Opoziční politici jsou vstřícní k uzákonění pojmu rodinná farma

Pokud by ve volbách uspěly politické strany, jejichž představitelé se zúčastnili po Valné hromadě Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) odpolední politické diskuse na téma budoucnost českého zemědělství, bylo by nejen sedlákům z Asociace, ale i krajině a venkovskému prostoru hej. Tedy pokud by tito představitelé a jejich strany postoje, které v předvolební debatě prezentovali, skutečně splnili.

I když zejména v předvolebním období platí rčení, podle kterého „slibem nezarmoutíš“, museli mít účastníci diskuse alespoň v jejím průběhu dojem, že odpovědi na jejich dotazy zněly upřímně a diskutující politici také předvedli, že o zemědělství a venkovu skutečně něco vědí. To bohužel nebývá zas tak obvyklé, a navíc k celkem otevřené diskusi tak, jako tomu bylo v průběhu uvedené debaty, zas tak často nedochází. ASZ ČR pozvala k debatě zástupce celkem šesti politických stran, které by měly mít k pochopení postojů selského stavu filosoficky blízko, což diskuse reálně potvrdila. Diskuse se přitom (v abecedním pořadí) zúčastnili Petr Bendl (ODS), Pavel Čížek (STAN), Radek Holomčík (Piráti), Marian Jurečka (KDU-ČSL), Michal Kučera (TOP-09) a Martin Nejdl (Soukromníci), zapojili se i další hosté, například Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Lukáš Dubec (Piráti) a europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

Předmětem diskuse a odpovědí na dotazy z pléna byla celá řada témat, pro sedláky z ASZ ČR ale bylo podstatné, i vzhledem k průběhu dopolední části valné hromady, která se zabývala vizí legislativního ukotvení pojmu „rodinná farma“ v tuzemské legislativě, že se s takovou myšlenkou, a to v zásadě bez výhrad, ztotožnili všichni diskutující politici. Stejně tak se ovšem shodli všichni přítomní politici na zastropování zemědělských dotací nebo na potřebě nějakým způsobem regulovat v naší zemi rostoucí populaci vlků. Problém mimochodem hodně podrobně a zasvěceně rozebral někdejší předseda lidovců Pavel Bělobrádek, který má i díky své profesi veterináře k této problematice blízko. Europoslankyně Šojdrová zase popsala přítomným delegátům plánované změny v podmínkách animal welfare, které se připravují na půdě EU, ale i další postoje europoslanců a jejich střety s návrhy Evropské komise.

V samotné diskusi zaznělo i množství zajímavých informací, například o ekonomických dopadech současných tuzemských rigidních podmínek při zaměstnávání zahraničních a obecně sezonních pracovníků – skutečnost, že na trhu práce chybí aktuálně zhruba 350 000 lidí, se například podle Jurečky promítá do propadu příjmů státního rozpočtu 65 miliardami korun. Ten kromě toho garantoval za koalici SPOLU, že v případě volebního úspěchu půjdou ročně 3 miliardy korun na pozemkové úpravy a 2 miliardy korun do PGRLF. Kučera zase mimo jiné zdůraznil potřebu přiblížit rozhodování o použití peněz a rozhodování o problémech venkova co nejblíže místu, kterého se verdikt týká, Bendl pak nutnost investic do malých zpracovatelských firem (například pekáren) a především potřebu zásadně zvýšit dotace na „první hektary“ nad v současnosti uvažovaných 10 procent, což je mimochodem minimální podíl, který po členských zemích požaduje EU. Dlužno přitom dodat, že zmiňovaná koalice SPOLU působí v prezentaci svých postojů a priorit, zejména směrem k zemědělství, velmi homogenně, a jak navíc zdůrazňuje Bendl, nejde zdaleka jen o předvolební pózu, ale o generální a nijak nikým nerozporované společné pozice. I když je a jistě i bude „ďábel ukrytý v detailu“, vyznívá prostě prezentace trojkoalice SPOLU značně věrohodně. To se ale týká i dvoukoalice Pirátů a STAN. Obě strany společně (a také spolu s ostatními stranami) zdůrazňují nutnost snižování byrokracie, což mimo jiné podle Holomčíka znamená, že se „ke zdravé krajině nelze probuzerovat“. Zemědělská politika má podle něj sloužit zemědělcům a krajině, a ne úzké zájmové skupině. I proto hodlá koaliční STAN podle slov Čížka motivovat zemědělce k zakládání nových farem, a motivačním prvkem by měly být i vyšší dotace na krajinné prvky než na zemědělskou půdu. Nejdl, mimo jiné sám aktivní zemědělec, pak zdůraznil, že pro Soukromníky je „zcela zásadní“ vztah k půdě a tedy i cílená podpora rodinných farem.

V celkové shodě byli přitom přítomní představitelé politických stran v mnoha dalších „detailech“, jako je snížení výměry soukromých honiteb na 250 hektarů, generálního odstranění nesmyslně vyššího zdanění neprodukčních ploch nebo snížení maximální částky na jeden projekt v Programu rozvoje venkova ze současných 150 na 20 milionů korun. Minimálně verbálních shod by se ale našlo, alespoň podle diskuse, mnohem více.

Tak či tak, i když nelze na základě jedné politické diskuse s jednou z nevládních organizací zemědělců dělat unáhlené optimistické závěry, je zcela zřejmé, že zemědělství v podání jiné než současné politické reprezentace by i v ČR vypadalo jinak, a možná i zásadně jinak. Na jiném místě popisovaný reálný a aktuální příklad ze Slovenska je toho zcela jasným důkazem.