Svídu krvavou od dřínu obecného rozezná laik pouze v době květen

MF Dnes 30.11.1999

Svídu krvavou od drínu obecného rozezná laik pouze v dobe kvetenství

neznámé o stromech

V naší kvetene rostou dva podobné a vzájemne príbuzné druhy - svída krvavá a drín obecný. Drín obecný u nás nalezneme nejen ve volné prírode, ale obcas se objevuje i jako soucást mestské zelene a nekdy jej zahrádkári pestují jako ovocný stromek. S jeho jménem je však trochu potíž. Obecne vžité názvy pro tento druh jsou totiž dva svída drín nebo správneji drín obecný. Drín je statný ker nebo nízký stromek, jehož nejmohutnejší exempláre dosahují výšky až osmi metru a obvodu kmene do pul metru. Tedy ve srovnání s dríve uvádenými stromy je to spíše drobecek. Proto by také v konkurenci se statnejšími stromy neobstál, kdyby nebylo jeho úžasné odolnosti vuci horkým a suchým obdobím. Rozsáhlý korenový systém drínu je schopen získávat dostatek vody i na vyprahlých skalních útesech, kde jiné stromy živorí. Ke svému životu potrebuje dostatek svetla a pudu s vyšším obsahem vápenatých iontu. Ve stínu hustého lesa se mu nedarí, a tak obvykle jen málo kvete a plodí. Domovem drínu obecného jsou zejména suché a teplé oblasti jižní Evropy. K nám zasahuje jen do nejteplejších cástí Cech a Moravy, kde roste zejména na nejvýslunnejších svazích pahorkatin. Dríny rozkvétají ješte v predjarí. Na dlouhých prímých vetvích koncem brezna rozkvétají žluté okolíky drobných kvetu, ale rada z nich rychle uvadá a opadává. A tak už v dobe, kdy se rozvíjejí listy, zustává z každého kvetenství jen jeden až dva plody - dvousemenné drobné peckovicky. Ty pomalu rostou a v našich podmínkách dozrávají od konce srpna do ríjna. Na stromech, které rostou na výslunných a teplých místech, mají temne rudou barvu a vynikající sladkokyselou chut. Kere rostoucí ve stínu lesa však plodí méne a mají plody trpké chuti. Již ve stredoveku vznikla prirozeným výberem pri pestování velkoplodá forma, která se dodnes pestuje v kulture.

VÝZNAMNÝ ZDROJ VITAMÍNU C

Drínky jsou bohatým zdrojem vitamínu C - ve 100 gramech dužniny jej mohou obsahovat až 300 miligramu. Mimo to je v nich nemalou merou zastoupen pektin, rada organických kyselin, cukru, stopy tríslovin a z minerálních látek zejména horcík a vápník. Jsou vhodné ke konzumaci za cerstva, k zavarování, do džemu, ale i k sušení. Ze sušených lze pripravit zdravý a lahodný caj. Plody drínu jsou dnes u nás spíše neobvyklým ovocem, ale z minulosti se v archeologických nálezech dochovala rada dukazu o jejich castém sberu. Predevším na Balkáne se od staroveku až do soucasnosti celkem bežne prodávají na tržištích. Vysoký obsah cukru v dužnine plodu samozrejme umožnoval také jiné využití - je známa napríklad ukrajinská "dernovka". Ale pozor! Drín je strom zarazený mezi zvlášte chránené druhy našich rostlin, a tak sbírání plodu pripadá v úvahu pouze u kulturne pestovaných exempláru. I pres to, že dríny obvykle nedosahují rozmeru statných stromu, mohou se dožívat i dvou set padesáti let. Jejich drevo má naružovelou bel a úzké, témer cerné jádro. Prirustá velmi pomalu, proto je jedním z našich nejtežších a nejtvrdších drev.

SVÍDA KRVAVÁ?

Volne v prírode se mužeme setkat s príbuzným a vzhledem podobným druhem drínu - svídou krvavou. Její vedecké rodové jméno Swida, poprvé použité v roce 1838 ceským botanikem F. M. Opizem, bylo prejato z ceštiny a je dukazem, že základem vedeckého názvosloví nemusí být vždy jen latina. Je to u nás velmi hojný, zvolna rostoucí, až tri metry vysoký ker, který, pokud nekvete, lze jen težko od drínu rozeznat. Zejména v predjarí, ale i v prubehu celého roku má svída krvavá rude zbarvené vetve. Dobrým rozeznávacím znakem jsou však i chloupky na spodní strane listu, které má svída rozloženy na rozdíl od drínu zcela nepravidelne do všech stran. Kvetoucí a plodné rostliny však poznáme velmi snadno. Svída krvavá kvete teprve na prelomu kvetna a cervna, tedy v dobe, kdy je již dávno olistená, bohatými vrcholíky bílých kvetu. Z nich se pozdeji vyvíjejí nevelké cerné peckovicky. Hojne se pestuje, a to i v barevných kultivarech, pro okrasu jako mestská zelen nebo v živých plotech. Vyznacuje se nesmírnou výmladností a ve vetších porostech se muže stát znacne obtížnou.

LUBOMÍR TICHÝ