Dlouhodobá perspektiva smrku po výsadbě v nižších polohách je velmi nízká

V minulosti po rozsáhlých kalamitách, spojených s velkým objemem nahodilé těžby a znovuobnovením lesa na vzniklých holinách lesníci dlouhodobě zkoušeli různé obnovní experimenty. Výjimkou není ani poslední kůrovcová kalamita, která vrcholila kolem roku 2020. Při post-kalamitní obnově lesa se testují nové, doposud opomíjené dřeviny včetně těch nepůvodních, začaly se ve větší míře využívat síje, zkoušejí se různé směsi, velký prostor je dáván dřevinám pionýrským a konečně se lesníci stále více obracejí i k obnově přirozené, resp. sukcesi.

Ukazatelem úspěšnosti umělé obnovy je nízká mortalita a zdárné odrůstání vysázených rostlin vyúsťující do zajištění. Parametry zajištění jsou přitom společným ukazatelem jak pro obnovu umělou, tak přirozenou. Dalším kritériem zdárné obnovy je i její ekonomická nákladnost. Ta může být u umělých obnov až několikanásobně vyšší než u obnov přirozených. Významná je i dlouhodobá perspektiva vysázených dřevin při tvorbě porostů, které budou plnit všechny požadované funkce po celý svůj životní cyklus.

Jedním z majetků, které výrazně zasáhla poslední kůrovcová kalamita, jsou Lesy města Znojma. Kalamita zde měla poměrně rychlý průběh. Vrcholem byl rok 2019, kdy bylo evidováno více než 100 ha holin a vytěžilo se více než 70 000 m3 kůrovcového dříví (což je víc než čtyřnásobek roční těžby).

Za období 2016–2024 bylo zalesněno necelých 470 ha kalamitních holin. V umělé obnově se zde ve větší míře uplatňovaly čtyři základní dřeviny, a to smrk ztepilý, borovice lesní, duby letní a dub zimní. Perspektiva smrku je pro danou oblast velmi nízká. Hlavním důvodem jeho širšího využití byla pragmatická snaha co nejrychleji zalesnit holiny dostupným sadebním materiálem. Na stranu druhou se tam, kde to šlo, hojně nechával prostor pro obnovu přirozenou – na řadě ploch se již při vzniku holiny masivně objevoval habr.

Stav obnovy na post-kalamitních plochách a její pěstební perspektiva v lesích města Znojma se stal výzkumným tématem vědců z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Své výsledky prezentovali v článku Hodnocení úspěšnosti postkalamitní obnovy na majetku lesů města Znojma, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Článek vznikl při řešení projektu TAČR SS020300188 „Centrum pro krajinu a biodiverzitu“.

Vědci porovnávali různé způsoby obnovy lesa, spontánní a umělou, u níž se zaměřili na borovici, smrk a dub. Úspěšnost obnovy hodnotili po stránce biologické (mortalita, růst), ekonomické (nákladnost obnovy do zajištění) a legislativní (parametry zajištění). Přínosem jejich práce je kvantifikace rozdílů mezi přirozenou a umělou obnovou z hlediska nákladovosti a porostní struktury a poskytnutí podkladů pro racionální volbu postupů při obnově kalamitních ploch v lesním hospodářství.

Naprostá většina území Městských lesů Znojmo se nachází v předhůří Českomoravské vrchoviny. Jen nepatrná část patří do Jihomoravských úvalů. S výhledem na rok 2030 je zde predikována průměrná roční teplota 9,1 °C a průměrné roční srážky 501–550 mm. Celkově převládají porosty zařazené do 3. lesního vegetačního stupně (72 %), 2. stupeň je zastoupen 25 % a jen asi 3 % spadají do 1. a 4. LVS.

Pro umělou obnovu smrku a borovice bylo vybráno pět ploch a pro dub letní a zimní tři plochy tak, aby reprezentovaly většinu stanovišť na zájmovém území. K hodnocení stavu spontánní obnovy (varianta sukcese) byly vybrány čtyři plochy stejným způsobem. Všechny plochy byly založeny v roce 2017.

Z analyzovaných porostů po umělé obnově byly jako zcela zajištěné hodnoceny jen ty, kde byla vysázená borovice. U dubu (letní i zimní) nebylo možné vykázat zajištění na celé porostní ploše u jednoho z porostů. V případě smrkové varianty bylo z celkového počtu pěti hodnocených porostů možno vykázat plné zajištění jen u jednoho z nich. Důvodem nezdaru bylo ve všech případech sucho.

V případě varianty sukcese bylo hlavním důvodem nesplnění parametrů odrůstání (chyběl trvalý výškový přírůst) poškození okusem jelení a srnčí zvěří.

Vědci si ve své studii položili otázku, jak se po odeznění kalamitních událostí z těchto situací poučit, jak do budoucna optimalizovat proces obnovy lesa na vzniklých holinách.

U Městských lesů Znojmo byla v průběhu kalamity obnova zahájena na přibližně 150 ha holin. Prvořadým cílem bylo zalesnit vzniklé holiny, resp. obnovit lesní porosty co nejdříve. I proto byl kromě dubu a borovice využit ve větší míře také smrk. Pěstování smrku a jeho perspektiva je přitom v daných podmínkách (převaha 3. LVS) vysoce riziková. To se také potvrdilo při hodnocení stavu mladých porostů (zajištění). Smrk dopadl z posuzovaných dřevin nejhůře.

Dub letní i zimní lze vzhledem ke stávajícím stanovištním podmínkám a probíhající globální změně klimatu považovat za dřeviny optimální. Perspektiva vznikajících porostů bude záviset na tom, do jaké míry se zde podaří dostat, resp. udržet příměs stín snášejících dřevin – tedy především habru.

Borovici lze pro daná stanoviště považovat za dřevinu sub-optimální. Perspektiva zdejších borových porostů bude vyšší, pokud se do těchto porostů podaří zakomponovat ostatní dřeviny, hojně se zde spontánně zmlazující dub, habr a modřín.

Na plochách záměrně ponechaných k sukcesi byla obnova (zajištění) hodnocena jako úspěšná, s výjimkou částí chronicky poškozovaných zvěří. Varianty sukcese byly zcela bez nákladových položek, a lze je tak řadit mezi nízkonákladové postupy obnovy. Přesto cíleně lokálně provedená ochrana proti zvěří (lokální nátěr nebo oplocenky v nejvíce exponovaných místech) mohou přispět ke zlepšení stavu obnovy.

Z hlediska parametrů zajištění posuzovaných ploch umělé obnovy nejlépe obstály plochy obnovené borovicí, následovaly plochy zalesněné dubem a nejhůře (většinou nezajištěné) dopadly ty, kde byl vysazen smrk.

Na stranu druhou jsou plochy zalesňované smrkem nejméně ekonomicky nákladné. Naopak nejnákladnější je obnova dubem, a to především z důvodu potřeby oplocení těchto ploch.

Praktickým doporučením je výsadba smrku formou řadové příměsi při obnově ostatních dřevin, tedy hlavně dubu a borovice. Smrk jako dřevina snášející i mírný zástin tak může v porostech obou výrazně světlomilných dřevin tvořit vítanou spodní etáž. Byť i zde je otázka perspektivy přežití smrku v daných podmínkách.

Z dlouhodobého hlediska skýtají největší perspektivu dubové porosty, v nichž bude zásadní udržet (dostat) požadovanou příměs, především habr. Ten je nejvíce zastoupenou dřevinou v porostech ponechaných k spontánní obnově.

Limitním faktorem úspěšnosti zajištění ploch ponechaných přirozené obnově je lokálně silné a opakované poškozování zvěří. Úspěšnost této metody lze proto podpořit dílčími opatřeními proti škodám zvěří. Je možné též doporučit jednak individuální nebo skupinkové vnesení cenných dřevin do mezer v tomto typu porostu (např. jeřáb břek, javor mléč, dub cer), jednak odpovídající redukci spárkaté zvěře.

Článek Hodnocení úspěšnosti postkalamitní obnovy na majetku lesů města Znojma je ke stažení zde: https://doi.org/10.59269/ZLV/2026/3/796

Autoři článku:

Pavel Karásek, Antonín Martiník, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, e-mail: antonin.martinik@mendelu.cz

Podle originálu připravil Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz