Ceny obilí ani jeho úroda nemají na ceny mouky nebo pečiva téměř žádný vliv
12.10.2020 | ASZ
Stane-li se nějaké téma zavedeným klišé, stává se následně opakovaně opisovaným a prezentovaným hodnocením, které může mít (a také často má) daleko ke skutečné realitě. Jedním z takových hodnocení je teze, podle níž mohou podnikatelé v zemědělství bez ohledu na způsob a zaměření svého podnikání za všechno, co je v zemědělské krajině negativní, případně, že je cena surovin, které vyprodukují, hlavním faktorem určujícím ceny potravin.
Tvorba cen potravin je ovšem již mnoho let závislá na jiných cenových impulzech, než jsou ceny surovin. A to i v těch případech, kdy naše země není závislá na dovozech ze zahraničí, jako je tomu v případě potravinářského obilí. V první řadě je třeba brát v úvahu (což mnozí stále odmítají brát na vědomí), že ČR je součástí jednotného evropského trhu, který ceny surovin ovlivňuje i tehdy, pokud je domácí produkce dostatečná. Zejména je ale nutné opustit již překonané teze, že dobrá úroda znamená zlevnění a špatná zdražení finálních pekárenských výrobků, tedy pečiva a chleba, ale také polotovarů, jako je mouka.
Pokud tak v současné době mlynáři avizují nárůst cen mouky z důvodu vyšších cen potravinářského obilí, hází tím na pěstitele obilí vinu za něco, co z mnoha důvodů není pravda. Lze jen připomenout, že ceny potravinářské pšenice z letošní sklizně jsou zatím stále v průměru nižší (něco přes 4 000 korun za tunu), než jaké byly ceny obilí před 20 lety (intervenční cena po roce 2000 činila 4 200 korun za tunu), a navíc v poslední době mírně klesají. Také proto, že odhad světové produkce pšenice je aktuálně vyšší oproti původním předpokladům.
Nejdůležitější ale je, že cenu chleba a pečiva určují stále více jiné faktory, mezi které lze počítat především výrazně rostoucí cenu lidské práce, vícenáklady vznikající regulací zemědělského (i potravinářského) podnikání, rostoucí ceny technologií, energií, nájmů a celá řada dalších položek, letos navíc „obohacená“ o (doufejme) dočasné vícenáklady spojené s prevencí šíření koronaviru. Náklady samozřejmě rostou i mlynářům a pekařům, a je tak poměrně logické, že ceny pečiva a chleba mírně vzrostou. Ne však vinou zemědělců, kterým sice také rostou náklady, ale v cenách, za které svou úrodu prodávají, se to nijak neprojevuje. Mimochodem - nárůst ceny obilí o 1 000 korun za tunu se v ceně rohlíku projeví jen v řádu desetihaléře, přičemž současné ceny obilovin mají k tak razantní změně ceny opravdu hodně daleko.
Letošní úroda základních obilovin v ČR byla navíc docela slušná, s často nadprůměrnými hektarovými výnosy. Veřejnost by přitom měla vědět, že z celkové sklizně obilovin se pro potravinářské účely využívá jen její menší část a celoroční potřeba pekárenského průmyslu v naší zemi činí zhruba milion tun suroviny. To znamená, že i když některé partie sklizeného obilí nemusí splňovat veškeré potravinářské parametry, k zajištění potřebných surovin pro pekárenskou produkci by měla letošní úroda stačit.
Mediální oddělení ASZ ČR
Další články v kategorii
- Stárek: Restaurace v ČR mají na Velikonoce asi o pětinu méně rezervací než loni (29.03.2024)
- Spotřeba vína v Česku loni klesala, odpovídá to celoevropskému trendu (29.03.2024)
- Šlechtění a tvorba ekonomických selekčních indexů (28.03.2024)
- Komora: Loni přibylo žadatelů o podporu, farmy se rozdělovaly účelově (28.03.2024)
- SVS loni v Olomouckém kraji kvůli možnému týrání zvířat provedla 250 kontrol (28.03.2024)
- Umělá inteligence upravila pivo. Experti novou variantu ocenili (28.03.2024)
- Státy EU se shodly na prodloužení volného obchodu s Ukrajinou, platí ale omezení (28.03.2024)
- OSN: Miliony lidí hladoví, ale denně se na světě vyhodí asi miliarda porcí jídla (28.03.2024)