Jak můžeme udržet a zvýšit zásobu uhlíku v lesních půdách

Strnady – 12. srpna – Uhlík je základním stavebním prvkem živé hmoty. Zároveň je součástí oxidu uhličitého, který je významným skleníkovým plynem přispívajícím ke globálnímu oteplování a jehož koncentrace v atmosféře se zvýšily od předindustriálního období (r. 1750) do současnosti asi o 45 %.

Když pomineme svrchní vrstvy zemské kůry a hluboké vrstvy oceánů, je ve vegetaci a půdě uloženo uhlíku násobně více než v atmosféře. Přitom vztah mezi uhlíkem v půdě a v atmosféře je díky půdní respiraci velice úzký a jeho poutání v půdě je z hlediska koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře podstatné.

Lesy celého světa poutají 45 % zásoby uhlíku na povrchu Země; podstatná část této zásoby je obsažena v půdě, která je dominantním zásobníkem uhlíku ve všech terestrických ekosystémech a pod všemi typy vegetačního krytu. Modely dopadu klimatické změny na půdu ukazují, že lze očekávat zvýšení intenzity uvolňování uhlíku z půdy, a tím pokles jeho zásob, proto je třeba věnovat lesním půdám jako významné součásti globálního koloběhu uhlíku zvýšenou pozornost.

Tuto problematiku dlouhodobě řeší výzkumné týmy z VÚLHM, v. v. i., v různých projektech. Jedním z výstupů letos ukončeného projektu Technologické agentury ČR č. SS06010148 „Kvantifikace zásob uhlíku v lesních půdách ČR a možnost jejího ovlivnění lesnickým managementem“ je metodická příručka pro praxi „Lesnické hospodářské postupy ve vztahu k zásobě uhlíku v lesních půdách“.

Autoři v ní formulovali doporučené postupy pro lesnickou praxi, které mohou přispět k udržení či zvýšení zásoby uhlíku v lesních půdách. Postupy jsou diferencovány podle typu a cíle hospodářského opatření. V metodice je zároveň uveden přehled opatření, která jsou pro udržení zásoby uhlíku v lesních půdách riziková. Zpracovaná metodika tak reprezentuje první ucelenější soubor doporučení pro lesnické hospodaření s potenciálem udržení či zvýšení zásob uhlíku v lesních půdách.

Důležitým předpokladem pro ukládání uhlíku v lesních půdách je kontinuita vegetačního krytu. Z toho důvodu je někdy kriticky nahlíženo zejména na holosečný hospodářský způsob měnící v daném místě dočasně vegetační poměry, a tím i vstupy organické hmoty prostřednictvím opadu do půdního prostředí. Většinou zde dochází k poklesu celkových zásob půdního uhlíku, který je často patrný několik desetiletí.

Aktuální výsledky ukazují, že pro vývoj zásoby půdního organického uhlíku na holinách je rozhodující způsob nakládání s těžebními zbytky. Pokud jsou odvezeny a využity například jako štěpka pro energetické účely, je propad zásoby uhlíku výrazný. Pokud jsou však ponechány na místě, a to i ve formě štěpky či částečného zapracování do půdy, nahrazuje rozklad této dřevní hmoty rychlejší respiraci a zásoba uhlíku v půdě tak může i narůstat.

Významnou složku ukládání uhlíku představují mladé porosty, a to jak po obnově lesa (obnově porostů na lesní půdě), tak zejména po zalesnění (vznik porostů) na půdách nejčastěji zemědělských.

Určité riziko pro očekávané ukládání uhlíku v biomase dřevin může představovat snížení přírůstu vlivem častějších období sucha. Je tedy zřejmé, že zásoba a koloběh uhlíku v lesních půdách jsou ovlivňovány mnoha faktory, přičemž jedním z těch, které může člověk aktivně řídit, je volba postupů lesnického hospodaření.

Z doporučení podporujících ukládání uhlíku v lesních půdách lze například uvést:

· Při obnově porostů a zalesnění preferovat stanovištně vhodné dřeviny, věnovat pozornost vyššímu podílu listnáčů a hlouběji kořenících jehličnanů. Podporovat dřeviny s dobrým objemovým přírůstem (včetně dřevin introdukovaných).

· Upřednostňovat nepasečné hospodářské způsoby, pro doplnění podílu světlomilných dřevin však vhodně využívat i maloplošné holosečné obnovní prvky.

· Na post-kalamitních holých sečích diverzifikovat porostní strukturu při využití dvoufázové obnovy pomocí přípravných dřevin.

· Nesnižovat stanovené obmýtí, pokud to nevyžaduje zdravotní stav porostu (chřadnutí, rozvoj škůdců), nevhodná druhová nebo genetická struktura. Naopak neúměrné odkládání obnovy, které by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu a stability porostu, je rizikové z hlediska zvýšené pravděpodobnosti disturbance a plošného rozpadu porostu s negativním dopadem na zásoby půdního uhlíku.

· Nepoužívat stromovou metodu těžby, těžební zbytky ponechávat v porostu, pokud to významně nezvyšuje riziko šíření škůdců nebo vzniku požárů. Štěpkování a zapracování těžebních zbytků do svrchních vrstev půdy provádět v případech, kdy to urychlí nebo usnadní postup obnovy (přirozené, umělé, kombinované)

· Při nových zalesněních podporovat rychlé zapojení porostů (věnovat zvýšenou pozornost péči o kultury, případně nárosty) a následně jejich stabilitu výchovou – výchovné zásahy jsou na bývalých zemědělských půdách obvykle naléhavější díky větší dynamice růstu dřevin.

· Výchovné zásahy (zejména prořezávky) provádět včas a s respektem k ekologickým nárokům jednotlivých dřevin nebo jejich směsí.

Naopak za nejvíce rizikové při běžném lesnickém hospodaření vědci považují:

Ø Rozvolňování zápoje porostů nebo narušování půdy pod nimi bez návaznosti na jejich obnovu.

Ø Odkládání výchovných opatření nebo jejich provádění s nedostatečnou intenzitou.

Ø Zanedbání opatření proti šíření kalamitních škůdců a vzniku (zejm. velkoplošnému šíření) požárů.

Ø Aplikace stromové metody těžby.

Ø Odvoz materiálu podružného porostu a těžebních zbytků.

Ø Snižování výměry lesů (ploch s porosty).

K udržení (případně zvýšení) zásoby uhlíku v lesních půdách přispívají doporučení uvedená v metodice. Jejich opomíjení nemusí v krátkodobém horizontu znamenat významnou ztrátu půdního uhlíku, může však vést ke zvyšování rizika dlouhodobého poklesu s obtížným návratem k původnímu stavu zásob.

Sekvestrace a dlouhodobé ukládání uhlíku v biomase i v půdě představuje významný aspekt lesního hospodářství, jehož ekonomický význam se pravděpodobně projeví v blízké budoucnosti. Současné finanční ohodnocení této funkce lesů je v prostředí ČR založeno na individuálních smluvních vztazích. Do budoucna bude stabilní ekonomický přínos pravděpodobně spojen s pevnějším zaváděním nových ekonomických nástrojů, mezi něž zejména patří uhlíkové offsety (kompenzace).

Metodika Lesnické hospodářské postupy ve vztahu k zásobě uhlíku v lesních půdách je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2026/07/LP_3_2026.pdf

Autoři metodiky: Ing. Jiří Novák, Ph.D., Ing. Ondřej Špulák, Ph.D., Ing. Dušan Kacálek, Ph.D., doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D., Ing. Věra Fadrhonsová, Mgr. Kateřina Neudertová Hellebrandová, Ph.D.

Podle originálu připravil Jan Řezáč, e-mail: rezac@vulhm.cz