To prase je nebezpečný tvor, zejména to divoké

Volně žijící divoká prasata, neboli černá zvěř, jak říkají myslivci, do přírody patří, ale v kulturní krajině je s nimi problém. Po druhé světové válce, kdy se narušily obory, se do volné krajiny dostala jak jelení zvěř, tj. vysoká, tak prasata. Zpočátku asi k radosti lidových myslivců, ale později se začalo ukazovat, že problémy převažují. Přemnožená divoká prasata devastují pole, ale co je horší, stávají se šiřiteli nebezpečných nákaz, aktuálně Aujeszkyho choroby a afrického moru prasat.

 Díky veterinárním opatřením se v devadesátých letech minulého století podařilo zlikvidovat klasický mor prasat (KMP), ale nyní se objevují další rizika. Například Aujeszkyho choroba prasat, která je nebezpečná jak prasatům divokým, tak domácím, ale ohrožuje i například lovecké psy, anebo i psy, se kterými se člověk v krajině pohybuje. Po kontaktu s nemocným prasetem, tj. po poranění, pozření části vnitřností, ale třeba i kontaktem s mršinou se pes nakazí prakticky okamžitě a uhyne. Vakcína zatím na trhu neexistuje, ale vyvíjí se. Pozor by si tedy měli dávat jak myslivci se psy v honitbách, tak i lidé v přírodě se psy – doporučuje se držet je na vodítku. Riziko nákazy je reálné, neboť zhruba 30 % divokých prasat je pozitivních. A to nehovoříme o riziku nákazy prasat domácích.

Dalším dnes velmi aktuálním rizikem je africký mor prasat (AMP). Komora veterinárních lékařů nabídla pomoc při zdolávání této nákazy. Avšak zdá se, že po řadě někdy dosti protichůdných opatření by bylo nejúčinnější snížit počty divokých prasat. Ostatně na tento problém přemnožení upozorňovali, sice v jiné souvislosti, státní i soukromí veterináři již v devadesátých letech. Naši sousedé, sedláci z Německa, dnes například požadují snížení počtu divokých prasat o 70 %. Dosavadní přijatá opatření mnohdy neberou v potaz specifika chování divokých prasat. Problém by bylo třeba řešit komplexně, ne pouze v místě, kde byla nákaza zjištěna. Je nezbytné snížit počty divokých prasat na celém území ČR, i třeba tím, že budou lovci více motivováni. A všechna ulovená i uhynulá prasata je nutno vyšetřovat, vždyť v zóně výskytu bylo 80 %  uhynulých prasat pozitivních.

Je jasné, že odlov je obtížný, jak by ne, vzpomeňme na Bivoje. Ale ještě i ve středověku bylo ulovení divokého kance považováno za zaznamenání hodný čin, a kančí hlava se pak leckdy ocitla ve šlechtickém erbu. Lovit prasata by měli jen myslivci, a to schválenými způsoby lovu. A v tom by se měli podporovat. Podle Komory veterinárních lékařů to je zřejmě jediný způsob, jak situaci vyřešit.

Josef Duben, PR KVL