Případ pšenice

Metro 12.10.1998

Prípad pšenice

Opatrení ceské vlády, které od minulého pátku zamezuje dovozum madarské pšenice do CR, je do jisté míry historickým pocinem, protože na ochranu domácích zemedelcu byl poprvé použit po nekolik let ostre diskutovaný a teprve loni prijatý zemedelský zákon. Práve toto použití práve tohoto zákona ovšem nijak štastným rešením není, nebot úcelem zemedelského zákona je predevším garance pravidel a toku financních prostredku do zemedelství - bohužel legislativu zamerenou na obchodní vztahy v této oblasti naše zeme dosud nemá.

Na první pohled se pritom zdá, že zamezovat dovozum zboží, které je levnejší než stejný produkt, který se u nás vyrobí, je cirým nesmyslem. Domácí zpracovatelé - mlýny a pekárny - by prece mely možnost využít levnejší surovinu a v podobe finálních výrobku by pak mohlo z hlediska spotrebitele dojít k poklesu cen. Takto jednoduše však rešení nestojí. Naprosto klícová je totiž v kauze pšenice skutecnost, že její vývoz z Madarska je dotován, protože se jí tato zeme potrebuje zbavit - stejne jako naši zemedelci, ale také další producenti z Evropských zemí zaseli proste madarští prvovýrobci této plodiny ponekud více, než by bylo únosné. A protože tato skutecnost je Madarsku pochopitelne známa, zvolilo uvedenou metodu, kterou osobne považuji za bohužel v Evrope standardní, nicméne nejhorší možnou cestu, jak rešit své vlastní problémy s nadprodukcí na úkor jiných zemí, obvykle tech nejbližších.

Na druhou stranu - a to je velké varování pro ceské zemedelce - je pro CR velkým štestím, že Madarsko cenu vyvážené pšenice dotuje a že použití ochranných opatrení proti jejímu umístení na ceském trhu má pomerne legitimní charakter. Cena pšenice na vnitrním madarském trhu je totiž i bez exportní dotace nižší než v CR, a pokud by šlo do naší zeme takové zboží, obrana proti nemu by byla asi nepomerne obtížnejší. Težko bychom vysvetlovali svetu i Evrope, že hájíme nekonkurenceschopnost domácích výrobcu, když tyto podnikatele hodláme v nekolika nejbližších letech zaclenit do svetových a evropských trhu.

Pro korektnost je treba dodat ješte tretí skutecnost - produkce obilovin v CR se pocítá v milionech tun, dotované madarské pšenice se ale dovezlo zhruba 14.000 tun a žádosti o licence byly podány na zhruba 63.000 tun. Cili - tak nevýznamné množství z pohledu celkové bilance by - opet na první pohled - nemelo ceský trh ohrozit. Ani to ale není úplná pravda, protože na dosud nestabilní tuzemský trh mají takové cenové signály nepomerne vetší vliv, než kdyby byl tento trh stabilizován. Tato situace je pritom jedním z nekonecne mnoha dusledku predlistopadového režimu, protože ten pri svém plánovitém hospodárství neuznával burzy a obdobné instituce, které vytvárí tržní ceny produktu. Díky tomu se v CR na plodinových burzách prakticky neobchoduje, své aktivity zde nedokázal rozvinout v polistopadovém období ani stát a výsledkem je práve stav, že i malé dovozy významne dotovaných zemedelských výrobku nabourávají tuzemské ceny.

Prípad pšenice je nicméne vrcholkem ledovce, který se jmenuje oku lahodící ceská krajina. Leckteré zeme totiž dotují export svých výrobku, a pokud se jim je podarí uplatnit v CR, ztrácí existence tuzemské produkce smysl. Díky tomu se však snižuje objem obhospodarované zemedelské pudy - zduraznuji - nemusí jít hned vždy o intenzivní produkci, z kraje mizí zemedelci a krajina zarustá bodlácím a veškerým možným nerádstvem. Dusledkem je pak vylidnování venkovského prostoru, pokles pracovních míst a v neposlední rade rezignace na "prodej" príjemne vzhledného životního prostredí formou turistického ruchu. To vše je treba mít na pameti, když stát chrání své zemedelce. Formu zavírání hranic ale nelze použít casto a donekonecna - takže by snad bylo rozumné systémové rešení - pridat zemedelcum na základe pruhledne stanovených pravidel trochu penez, aby mohli zvýšit svou konkurenceschopnost.

PETR HAVEL, publicista