Sklizeň bylinek na Pardubicku je náročná a trvá měsíce

Sklizeň léčivých bylinek je mnohem náročnější než běžných zemědělských plodin. Zatímco obilí zvládnou zemědělci sklidit během několika týdnů, u bylinek práce trvá měsíce. V Křični na Pardubicku o tom vědí své, na Statku Junek vrcholí jedna z nejnáročnějších částí sezony. ČTK to řekla majitelka hospodářství Iva Junková.

U bylinek jde o jiný způsob hospodaření. Rostliny rostou na menší výměře, ale na pole musí pěstitelé vyjíždět mnohem častěji. Během sezony porosty ošetřují, plejí a později postupně sklízejí. Statek má přes 30 hektarů, ale bylinky v současné době pěstuje zhruba na polovině výměry.

"Sklizeň je u bylinek postupná. Zatímco běžný zemědělec zvládne sklidit 15 i 50 hektarů za den, my ani zdaleka ne. Každý den sklidíme jen kousek, ten musíme usušit a další den pokračujeme na další části. Pořád jsme v pohybu a neustále se na pole vracíme," řekla Junková.

Například plecí stroj dokáže odplevelit prostor mezi řádky, přímo k rostlinám ale zajet nemůže. Aby se bylinky nepoškodily, musí lidé ze statku zbytek práce dokončit ručně s motykou, dodala Junková.

Když je běžný rok, začíná sklizeň na polích zhruba v polovině května a pokračuje do půlky října. Letošní sezona je jiná. Po několika měsících sucha byliny rostly pomalu a byly poloviční. "Po třech měsících bez deště to nevypadalo vůbec dobře. Pak ale asi na dva týdny přišly srážky a rostliny sice výšku dohnaly, časový skluz už ale ne. Se sklizní jsme proto začali zhruba o tři týdny až měsíc později než obvykle," řekla Junková.

Zpravidla jednotlivé druhy dozrávají postupně, takže jedna sklizeň končí a druhá plynule navazuje. Letos ale dozrálo několik druhů bylinek téměř současně, takže bylo potřeba sklízet všechno najednou. "To je pro nás organizačně mnohem náročnější a samozřejmě i stresující," řekla Junková.

Na statku pěstují bylinky pro stálé odběratele, kteří je zpracují při výrobě různých produktů, od potravin až po léčiva. Mezi dlouhodobě žádané druhy patří meduňka, máta nebo heřmánek. Vedle nich ale v Křični pěstují i jiné bylinky, naposledy to byla například echinacea.

Ještě než bylinky začnou růst na poli, na statku si pěstují ve skleníku sazenice. Drobná semínka se na poli špatně uchycují a snadno je přemůže plevel. Po sklizni míří rostliny na sušárnu, kde jsou zhruba po dvou dnech připravené k expedici. Na chodu statku se podílí okolo šesti lidí.

Junková sama dává přednost sypaným bylinkovým čajům, u kterých má člověk kontrolu nad tím, co pije. Chápe ale, že pytlíkové čaje jsou pro mnoho lidí pohodlnější. Usušené rostliny statek produkuje v biokvalitě bez umělého přihnojování.

"V rozhodnutí hrály roli finance, protože u bioprodukce jsou ceny často i o polovinu vyšší, což je výrazný rozdíl. Zároveň jsme ale podmínky pro biohospodaření splňovali už dlouho předtím, než jsme na to získali razítko," řekla Junková.