Slepičí mýty

Podle jedné nedávné ankety by 75% respondentů souhlasilo se zákazem chovu slepic v klecích. Odborníci si klepou na čelo, ale není vhodné tento trend podceňovat. Mohli bychom být překvapeni, jak se z veselého a celkem vtipného hesla „konec doby klecové“ vyvine silné veřejné mínění. Pak už logické argumenty nebudou stačit, jako nestačily třeba v červnu 2016 ve Velké Británii. Ti Britové, kteří považovali členství své země v EU za samozřejmé a neotřesitelné, jsou zaskočeni dodnes!

Veřejné mínění je v současné době velmi důležitý fenomén a je bohužel ovlivnitelný i nekorektními způsoby a argumenty. Kolem chovu slepic a kvality vajec tak panuje mnoho mýtů a polopravd, a to na základě nepřesných nebo i nepravdivých argumentů. Uvedu hlavní mýty a k nim ověřitelná fakta. Snad to pomůže:

1. Mýtus: chov slepic v klecích je pro tato zvířata krutý, nelidský a stresující.

Od roku 2012 se ovšem u nás v dřívějších „klecích“ slepice nechovají a chovat nesmějí. Přijali jsme příslušnou směrnici EU, naši zemědělci investovali mnoho milionů a slepice se dnes chovají v tzv. obohacených klecích. Je to pořád do jisté míry „průmyslová“ výroba vajec, slepice však mají prostor pro pohyb, povinně musejí mít bidýlka na hřadování, popeliště a hnízda. Mají pravidelný přísun kvalitní potravy a žijí v naprosté čistotě.

2. Mýtus: slepice v klecích nejsou zdravé a jsou stresované.

Slepice běžných plemen snášejí vajíčka zhruba 15 měsíců a za tu dobu jich snesou kolem 300. Jsou to čísla platná pro slepice ve všech typech chovů. Pokud je slepice nemocná nebo stresovaná, většinou se to projeví snížením snůšky. To však při chovu v obohacených klecích nenastává.

3. Mýtus: vejce z podestýlek a výběhů jsou kvalitnější.

Laboratorní testy vajec z různých chovů však vykazují jen jeden rozdíl: vejce z obohacených klecí obsahují minimum mikroorganizmů ve srovnání s vejci, snesenými na dvorcích u drobných chovatelů nebo ve výbězích či voliérách. To se pochopitelně týká i výskytu salmonely nebo streptokoků. Skořápky vajec – i když se to nezdá - jsou prostupné a mohou se nakazit z okolí. V čistém prostředí velkochovů to samozřejmě nehrozí.

4. Mýtus: slepice v klecových chovech se zraňují, odírají a pelichají.

Zhruba po roce života všechny slepice přepeřují, tedy mění postupně staré peří za nové. Začíná to pelicháním na krku a na křídlech, kde si slípky někdy i samy peří vytrhávají. Vyčerpává je to, mnohdy se přitom i poraní, přestávají snášet. Vypadají opravdu zuboženě, to ví každý, kdo slepice chová. Zhruba po deseti dnech jim začne dorůstat nové peří, obnoví snášku a vrátí se jim původní síla a vzhled. Fotky zubožených slepic z klecových chovů jsou nejspíš zachyceny v této situaci. Opět je třeba vidět, že v těchto chovech snášejí slepičky celkově mnoho vajec, což by zraněné a nemocné chovy nedokázaly.

5. Všechny civilizované země chov v klecích zakazují.

Je pravdou, že například v Rakousku nebo Německu je rušení i těchto obohacených klecí na postupu. Ovšem více než polovinu spotřeby vajec kryje v těchto zemích dovoz. Zdroje jsou různé a různé je i užití. Na jedné straně tedy ubývá vlastní klecový chov, na druhé straně se

však na trhy těchto zemí dostávají vejce ze zahraničí, ve značné míře i ze zemí mimo EU, o nichž nikdo nedokáže spolehlivě říci, jak byla vyrobena. Velká část těchto vajec pak nesměřuje do chladících boxů v prodejnách, ale do výroby dalších potravin. Jsou v salátech, pomazánkách, majonézách, jsou v pečivu v dortech a v mnoha dalších pokrmech. Tady se nad typem chovu zpracovaných vajec nikdo nezamýšlí. Jinými slovy, ani v těchto zemích to není s odmítáním klecového chovu tak horké, jak to vypadá.

Fakt, že naše veřejnost zřejmě má určité pochybnosti o levnějších vejcích, která jsou povinně označována jako produkty „z klecových chovů“, inspiruje kromě ekologistů a některých politiků i největší obchodní řetězce. Vyjadřují se v tom smyslu, že přestanou tato vejce prodávat.

Jsem hluboce přesvědčena, že to neudělají, že je to jen farizejské gesto, marketingové využití názorové vlny, která – jak se domnívají – není reálná. Myslím, že budou propagovat vejce z podestýlek a z volných chovů, která se daří prodávat za podstatně vyšší ceny. Je to obchodnicky daleko rentabilnější – menší množství za vyšší cenu a tedy i s vyšším rabatem. Cenově dostupná vejce však na trhu scházet nemohou a omezování klecového chovu má své přirozené bariéry. Pochopí to každý, kdo se někdy do takového chovu zajde podívat. Kdo si představuje trpící slepičky v úzkých klecích, ten se mýlí – možná pod vlivem některého účelového videa, kterých se teď objevilo několik. Kdybych měla drůbeží farmu, nejspíš bych do těchto chovů nainstalovala kamery a zpřístupnila na internetu reálný pohled všem – není se opravdu za co stydět.

Margita Balaštíková

Poslankyně parlamentu ČR