Možnosti adaptace lesnického hospodaření na změnu klimatu jsou podobné v Česku i Sasku

Strnady – 11. září – Jedním z největších rizik, kterým lesní hospodářství v současnosti čelí, je změna klimatu, jež se projevuje především prohlubováním period sucha, zvyšováním teploty, ale i nárůstem četnosti dalších extrémních meteorologických situací. To se odráží ve vyšší aktivitě kalamitních škůdců v suchem oslabených lesích a v šíření nových invazivních druhů. Vysoké stavy především spárkaté zvěře prakticky znemožňují přirozenou obnovu lesů a jejich regeneraci po disturbancích, komplikují rovněž umělou obnovu směrovanou k dosažení vyšší druhové pestrosti lesních dřevin.

Do značné míry je tak ohrožen rozvoj i udržení ekosystémových služeb, které jsou zásadní pro funkčnost kulturní krajiny. Mezi ně patří například zachování množství a kvality podzemní vody, zachování vyrovnanosti odtoků i zadržování vody v krajině nejen během přívalových srážek. Na jednu stranu se zvyšuje poptávka po dřevě a dřevěných výrobcích, na straně druhé se stále častěji hovoří o poskytování environmentálních služeb jako hlavním poslání lesnictví.

V této situaci nabývá na významu aplikovaný lesnický výzkum a monitoring lesů, jenž má přinášet nové vědecké poznatky a zároveň je ve srozumitelné formě předávat praxi i široké veřejnosti. Lesnický výzkum by tak měl budovat mosty mezi různými skupinami, které se v této oblasti pohybují, ať již jsou to správci a vlastníci lesních majetků, vědci různých oborů, zástupci ochrany přírody či širší odborná veřejnost.

Na tomto hodnocení situace v lesním hospodářství i lesnickém výzkumu se shodují ředitelé Kompetenčního centra Saských státních lesů Dr. Dirk Roger Eisenhauer a Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v. v. i. doc. Vít Šrámek. Současnou situaci stručně charakterizují v úvodu sborníku „Nové aspekty lesnického hospodaření v oblasti hercynských pohoří – Poznatky výzkumu a možnosti adaptace na změnu klimatu“. Pro české prostředí jsou v něm mimo jiné zajímavé zkušenosti německých vědců.

Projekt Management jelení zvěře pro přeměnu lesů

Již na počátku 90. let byl ve státních lesích Svobodného státu Sasko zahájen ambiciózní program přeměny lesů. V horských oblastech jižního Saska však byly podmínky pro tento program nepříznivé. Dominující smrk byl v důsledku imisní kalamity na mnoha místech odumřelý nebo silně poškozený. K tomu se přidala nadměrná početnost populace jelení zvěře.

Úsilí o snížení stavů jelení zvěře na úroveň snesitelnou pro les vyvolalo v části organizované myslivecké obce, ale i v ochranářských sdruženích masivní odpor. Konflikt se od roku 2015 prohluboval v podobě petic, příspěvků v denním tisku a různých mysliveckých médiích, kampaní na internetu a sociálních médiích, četných dotazů v zemském parlamentu, paušálních trestních oznámení.

Aby bylo možné v této neuspokojivé a rozporuplné situaci cíleně rozvíjet management jelení zvěře pod premisou úspěšné přeměny lesů v Krušných horách a v Labských pískovcích, zahájily Saské státní lesy v roce 2016 ve spolupráci s katedrou lesní zoologie Technické univerzity v Drážďanech projekt „Management jelení zvěře pro přeměnu lesů“.

Přestavba lesa a management jelení populace fungují ve vzájemné závislosti. Přitom je důležité, aby s redukcí nadměrných populací zvěře šla ruku v ruce také nezbytná rozsáhlá „opatření ke zlepšení životního prostředí“ (druhové složení stromů, struktura lesa, půdní vegetace). Nejprve však musí být hustota zvěře přizpůsobena

únosnosti biotopu – aby následně mohla být únosnost zvýšena například přestavbou lesa nebo intenzivnějším využíváním otevřených ploch.

V saských státních lesích je podle německých vědců od ukončení projektu v roce 2018 patrný pozitivní trend. Redukovat stavy zvěře se podařilo tím, že byly zavedeny pouze vlastní honitby, vydávají se lovecké povolenky, kdy jsou stanoveny minimální počty odlovených kusů, při vyšším lovu se část peněz lovcům vrací apod.

Stále však přetrvávají nepřátelské postoje mezi částí lesníků a myslivců orientovanými na jedné straně na les a na druhé na zvěř. Tyto konflikty jsou v éře sociálních médií v digitálním prostoru až nadměrně eskalovány. Konzistentní management jelení zvěře zaměřený na životní prostředí (monitorování, regulace, územní plánování) na úrovni spolkových zemí se však dosud nikde v Německu neprosadil.

Přizpůsobení systému cílů lesnictví klimatickým změnám v saském středohoří

Zvyšující se četnost a intenzita období sucha a veder vedla především od roku 2018 k rozsáhlým škodám v lesích. V Sasku se průměrná roční teplota mezi klimatickými normálními obdobími 1961–1990 a 1991–2020 zvýšila o 1 °C z 8,2 °C na 9,2 °C. Tento trend bude do konce 21. století pokračovat s předpokladem zvýšení teploty až o +5 °C. Ve srovnání s prognózou postupuje skutečné oteplování rychleji. Již teplotní úroveň posledního desetiletí (2011–2020) činila přibližně +1,6 °C (9,8 °C) ve srovnání s referenčním obdobím 1961–1990 a leží tak nad hodnotami, které byly předpovězeny klimatickými modely.

S oteplováním se atmosféra stává „žíznivější“, protože s každým stupněm nárůstu teploty dokáže pojmout o 7 % více vodní páry. To má závažný dopad na klimatickou vodní bilanci, tj. na rozdíl mezi srážkami a potenciálním výparem. Srážkový deficit je tak umocněn zvýšenou mírou výparu v důsledku vysokých teplot.

Klimatické podmínky, které jsou zásadní pro vznik typických lesních společenstev procházejí v období změny klimatu výraznými změnami. Lesnická typologie, lesnické plánování a pochopitelně i lesnická praxe musí na tyto změny podmínek nutně reagovat. V Saských státních lesích se to děje porovnáním současného a cílového stavu lesních porostů.

Cílový stav lesa (Zielzustand) popisuje složení druhů stromů a keřů i strukturu lesa, které jsou na daném stanovišti přizpůsobeny stávajícímu klimatu i jeho předpokládanému vývoji. Druhové složení musí odrážet vlastnosti stanoviště a klimatické podmínky, ale musí také zahrnovat lesnicko-hospodářské požadavky na rozložení rizik (ve smyslu druhové a strukturální rozmanitosti) a budoucí ekologické možnosti (a to např. i ve smyslu možnosti využití introdukovaných dřevin). Cílový stav je porovnáván s aktuálním výchozím stavem, přičemž jejich rozdíl představuje příslušný rozvojový potenciál a je základem pro stanovení konkrétních lesopěstebních opatření.

V systému hospodaření jsou zohledňovány i dlouhodobé zkušenosti místních lesníků. Jejich znalosti o místních a klimatických zvláštnostech se promítají do druhové skladby cílových stavů. Příkladem je buk lesní, který v severosaské nížině vykazuje v důsledku rostoucího sucha v posledních letech zhoršený zdravotní stav i známky odumírání. Lokální zkušenosti tak umožňují podrobné rozlišení lokalit buku lesního v cílových stavech lesa podle jeho tolerance vůči suchu.

Důsledné prosazování druhové rozmanitosti stromů v rámci dynamických cílů povede v dlouhodobém horizontu k nárůstu podílu listnatých dřevin na 60 % (v roce 2022 dosahoval podíl listnatých dřevin pouze 32 %). Kromě změny druhové skladby je další prioritou pro adaptaci na změnu klimatu diverzifikace věkové a výškové struktury lesních porostů. Cílem jsou klimaticky stabilní porosty s výraznou strukturální rozmanitostí.

Sborník „Nové aspekty lesnického hospodaření v oblasti hercynských pohoří – Poznatky výzkumu a možnosti adaptace na změnu klimatu“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2026/06/Sbornik-Olbernhau-Sasko-2025.pdf

Podle originálu připravil Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz