V lesích to dnes vypadá jak na Václaváku, říká zkušený mykolog

Přes tři sta třicet druhů hub, od těch běžných až po vzácné, mohli obdivovat návštěvníci tradiční výstavy, která se konala v pátek a v sobotu v přerovském klubu Teplo. Houbaři si mohou na podzim mnout ruce, protože po suchém a horkém létě konečně „rostou“. Podle zkušeného mykologa Jiřího Polčáka ale v lesích přibývá vandalů, kteří ničí i vzácné druhy.

Na dvaadvacáté výstavě byla k vidění řada vzácných druhů hub - hřib Moserův, Le Galové, žlutý, nebo nachový.

„Tím nejvzácnějším je ale hřib zavalitý, protože je v Česku vystaven vůbec poprvé. Je teplomilný, roste ve vyšších polohách a výhradně pod jedlí. U nás se vyskytuje jen na dvou lokalitách v Beskydech. Letos se jim dařilo a našli jsme asi padesát plodnic. Tři jsme zavezli na výstavku, a pak budou předány do Národního muzea v Praze,“ shrnul Jiří Polčák.

Raritou byl na výstavě i hřib šedorůžový, který byl popsán v roce 2017 jako úplně nový druh pro vědu.

„Beskydy jsou naší tajnou oblastí, kde sbíráme i tyto vzácné houby. Ze Zlínska jsme zase dovezli hřib nachový, hřib Le Galové, muchomůrku ježatohlavou nebo mnohokrčku dírkovanou,“ doplnil.

Pozornost příchozích upoutaly i poměrně objemné houby - například kotrč Němcův, což je chráněná jedlá chorošovitá houba. Milovníci klasiky zase ocenili bedle a křemenáče.

Výstava přilákala v pátek především děti z mateřských a základních škol, které spojily prohlídku s výukou.

„Každý rok sem dorazí tak tisícovka dětí, které se učí rozeznávat jednotlivé druhy přímo u vystavených exponátů,“ přiblížil předseda mykologického spolku v Přerově Milan Plášek. Velkému zájmu se tradičně těší i odborné přednášky Jiřího Polčáka.

Kdysi komorní výstava, kterou začali pořádat milovníci houbaření v přerovském Ornisu, se postupně rozrostla na jednu z největších akcí svého druhu v kraji.

„Jen v pátek jsme tu měli na 335 druhů hub a toto číslo není konečně, protože lidé přinášejí z lesa další. Jen hřibů je v sále na pětadvacet druhů,“ upřesnil.

Rozkopané houby? Běžný obrázek lesa

Houbaři mají na podzim žně, a i když by mohlo trochu více zapršet, není prý nač si stěžovat.

„Chybějí nám zatím jen typické podzimní druhy,“ zmínil.

Mykologové sbírají houby v Beskydech, ale i Jeseníkách, Hostýnských vrších a okolí Přerova. V poslední době se ale často setkávají s vandalstvím.

„V lesích to dnes vypadá jako na Václaváku - všude hulákání, pobíhají tam psi a lidi berou vše, co vidí pod rukama. Že rostou, poznáte většinou podle toho, že při vstupu do lesa narazíte na rozkopané houby. Často se přitom jedná o velmi vzácné druhy, které přikrýváme a staráme se o ně, aby z nich něco bylo,“ postěžoval si Jiří Polčák.

Chování některých „milovníků lesa“ je prý jen stěží pochopitelné.

„Berou všechno, co houbu jen vzdáleně připomíná, a pak z toho vznikají otravy. Jen během dneška mi do mykologické poradny přinesli pět pečárek zápašných, které lidé někdy zaměňují s pečárkou. Přitom je to snadno rozlišitelný druh - i podle vůně, protože nepříjemně páchne. Otravy vznikají i tím, že konzumenti sní zapařené houby nebo ty, které nechali týden v ledničce v igelitovém sáčku,“ dodal.

Chlapík s bednou hub

Do mykologické poradny nepřicházejí jen houbaři, kteří si netroufají určit neznámý druh, ale mnohdy i úplní amatéři.

„Jeden pán sem přinesl plnou bednu hub a řekl mi, že ho nezajímá, jak se co jmenuje - chtěl je jen roztřídit na jedlé a jedovaté. Houby byly rozházené jako salát, a tak jsem musel nakonec vyhodit všechno, protože jedlé se nemohou míchat s těmi jedovatými. Měl v bedně i spoustu muchomůrek tygrovaných,“ vylíčil jeden z mnoha příběhů z mykologické poradny Jiří Polčák.

Autor: Petra Poláková-Uvírová