Odolnost lesů proti změnám klimatu závisí na jejich genetické rozmanitosti

Strnady – 22. dubna – Aktuální situace se z hlediska ochrany lesa jeví jako příznivá. Sledujeme další pokles kůrovcových těžeb, poškození abiotickými činiteli bylo nejnižší od roku 2014, období sucha v posledních letech přicházejí spíše ve druhé polovině vegetačního období, kdy neovlivňují zdravotní stav dřevin, jejich růst a také bionomii škůdců tak jako v jarních měsících.

„Je to až zarážející – posledních jedenáct let bylo podle globálních dat nejteplejších v historii měření, přesto zásadně negativní vliv na zdravotní stav lesů měly roky 2015 a 2018, naopak od roku 2020 můžeme průběh především jarního počasí považovat z lesnického hlediska za spíše příznivý. Avšak jeden teplý a suchý průběh jara může přispět k oslabení porostů a rychle vrátit gradaci podkorního hmyzu, výkyvy klimatických systémů mohou přinést i rozsáhlá abiotická poškození větrem či sněhem. Nevíme kdy, ale to, že k takovým situacím dojde, lze předpokládat. Rovnováha v přírodě je tedy křehká.“ říká doc. Ing. Vít Šrámek, ředitel VÚLHM.

Jak jsou na tom naše lesy? S novými hrozbami mohou pomoci nové metody ochrany i monitoringu.

Data Lesní ochranné služby pokrývající cca 70 % celkové výměry lesů v ČR ukazují, že objem poškození dřevin meziročně významně poklesl, a to z 4,6 mil. m3 dřevní hmoty v roce 2024 na 3,0 mil. m3 v roce 2025. Dvě třetiny škod způsobily abiotické vlivy, zejména vítr a sucho. Zbývající třetina připadá na vrub biotickým činitelům. Zde se situace stává zajímavou, neboť zatímco poškození smrku se opět snížilo o přibližně 45 % oproti roku 2024, ve zvýšené míře byly podkorním hmyzem napadány další, zejména jehličnaté, dřeviny. Šlo především o borovice a jedle, z listnatých dřevin pak jasan. Větší množství hmyzích původců poškození i jejich často odlišná bionomie zvyšují nároky na lesnický personál.

Silný byl v roce 2025 výskyt houbových patogenů. Množství dříví napadeného václavkami dosáhlo téměř čtvrtiny objemu smrkového kůrovcového dříví. Lesníci se častěji potýkali s listovými skvrnitostmi, z nichž nejvýznamnější představovaly sypavky na borovicích a padlí dubové. Bez výhledu na zlepšení situace pokračuje v celé ČR odumírání jasanu způsobené primárně houbovým patogenem voskovičkou jasanovou.

Možnosti, jak se vyvarovat poškození lesa abiotickými vlivy, jsou relativně omezené. Prudký rozvoj moderních technologií však nabízí mnohé praktické výstupy, které by mohly usnadnit a zefektivnit provádění opatření ochrany lesa před podkorním hmyzem i účinnost asanace napadené dřevní hmoty.

Právě na tyto metody se zaměří odpolední blok letošního semináře Lesní ochranné služby „Škodliví činitelé v lesích Česka 2025/2026“, který se koná 23. dubna v Průhonicích. Odborníci z akademické i komerční sféry představí metodiky zkoumání zdravotního stavu porostů založené na sběru dat prostředky dálkového průzkumu Země a možnosti zapojení umělé inteligence nejen do jejich vyhodnocování, ale například i do vývoje nových feromonových návnad pro hromadný odchyt kůrovců. Opomenuto nezůstane ani využití nanotechnologií v ochraně lesa.

Vývoj zdravotního stavu lesních porostů ČR na základě hodnocení defoliace

Pro vyhodnocení vývoje zdravotního stavu lesních porostů probíhá každoročně vizuální hodnocení stavu korun – defoliace (ztráta asimilačního aparátu vyjádřena v procentech) v síti ploch I. úrovně monitoringu ICP Forests. Z dlouhodobých dat je patrné, že se naše lesy musí vyrovnávat s narůstajícím environmentálním

stresem (kdy abiotické příčiny poškození lesních porostů jsou doprovázeny, nebo následovány biotickými škůdci), přičemž citlivost jednotlivých dřevin se liší.

Průměrné roční hodnoty defoliace našich hlavních dřevin s výjimkou buku dosáhly svého maxima v letech 2019-2020. Samotné hodnoty defoliace v posledních letech po proběhlých kalamitách naznačují stagnaci či mírné zlepšení, za kterým stojí kombinace více faktorů. Kromě toho, že došlo k odtěžení těch nejvíce poškozených jedinců z hodnoceného souboru, mohli jsme zaznamenat i reálnou reakci lesních porostů na srážkově příznivější roky v období 2020-2024.

Zatímco však roční úhrny srážek nevykazují v České republice žádný trend, průměrné roční teploty signifikantně stoupají. To přináší zvýšené nároky na transpiraci rostlin, včetně lesních porostů a dochází k prohlubování deficitu vody v krajině i v letech, kdy se srážky blíží normálovým hodnotám. Aktuální stagnaci či zmírnění defoliace proto nelze interpretovat jako konec krize a lesní porosty rozhodně nemají vyhráno. Extrémní letní výpar stromy nadále oslabuje a také limituje obnovu zásob podzemních vody a udržuje tak naše lesy ve stavu chronického ohrožení.

Jak zvýšíme odolnost lesů proti změnám klimatu?

Aby se mohly lesy vyrovnat s měnícími klimatickými podmínkami a adaptovat se na ně, je pro stabilitu lesních společenstev klíčovým faktorem genetická diverzita, která umožňuje porostům se lépe přizpůsobit na nežádoucí působení abiotických a biotických činitelů. Takže spolu s druhovou pestrostí smíšených lesů je také nutné pečovat o genetickou rozmanitost jednotlivých populací našich domácích dřevin, které jsou stále dlouhodobě pod tlakem přírodních podmínek, jimž se prakticky neustále přizpůsobují po mnoho generací. Všechny jejich úspěšné i neúspěšné adaptace jsou zaznamenány v genofondu těchto populací a vědci z VÚLHM je dokáží přečíst a analyzovat.

Vzhledem k potřebné přeměně druhové skladby lesů ČR s cílem zachovat kvalitní zdroje reprodukčního materiálu lesních dřevin a zvýšit odolnost lesů na probíhající klimatické změny, se v současnosti pozornost vědců obrátila i k dosud v lesích málo zastoupeným lesním dřevinám, jako jsou např. jeřáb břek, lípa srdčitá, lípa velkolistá, javor klen, třešeň ptačí a teplomilné druhy dubů, které mohou významně ovlivnit druhovou pestrost lesních ekosystémů. Řada z těchto druhů představuje nezbytnou složku potravy pro živočichy a pro své vlastnosti dřeva patří mezi cenné listnáče. Prověřování genetické diverzity u těchto druhů je dalším z nezbytných předpokladů pro cílené využití v lesním managementu případně preventivních opatřeních.

Pro stanovení úrovně genetické diverzity lesních dřevin a jejich adaptace na stres vědci využívají molekulární metody, zejména analýzy DNA a RNA. Při analýzách DNA se používají jaderné mikrosatelitové markery (SSR markery), jejichž výhodami jsou vysoká spolehlivost a reprodukovatelnost výsledků. Tyto markery umožňují rozlišit jedince (identifikovat klony), určit heterozygotnost, mohou odlišit od sebe jednotlivé druhy nebo křížence (např. lípa velkolistá a lípa srdčitá) a lze je využít i pro kontrolu původu při reprodukci dřevin. Více o činnosti LOS: https://www.e-los.cz/

Kontakty pro více informací

doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D., e-mail: sramek@vulhm.cz

RNDr. Petr Doležal, Ph.D., e-mail: dolezal@vulhm.cz

Ing. Jan Lubojacký, Ph.D., e-mail: lubojacky@vulhm.cz

Mgr. Kateřina Neudertová Hellebrandová, Ph.D., e-mail: hellebrandova@vulhm.cz

Ing. Eva Pokorná, Ph.D., e-mail: pokorna@vulhm.cz