Až 86 nových přehrad a nádrží v boji se suchem? Reálné jsou teď v ČR jen čtyři

Prázdné studny, uschlá úroda na polích, vyschlá koryta potoků. Předchozí roky ukázaly na problém, kterému je potřeba stále čelit – sucho. A i když letošní jaro bylo spíše opakem těch předchozích s nadprůměrnými teplotami a dlouhými obdobími beze srážek, sucho Česku hrozí nadále. Vodní zdroje jsou závislé především na srážkách. Vláda už loni představila plán na budování menších vodních nádrží v suchých oblastech. Ovšem tempo jejich budování není nikterak valné.

V takzvaném generelu lokalit pro akumulaci povrchových vod je zařazeno 86 míst pod celé republice, která navrhlo ministerstvo zemědělství. Menší vodní nádrže by měly pomoci zadržovat vodu v krajině, některé z nich pak budou využívat i zemědělci k závlaze. Jenže: V Česku trvá příprava pro výstavbu přehrad zhruba 15 až 20 let. Kromě zajištění územního rozhodnutí a stavebních povolení je potřeba doložit celou řadu studií.

„Před výstavbou je nutné mít dokončený posudek vlivu stavby na životní prostředí, předprojektovou přípravu vodního díla včetně geodetických prací a předběžného inženýrskogeologického průzkumu. Dělá se rovněž biologický monitoring a zpracovává biologické hodnocení,“ vyjmenovává jen některá z nutných povolení  mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.  

Česku dochází čas 

V praxi to znamená, že by plánované nádrže mohly svůj účel začít plnit až někdy kolem roku 2040. A tolik času Česko nemá. Jen za posledních padesát let stoupla průměrná teplota na našem území zhruba o jeden stupeň Celsia, razantně se zvýšil výpar vody a přibylo let, kdy se vyskytly suché epizody a voda chyběla úplně všude – do řady obcí musela být lidem dovážena pitná voda cisternou.

„Jediným zdrojem vody v Česku jsou srážky. Proto je na místě nejen zoptimalizovat retenci vody v krajině, ale v určitých lokalitách posílit i akumulaci. Především právě formou menších víceúčelových nádrží. Mimochodem, žádný Orlík se již na území České republiky nepostaví, regionálně ale budoucnost  mají právě malé a výjimečně střední nádrže. Vzhledem k reálné délce procesu výstavby nádrží je vysoká pravděpodobnost, že v době jejich dostavění se klima opět posune a nemusí jejich akumulační kapacita stačit,“ upozorňuje Zdeněk Žalud, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a profesor Mendelovy univerzity v Brně.

Z celkového počtu 86 lokalit má ministerstvo vyjednáno zhruba šedesátku míst, kde s výstavbou souhlasí dotčené orgány včetně krajských a obecních úřadů. Pouze ve čtyřech lokalitách by ovšem stavba mohla začít do deseti let. „Nejblíže stavbě jsou Nové Heřminovy na Opavsku, Senomaty a Šanov na Rakovnicku. Stavební práce tu ale zdaleka nezačaly,“ popisuje Vojtěch Bílý s tím, že poslední dvě jmenované nádrže mají termín realizace od příštího roku. Na Opavsku pak o rok později.

Zemědělci hospodařící v oblastech s minimem srážek – jako je například Rakovnicko či Lounsko - si už dříve vybojovali, aby mohli vodu z nádrží využívat k závlaze. „Potřebujeme do regionu především dostat vodu, poté ji můžeme zadržovat a až poté řešit otázku pěstováním například ovoce a zeleniny. A nejde jen o řešení sucha, hrozbou jsou i vysoké teploty. Je dokázáno, že pomocí kapénkové závlahy lze teplotu v chmelnicích snížit až o šest stupňů. Chceme udělat vše proto, aby chmel se tu pěstoval i nadále,” nechal se už dříve slyšet předseda středočeské agrární komory Jaroslav Mikoláš.

Vzdělávání lidí 

Kromě investic do vodních nádrží, nutné změně struktury krajiny týkající se i skladby lesů, omezení eroze či zastavování kvalitních půd, je podle Zdeňka Žaluda nutné vzdělávat v tomto lidi. „Jakmile vysvětlíme, kam naše klima a jeho dopady směřují, pak to povede k ujasnění priorit a úctě k významu a využití vody. Přiměřené spotřebě, která by nás neomezovala, ale současně bychom neplýtvali jak na úrovni jedince, rodin, tak i sektorů hospodářství i celé společnosti,“ říká profesor Žalud.

Jedním dechem ale dodává, že zatím je vše hodně polarizované, kdy na jedné straně je často nepřiměřený, především individuální konzum a na druhé přehnaný zelený tlak. „Opatření musí být vyvážená, prostorově sladěná a finančně reálná. Například v krajině je nutné zvýšit retenci našich půd, jak vůči mírným, tak i přívalovým srážkám, ale přitom neohrozit průtoky řek. Jednoduše absolutní zadržení vody v půdě by také nebylo ideální,“ dodává Zdeněk Žalud.

Miroslav Elsnic