Le Monde: Nejednota patnáctky

Nesourodé reakce evropských vlád na následky ropné krize a propad eura ukazují v těchto dnech bídný obraz Evropy a probouzejí latentní euroskepticismus. Napsal to bruselský komentátor francouzského deníku Le Monde Laurent Zecchini. V politické rovině není situace lepší. Protože členové jsou rozděleni ohledně budoucí struktury Evropy, přešlapují, jak se zdá, na místě v jednáních mezivládní konference, která má reformovat evropské instituce. Ve hře je hodně, protože případné zjištění špatné bilance této konference na prosincovém summitu v Nice bude mít neblahý dopad na celý proces rozšiřování a budoucnost evropské konstrukce. Symbolický obraz Evropy, která volá hije a prr, poskytla v posledních dnech skutečná blokáda okolí Evropské komise v centru Bruselu, kterou uskutečnili belgičtí nákladní dopravci. Evropa opět reagovala nejednotně na problém, u kterého nebylo těžké uhádnout, že se může vyostřit. Francouzská vláda tváří v tvář požadavkům dopravců po zvýšení cen ropných produktů popustila uzdu, aby obnovila sociální smír, aniž se jakkoli poradila s evropskými partnery, které brzy zasáhl stejný problém. Paříž svým počínáním otevřela trhlinu. Konfrontovány se stejnou situací vlády reagují s ohledem na své podmínky: pro Tonyho Blaira nepřichází v úvahu následovat špatného francouzského příkladu; Belgie odmítla požadavky dopravců, ale udělila kompenzace. Téměř všude v Evropě váhají zaskočené vlády mezi neústupností a smířlivostí. Naprostá nekoordinace ohledně problému, který se měl stát předmětem společné politiky daňové harmonizace, je tedy křiklavá. Je na úrovni neschopnosti Evropy hovořit jedním hlasem vůči OPEC. Brusel navrhuje od poloviny 80. let harmonizaci daní na ropné výrobky. Členské země, pro které jsou daně nástrojem národní svrchovanosti, však dělají, že neslyší. Stejný nedostatek vůle je typický pro úsilí unie snížit závislost Evropy v oblasti ropných dovozů (75 procent v roce 2000, 85 procent v roce 2020!), pro alternativní energie a energetické úspory. V měnové oblasti je stav ještě politováníhodnější. Předseda komise Romano Prodi, když viděl malomyslnost ministrů financí zóny euro, se nebál (v rozhovoru pro časopis Stern) jasně říci, že vnější hodnota eura je "zklamáním" a že nedostatečná koordinace hospodářských politik zemí eurozóny nese část viny na snížení hodnoty jednotné měny. Evropské centrální bance zjevně chybí "politický partner k dialogu". Lekce je jasná: ať jde o ropnou krizi nebo krizi eura, trpí unie "nedostatkem Evropy". Ukazované politické rozpory Evropanů totiž oslabují důvěru investorů. Trhy vlastně působí proti euru a živí latentní euroskepticismus v několika zemích EU. V Dánsku, které se má 28. září vyjádřit k jednotné měně, se zastáncům "ne" vrací naděje. V Německu pak mají vítr v plachtách nostalgici po marce. Podléhat okolnímu pesimisticky ohledně politických cílů, které čekají Evropu, však není namístě. A to i když existují důvody si myslet, že nejvíce euroskeptické vlády by mohly získat podporu nejvíce proevropských k tomu, aby konference v Nice zkrachovala: prvně jmenované, protože si nepřejí více integrace, druhé proto, že doufají, že sázka na nezdar by mohla přispět k tomu, aby se překonala "komunitární metoda" a bylo zahájeno federalistické dobrodružství. Pro francouzské předsednictví EU by však neúspěch v Nice měl jen negativní dopady. Evropský komisař pověřený reformou institucí Michel Barnier se snaží vypadat optimisticky: pokroky v jednání konference jsou nesmělé, ale skutečné, ujišťuje. Barnierovu konstatování dává věrohodnost historie velkých evropských tahanic: pozorovací fáze trvají dlouho, často se věci vyřeší až zády u zdi a v krizové atmosféře. Francouzský ministr zahraničí Hubert Védrine hraje také svou roli, když zvyšuje tlak na své evropské protějšky. V této fázi je těžké říci, zda na příštím summitu v Nice bude sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná.