vzniknout nejaké elitárské seskupení. Sdílí tedy názor, který v Bruselu prevládá - že rozhovory o pristoupení vstupují do nejtežší fáze, takže budou narážet na spoustu úskalí a vyvolávat mnoho pesimistických komentáru. Mašinérie však funguje, komise delá svou práci. Nekteré clenské zeme se snaží, jiné brzdí, celkový pohyb však trvá. Francouzi, považovaní za jedny z nejskeptictejších, prehodnotili smerem vzhuru své plány ohledne obsahu prístupových rozhovoru. Jakmile prevzali na pul roku žezlo, zacalo jim jít o prestiž, o pekné výsledky. Kandidáti, zejména tzv. první šestka vcetne CR, znásobili tlak - dukazem je, ríkává vysoký cinitel Evropské komise, že se už žádný politik neodvažuje nechut k rozšírení ventilovat jinak než anonymne. "Nevidím zatím žádnou taktiku zdržování," shrnul rozhovor pro CTK na toto téma Ludlow. "Vše beží podle plánu. Budou samozrejme problémy, budou se domlouvat dlouhá prechodná období, bude hodne duvodu ke znepokojení. Ono to vždy vypadá, že to jde špatne, než to zacne jít dobre. Kdo byl v Bruselu v letech 1982-83, pamatuje si dobre, že stejne neštastne se tvárili tehdy Španelé; ba neštastneji."