Agris.cz - agrární portál

Jak je to skutečně s chemií v zemědělské praxi?

10. 9. 2020 | ASZ

Pokud se v naší zemi mluví o znečištění půdy nebo kontaminaci vody, zmiňuje se v této souvislosti téměř výhradně zemědělství a prostředky používané zemědělci k ošetřování rostlin či hubení škůdců na polních plodinách - tedy pesticidy ve všech svých formách a podobách.

Reálným důsledkem jsou pak zákazy těchto prostředků, z nichž mnohé jsou již v platnosti a zákazy dalších se připravují. Také proto, že nezemědělská veřejnost netuší ani náhodou, že jednak „není pesticid jako pesticid“, především ale neví, jaká jsou skutečná množství účinných látek, která se na pole aplikují. Základní složkou postřiků je totiž voda, v níž účinné látky označované za „jedy“ tvoří jen zlomky procent z celkové hmoty postřiků. Veřejnost se ovšem domnívá, že „jedem“ je vše, co na poli skončí.

„Jedem“ je skutečně leccos, co na poli skončí, zdaleka však ne jen zásluhou zemědělců. Na hektar pozemku například ročně dopadnou v množství mnohem vyšším, než je zemědělská chemie, částečky BaP (benzo(a)pyrenu), které se dostaly do vzduchu kouřem z domácností vytápěných nevhodnými palivy, v ještě větším objemu je to pak polétavý prach obsahující karcinogenní složky, přičemž na čtvereční metr půdy to mohou být ročně gramy a na hektar tuny takového materiálu. Oproti tomu množství účinných látek na hektar činí v aplikovaném postřiku desítky, případně stovky gramů. Proto, aby si nezemědělci dokázali představit, jak to s „těmi jedy“ doopravdy je, by proto bylo žádoucí, aby se místo „množství pesticidů“ začal používat pojem „množství účinné látky“, a aby si hospodáři osvojili několik reálných příkladů, na nichž by míru zatížení obhospodařovaných pozemků jak laické veřejnosti, tak ortodoxním odpůrcům pesticidů i odpovědným orgánům demonstrovali. 

Jedním z modelových příkladů je veřejně známý glyfosát, i proto, že množství této účinné látky na hektar patří k těm větším. Přesto činí objem glyfosátu aplikovaného v naší zemi na hektar pole podle typu porostu a lokality od půl do jednoho kilogramu, což je pro představu zatížení půdy obdobné tomu, jakoby někdo rovnoměrně rozsypal po stadionu Sparty nebo Slavie pytlík mouky nebo cukru. Zatížení jinými účinnými látkami ale bývá ještě nižší – například v přípravku Nurelle D, který se používal proti škůdcům na řepce, byl účinnou látkou chlorpyrifos, přičemž na hektar pole se stříká směs v objemu 0,6 litru. V přípravku Gleen - pesticidu likvidujícím plevel v porostech pšenice nebo ječmene, je pak účinnou látkou chlorsulfuron, a této látky se spotřebuje 20 gramů na hektar pole. Důležité je přitom v této souvislosti uvádět nejen množství účinné látky, ale i příklad plochy jednoho hektaru - ne každý totiž ví, že jde o čtverec o rozměrech 100 x 100 metrů, takže jen obejít takovou plochu v praxi znamená sedm minut rychlejší chůzí, neboť celkový obvod hektaru je necelý půl kilometr.

Uvedené příklady samozřejmě nejsou obhajobou používání zemědělské chemie, a zrovna v naší zemi je ostatně docela dost hospodářů, kteří jí nepoužívají vůbec, případně používají biologické prostředky k likvidaci škůdců či ošetřování porostů. Je také vhodné zdůraznit, že na menších zemědělských plochách a obecně v pestřeji strukturované krajině je potřeba chemických prostředků nižší, byť to neplatí absolutně. A pochopitelně platí, že pokud to jde, je žádoucí se bez nich obejít.

Jenže vždy to nejde a náhradní řešení nejen že nemusí, ale také ani nejsou přínosem pro životní prostředí. Jedním z důvodů je nižší účinnost alternativních (biologických) prostředků a následná potřeba ošetřit jimi porosty nebo pole před založením úrody několikrát. To mimo jiné znamená opakované zhutnění půdy a nižší potenciál zhutněné půdy zadržovat vodu, což je priorita, kterou se kdekdo zaštiťuje. Podíl utužených pozemků, jejichž spodní vrstva je co do prostupnosti srovnatelná s betonem (neproteče prostě přes ní skoro nic), v ČR významně roste, dalším negativním jevem je pak při opakovaných přejezdech techniky vyšší spotřeba pohonných hmot.

Pro ekonomiku zemědělské produkce jsou přitom nejhorším důsledkem ztráty způsobené agresivními plevely, hmyzími a obecně živočišnými škůdci a snížená schopnost porostů čelit nežádoucím vlivům počasí. Logickým důsledkem jsou tak buď vyšší náklady, nebo pokles produktivity, což by mělo mít odraz ve vyšších cenách za zemědělské suroviny. Konečným důsledkem by pak měla být vyšší cena pro spotřebitele, což již částečně nastává, obvykle se ale tato skutečnost připisuje na vrub počasí. Problém ale je, že regulace, restrikce a snahy po způsobu hospodaření co nejbližší přírodě (obvykle nazývaném „udržitelnost“) mají na ceny zemědělských komodit stále větší vliv, často významnější, než klimatický průběh hospodářské sezóny. Stále více tak platí a ještě více platit bude, že veřejností požadovaná vyšší ochrana životního prostředí, což je požadavek do značné míry logický a oprávněný, musí být kompenzována výslednou vyšší cenou potravin. Jinak totiž půjde o „udržitelnost“ dlouhodobě neudržitelnou, neboť klesající počty zemědělců nebudou při zachování určité minimální míře efektivity schopné uživit „zbytek“ světové populace.

Zemědělci proto musí měnit způsob dosavadní komunikace a soustředit se při ní v míře větší než dosud na vyvracení mýtů, které se práce v oboru týkají. Jedním z nich je přitom právě i míra zatížení našich polí „zemědělskými jedy“, která je jednak nižší, než je tomu ve většině vyspělých zemí EU, především je ale z pohledu množství účinných látek mnohem nižší, než jaké je o tom všeobecné povědomí.

Petr Havel


Zdroj: ASZ, 10. 9. 2020





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 04.12.2020 15:24