Agris.cz - agrární portál

Výklady SZIF popírají účel dotací i zdravý selský rozum

1. 8. 2018 | ASZ

Ačkoli slýcháme dnes a denně z úst našich státních úředníků teze o potřebě snižovat neustále bující byrokracii v oblasti zemědělství, realita je zcela opačná. Přeborníkem ve vytváření nesmyslných podmínek pro čerpání dotací do zemědělství je přitom již delší dobu Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který ostatně již v minulosti získal od Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) anticenu „Byrokrat roku“. Vedení SZIF se však nejenže od té doby nepoučilo, ale naopak ještě více a naprosto nesmyslně nadále komplikuje zemědělcům život, což samozřejmě nejvíc dopadá na menší a střední podnikatele, podnikající především na bázi rodinných farem.

Přímo na rodinné farmy přitom míří nejnovější „kreativní“ výklad SZIF týkající se nákupů zvířat nebo třeba strojů „od osoby blízké či osoby majetkově nebo personálně propojené“. Ten totiž fakticky zakazuje mladým začínajícím zemědělcům nakoupit si jako základní vybavení pro svůj start do podnikání zvířata ze statku svých rodičů bez toho, aniž by bylo na takový nákup vypsáno veřejné výběrové řízení. To je naprostým popřením nejen principu rodinných farem, ale také opatřením, které je přímo namířeno proti obecnému rozvoji venkova, potřebné generační výměně a proti smyslu evropských dotací. A dokonce i proti pohodě zvířat (animal welfare), neboť možným důsledkem plnění podmínky SZIF (jde o opatření 6.1.1) může být přesun zvířat ze známého do neznámého prostředí, podle toho, kdo „cizí“ výběrové řízení vyhraje. Kromě toho takové opatření nahrává kapitálově silnějším subjektům typu AGROFERT, které si mohou dovolit nabídnout poptávaná zvířata nebo stroje pod cenou, a administrativně je tak vnutit začínajícím zemědělcům. Že je to další nástroj k posilování vlivu průmyslových zemědělců na rodinné farmy, je nasnadě.

Nejde o jediné nastavování pravidel v podání SZIF podle toho, jak to velkým průmyslovým korporacím vyhovuje. Dalším z aktuálních příkladů je povinnost vyhlašovat výběrová řízení na nákup vybavení agropenzionů v režimu „funkční celek“, což mimochodem neumožňuje nakoupit část takového vybavení přímým nákupem od místních podnikatelů. Respektive umožňuje, ale na každou část by bylo třeba vypsat samostatné výběrové řízení, což je při spektru potřebných předmětů byrokratická vražda, pokud ovšem jedinec nekoupí „funkční celek“ v rámci příslušného výběrového řízení v nadnárodních sítích, jako je třeba IKEA, což žadatelům o dotace bezostyšně radí sami úředníci SZIFu. To ovšem v praxi znamená, že SZIF se snaží aktivně vyloučit z výběrových řízení místní drobné a stření podnikatele, a tedy administrativně omezovat základní principy rozvoje venkova.

Dlužno dodat, že od podobných výkladů se v minulosti distancovala i některá regionální pracoviště SZIF a ministerstvo zemědělství, což ovšem ukazuje na skutečnost, že pachatelem je samotné vedení SZIF. To si na svou obranu nechalo zpracovat metodiku, jejíž principy zveřejnilo v tiskové zprávě, a ty jsou tak závazné pro všechny. To je ovšem zcela nepřijatelné, protože úřednické metodiky nemohou jít z podstaty věci nad rámec zákonů, neřku-li podmínek čerpání evropských dotací a jejich smyslu. Jako možné řešení se tak nabízí podnět k Evropské komisi nebo DG AGRI poukazující na diskriminaci menších a středních zemědělců v ČR na bázi rodinných farem a obecně menších a středních nezemědělských podniků na českém a moravském venkově.

Ilustrativní je, že pojmem diskriminace naši zemědělci, především ti z Agrární komory ČR, ve vztahu k zemědělcům v zahraničí velmi často operují. O tom, jak naše vlastní platební agentura (SZIF) aktivně diskriminuje rodinné farmy, se ale nikde nemluví. Bylo by proto načase, aby se tak stalo. Stejně tak by bylo žádoucí žádat veřejné vysvětlení SZIFu ke zvoleným výkladům, k nimž ho žádný evropský ani tuzemský předpis nenutí, a výslednou odpověď SZIF prezentovat v Bruselu. Ostatně i zákon o veřejných zakázkách v §30 písm. i) uvádí, že „zadavatel není povinen zadat v zadávacím řízení podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení zvířete za účelem chovu nebo plemenitby“. Téměř u všech zakázek zadávaných mladými zemědělci nicméně nejde o podlimitní zakázky, ale o zakázky malého rozsahu, které zákon neupravuje. Bohužel právě to dává úředníkům SZIF prostor pro vytváření svých vlastních byrokratických pravidel prostřednictvím zmíněné metodiky.

Dlužno nicméně dodat, že přeprodej zvířat nebo strojů mezi jednotlivými majetkově a personálně propojenými subjekty nebo nákup ve velkém s nejasnými bonusy a podmínkami nicméně může být skutečně problém - avšak pro úplně jiný typ hospodářství, než jsou rodinné farmy. I tak je ale třeba říci, že veřejná výběrová řízení se mají principielně nařizovat pouze v případech, kdy jde o čerpání veřejných (státních, evropských, obecních) finančních prostředků, a ne v případě, kdy jde o obchod mezi soukromými subjekty. Pakliže vedení SZIF do takových obchodů hodlá svévolně zasahovat, jde o porušení principu svobody podnikání, což je třeba také podnět pro Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Zároveň je to ale také podnět pro tuzemské soudy, včetně Ústavního, neboť svoboda podnikání je jedním z práv zaručených i naší Ústavou. Možná by si jí měli úředníci SZIF přečíst - není zas tak dlouhá.

Petr Havel


Zdroj: AK ČR, 04.01.2012





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 22.10.2018 00:25