Vykonávat právo myslivosti na cizím, to je to, oč tu běží

„Dědictví socialismu se nevzdáme“, to si zřejmě myslí, ale nahlas raději neříkají, v leckterých zemědělských družstvech a zemědělských společnostech, ale také mezi myslivci. Hospodařit na cizím, a bez zodpovědnosti, to je přece nejlepší způsob podnikání. A jelikož je takových lidí stále docela dost, a mají jistý vliv, vymýšlejí vládní tvůrci předpisů všelijaké kličky, jak tento stav zakonzervovat, a tak si zachovat, popřípadě získávat voliče. Nejnověji jde o novelu zákona o myslivosti, kterou připravilo ministerstvo zemědělství. Podle sedláků novela nerespektuje soukromé vlastnictví, nerespektuje jejich právo rozhodovat o vlastním hospodaření. A nejen to zaznělo na tiskové konferenci, kterou 13. února uspořádal Český svaz ochránců přírody, Česká společnost ornitologická a Hnutí DUHA.

Ono protismyslné opatření, že vlastník lesů a polí, tj. honebních pozemků, buď nesměl vůbec, anebo jak je tomu dnes, že je omezován v rozhodování o vlastních pozemcích, to bylo prosazeno po roce 1948, kdy po vyvlastnění, rozumějme ukradení polí, lesů a zemědělských hospodářství, „zlidověla“ i myslivost. Právní rámec tomu dal zákon o myslivosti č. 23 z roku 1962, který odloučil právo myslivosti od vlastnictví pozemků, a to se následně octlo v gesci státních lesů, státních statků a zemědělských družstev. Ty pak pronajímaly právo mysliveckým sdružením. Nově pak sice zákon č. 270 z roku 1992 přiznal právo myslivosti majitelům, ale se zásadním omezením, poškozujícím malé majitele. Sedláci pod 500 hektarů mají v podstatě smůlu. 

A důsledek? Podle Jaromíra Bláhy z Hnutí DUHA už desítky let myslivci cíleně udržují vysoké stavy spárkaté zvěře, takže dnes je mnohde její zákonem stanovený stav mnohonásobně překročen. Ovšem při nadstavu jsou lesy zásadně poškozovány, a peníze vynakládané na obnovu jsou vyhazovány do větru, když více než polovinu výsadby zvěř sežere, či vážně poškodí. U listnáčů a jedlí, které naše lesy nejvíce potřebují, je to ještě více – průměrně 64 %, ale na čtvrtině republiky přemnožená zvěř poničí skoro 100 %. Pěstovat pestré a odolné lesy je práce vpravdě sysifovská. Zvěř zničí stromky za desítky milionů korun ročně, k tomu lze připočíst ochranu nátěry, oplocováním, a dále škody na přírůstu a na dřevě způsobené loupáním a otloukáním paroží, v jehož důsledku jsou mladé stromy napadány různými chorobami a houbami. Podle Pro Silva Bohemica dosahují roční škody až sedmi miliard.

MZe už k předložené novele zákona dostalo řadu připomínek od mnoha organizací. Kromě zmíněných ochránců přírody už předložilo výhrady ministerstvo životního prostředí, ale i zástupci vědecké obce, lesnických společností, řady krajů, dále vlastníci lesů, pozemků a je třeba zmínit také Asociaci soukromého zemědělství. Navíc Petr Stýblo, ředitel ČSOP, Jaromír Bláha (Hnutí DUHA), Zdeněk Vermouzek (ČSO) a František Krahulec (Botanický ústav) zdůraznili nutnost posílit práva vlastníků. 

K podstatným výhradám k novele mysliveckého zákona patří především problémy s pronájmem státních honiteb a se stanovením limitů stavů zvěře. Horní hranice stavů zvěře, při které nedochází k nadměrným škodám, byla totiž z návrhu vyškrtnuta. Ministerstvo svými úpravami totiž navrhuje znefunkčnit nově zavedený systém plánování výše lovu podle míry škod, který poslanci schválili před pouhými třemi měsíci. Nakonec by stálo za úvahu i revidovat seznam lovné zvěře, u nás je například za zvěř považován polák velký, ale podle Zdeňka Vermouzka je celosvětově uváděn na seznamu ohrožených druhů.  

Na krajinu, a zejména na les, jsou kladeny různé požadavky: musí sloužit rekreaci, poskytovat dřevo a lovecké vyžití, což si žádá co nejvíc zvěře. A situace je paradoxně taková, že o les se musí starat majitel s omezenými, popřípadě žádnými rozhodovacími pravomocemi. Nikoli myslivec, ten pouze vykonává právo myslivosti, jak mu to zákon umožňuje. A kdo nemá minimálně 500 hektarů lesa, musí pozemek vložit do honitby a do honebního společenstva, které jej užívá.

Ve hře jsou pak samozřejmě i náhrady škod způsobené zvěří, a to je další potíž. 

Ochránci přírody chápou pohled a stanoviska ASZ a považují je za zásadní. Ti, kdo obhospodařují zhruba 30 % zemědělské půdy a jsou též majiteli lesů, mají silný hlas. Jak řekl Jaromír Bláha: „Připomínky předložené Asociací jsou důležité, souhlasíme s nimi, poškozování zájmů a vlastnických práv menších vlastníků je zcela evidentní. Bez přehodnocení návrhu mysliveckého zákona můžeme na pestrý les a pestrou krajinu zapomenout.“

Josef Duben