Toulaví psi a kočky

Jedním z častých témat skandalizace činnosti myslivců je odstraňování toulavých a opuštěných psů a koček z honiteb. Media většinou pouze prezentují emotivní vystoupení domnělých poškozených majitelů zvířat, aniž by se na tuto problematiku někdo podíval objektivně.

Toulaví psi a kočky jsou dvě skupiny živočichů v přímé péči člověka, které se mnohdy přechodně nebo trvale z této péče vymaní a pak se pohybují volně bez dozoru v přírodě a tedy i po honebních pozemcích. Důvodů, proč se takové zvíře stane toulavým, může být celá řada. Od případu, kdy se jedná o velmi krátké vymanění z vlivu svého majitele - volné venčení nebo proběhnutí, přes delší dobu - noční vypouštění, přes částečný vliv majitele - zvíře dochází domů pouze pro potravu, až po trvalé úmyslné opuštění zvířete člověkem. Je faktem, že jedinci delší dobu mimo vliv svého majitele si ve velice krátké době osvojí celou škálu loveckých praktik. Navíc snížený práh plachosti vůči člověku z nich činí pro řadu druhů volně žijících živočichů daleko větší nebezpečí, než je tomu v případě jiných predátorů.

Je prokázán značný vliv toulavých koček na celou řadu druhů drobných obratlovců a zejména ptactva. A to nejen ve volné přírodě, ale i v obcích a městech. Toulaví psi pak mohou citelně zasáhnout do populace zvířat zejména v době rozmnožování. Pokud více jedinců vytvoří určitou formu lovecké smečky, mohou být hrozbou i pro zvěř dospělou a bez významu není ani negativní vliv těchto toulavých psů na chovy domácích zvířat, kde někdy působí značné škody. Konečně není od věci připomenout permanentní obtěžování občanů a ohrožování zejména dětí na veřejných prostranstvích. Zvláštní kapitolou v problematice toulavých psů a koček je jejich význam jako možných přenašečů celé řady onemocnění mnohdy nebezpečných i pro člověka.

Celá situace je velice paradoxní. Společnost prosazuje stále vyšší stupně zrovnoprávnění člověkem chovaných psů a koček tak, že jsou tato zvířata plnoprávnými, někde dokonce dominantními členy rodin. V mnoha případech pak jde o záležitost velice módní. Důsledkem je mnoho opuštěných bývalých ”domácích miláčků”. Mimo výjimečné případy, kdy jsou tito sirotci zachráněni v útulcích, je tak každý rok zaručen stálý přírůstek tisíců těchto zvířat do přírody.

Zamýšlíme-li se u příležitosti dnešního dne ochrany zvířat nad otázkou nebezpečnosti toulavých psů a koček pro ostatní zvířata, je vhodné se ptát, jakým způsobem si s tímto neblahým jevem poradíme.

Je možno souhlasit s názorem, že celé spektrum volně žijících živočichů je přírodním bohatstvím státu. Ten by tedy měl nést plnou odpovědnost za ochranu a péči o tato zvířata. Ohrožení volně žijících zvířat toulavými psy a kočkami, kteří nejsou přirozenými součástmi ekosystémů ,má však reálnou příčinu, kterou je nezodpovědný přístup jednotlivých občanů - chovatelů. Jedná se o závažnou problematiku celospolečenského charakteru, jejíž řešení je plně v kompetenci státu. Jedním z řešení je např. odchyt a umístění těchto toulavých zvířat v útulcích, kde budou žít na náklady celé společnosti. O tuto činnost by se měly logicky postarat obce, kde se tato zvířata vyskytují. Zamysleli jsme se však nad tím, jaké náklady bude tato péče vyžadovat a jaký smysl vlastně bude mít dlouhodobý chov těchto zvířat v útulcích?

Zatímco celá společnost ”pokrytecky” tuto problematiku přehlíží, nezbývá myslivcům, aby ji řešili. Vykonávají tak dnes úlohu určitých ”rasů”, odstraňujících každoročně na své náklady po celém území republiky desetitisíce těchto opuštěných, toulavých a pytlačících koček a psů. Náklady myslivců s tím spojené jim nikdo nehradí a navíc ještě není tato jejich činnost ani společností kladně vnímána, ba mnohdy jsou odsuzováni za barbarské zabíjení ”nevinných pejsků a kočiček”. K této činnosti jsou oprávněni podle zákona o myslivosti a jsou přitom povinni dodržovat přesné podmínky, za kterých mohou toulavé a pytlačící psy a kočky usmrtit. Pokud se vyskytnou jednotlivé případy myslivců, kteří tyto předpisy poruší, nelze jim to prominout a kritika je zde oprávněná.

Závěrem tedy nezbývá, než vyjádřit naději, že úsilí myslivců při ochraně zvířat v přírodě bude objektivně společností zhodnoceno jako v současné době jediné možné řešení situace.

Z materiálu Ing. L. Řeháka Ph.D., presidenta Asociace profesionálních myslivců České republiky připravil P. Kříž

http://anti-myslivost.mujweb.cz