Co lze očekávat na přelomu tisíciletí v technologiích chovu prasat

Nejedlý, J.,Praha

Přetlak nabídky vepřového masa u nás, v Evropě a v ostatním světě, a s tím spojené potíže producentů a dalších článků vertikály této komodity, zavdávají oprávněné otázky - co bude dále, co lze očekávat ? Při rozumné korekci výroby, ke které nepochybně dojde, dostanou dále "zelenou" zřejmě ti schopní, silní producenti, kteří svoji produkci odehrávají v příznivé ekonomice, na moderních principech. Nové technologie hrají a budou hrát významnou roli ve výrobních nákladech, v prosperitě chovu. S jejich pomocí lze využívat skutečného potenciálu plemen zvířat, využít optimální užitkovosti, udržet jejich dobrý zdravotní stav, uspořit náklady na krmiva a energii, ale také vyhovět přirozeným potřebám zvířat (welfare), omezit vliv chovu na životní prostředí, výrazně snížit potřebu pracovní síly. I v technologiích, technice a vybavení farem pro chov prasat existuje přetlak nabídky. Tvrdí se dokonce, že nabídka je nejširší ze všech odvětví živočišné výroby. Lze si opravdu vybrat jednotlivé prvky či celé komplexy zařízení. Jelikož jde ale především o vynaložení investic, je nutné postupovat uvážlivě a účelně. Zvláště proto, že je přímá souvislost se stavbami - stájových objektů a jejich příslušenství. U těch provozovaných se nevyhneme periodickým rekonstrukcím či modernizacím , kdy volíme technologii pro danou stáj. V případě novostaveb, které budou s ohledem na vysokou investiční náročnost a dostatek současných kapacit méně častější, pak pro zvolenou technologii navrhujeme vhodnou stáj - stavební konstrukci s opláštěním, doplňky a dokonalým systémem ventilace event. temperováním chovného prostoru. Toto jsou obecné zásady, které neztratí platnost ani v příštím tisíciletí. Podobně neměnné zůstanou zásady turnusového provozu s možností samostatného oddělení chovných skupin, s provedením důkladné očisty a dezinfekce chovných prostor a zařízení, jednorázového naskladnění a vyskladnění zvířat. Tento princip bude uplatňovat i v menších chovech při vhodné délce výrobního cyklu (21 dnů). Chovatelsky a technologicky významn bude také další pokračování uzavírání obratů stád, které dovoluje plné využívání principu turnusového provozu a všech dalších opatření pro udržení dobrého zdravotního stavu zvířat. Tento trend je nezvratný a slouží ke cti naší republiky, že právě díky řadě kroků zavedených v posledních letech či desetiletích se nám vyhnuly tak rozsáhlé epidemie, jaké postihly např. klasickým morem prasat Německo či Nizozemí v nedávné době.

I když začínáme žít ve společné Evropě, ani ona nemá v odvětví chovu prasat jasné definice výrobních postupů. Existující odlišnosti jednotlivých zemí jsou proto předmětem harmonizačních prací klubu Evropských producentů prasat, jehož je Česká republika svým Svazem producentů od roku 1995 členem. Odlišnosti zasahují pochopitelně do technologických postupů, do uspořádání chovných cyklů, do řešení stájových prostor. Naštěstí právě nabídka soudobé techniky je tak široká, že pomáhá díky své univerzálnosti vykrývat specifické požadavky chovatelů. Také u nás lze nalézt stále ještě množství variant a subvariant chovných postupů, z nichž mnohé dnes už bohužel nemají perspektivu a v budoucnu neobstojí. Týká se to především velkého rozptylu hmotností selat při odstavu od prasnic i při přesunu selat z dochovu do kategorie výkrmu, stejně jako rozptylu konečných hmotností vykrmovaných prasat. Podobně i mnohá chovatelská provizoria, která vznikla chaoticky zejména v 90. letech v době kořistnických záměrů rádoby "chovatelů" a která jsou v mnohém příčinou i dnešních přetlaků v produkci prasat, nebudou mít dále opodstatnění. Odvětví musí docílit postupně stability a zavést si nekopromisně svůj pořádek a řád. Jinak nemá v ostré konkurenci zahraničí šanci na další existenci.

USTÁJENÍ

I nadále budou rozeznávány 2 základní systémy ustájení: bezstelivové a stelivové. V rozsahu zastoupení budou dále převažovat ty první, i když požadavky welfare, snaha o provozování stájí s přirozeným větráním či trochu naivní tvrzení "že kejda není hnojivem" nahrávají prosazování stelivových provozů. Je ale nutné počítat podle druhu ustájení (přistýlané, s polohlubokou či hlubokou podestýlkou) s patřičným množstvím steliva, nejčastěji slámy. Ta musí být dokonale uskladněna, suchá, nezaplísněná, k dispozici v areálu chovu, aby nedošlo k zavlečení nákaz. Chovatel musí přistoupit na vyšší pracnost (nastýlání i odkliz), vyšší náklady provozu. Postupně ochabuje zájem o tzv. kompostovatelné podestýlky tj. o hlubokou podestýlku s operacemi jejího převrstvování a se zapravováním enzymatických přípravků ve stanovených intervalech, čímž je dosaženo jistého snížení emisních hodnot z chovu. Systém se s ohledem na svá specifika a náročnost technologické kázně plošně nerozšířil v zahraniční, ani u nás. Spíše se začínají objevovat tzv. hybridní systémy s úsporně podestýlaným ložem a zaroštovanými kališti jako pohybovými plochami či kotce s vysoce spádovými podlahami tzv. STRAW - FLOW ustájení (obdoba tretmist u skotu). Ani ony však dosud nedoznaly většího uplatnění.

Bezstelivové stáje jsou obvykle buď celoroštové nebo se spádovým ložem a zaroštovaným kalištěm. Zatímco v zahraničí je první případ převažující, u nás je tomu naopak. Teprve v posledních letech u novostaveb a náročnějších rekonstrukcí se objevily v dochovu selat a výkrmu prasat plně zaroštované plochy. Přitom nabídka roštů pro překrytí kejdových kanálů různých šířek je velice různorodá a bohatá. Využívají se rošty ocelové, litinové, plastové a železobetonové. Dokonale provedené rošty slouží nejen k bezpečnému pohybu zvířat jednotlivých kategorií, ale i k dokonalému propadu a prošlapu výkalů. Z roštnic lze vytvářet nosné podlahy různých sestav a tvarů a tím napomoci maximálnímu využití stájových ploch, což je zajímavé jak pro rekonstrukce, tak pro koncipování dostaveb a novostaveb stájí. Zatímco u výkrmu jsou nejčastěji v celoroštových podlahách využívány železobetonové rošty, u selat v dochovu trend jednoznačně ukazuje na sestavy plastových roštnic s možností instalace pásů pevných vyhřívaných podlahových panelů. Klasické kotce se spádovou podlahou a roštovým kalištěm, s výjimkou prasnic ve skupinovém chovu, nejsou již považovány za perspektivní.

Nové krmné postupy ovlivňují výrazně ustájení prasat. Zatímco u selat v dochovu a prasat ve výkrmu jsme byli většinou zvyklí na ustájení skupiny 10 až 20 zvířat v kotci, trend doby ukazuje na skupiny 40 a více zvířat. U prasnic zapouštěných budou i nadále využívány individuální boxy či boxové kotce (krmně ložné boxy) pro skupinu 8 až 12 prasnic. Pro zdárné výsledky reprodukčního cyklu je významné využití tzv. intenzivních zapouštěcích center, kdy je prasnice po několik desítek hodin v odděleném, ale trvalém kontaktu s kancem . Březí prasnice budou chovány skupinově v kotcích nejčastěji po 8 až 12 kusech., výjimkou nebudou ale ani skupiny větší. V porodnách prasnic nalezneme různé varianty porodních kotců s fixační klecí pro prasnici, s plastovými podlahovými rošty a podlahovým vyhříváním prostoru lože selat. Vývoj půjde jistě kupředu i u tzv. volných porodních kotců pro prasnice. Dosavadní zkušenosti ukazují navzdory znakům welfare stále vysoké ztráty selat, větší pracnost a tudíž nákladovost. O selatech v dochovu již byla zmínka. Úzká vazba na nové krmné systémy (např. SCHAUER - SPOTMIX, CAWI - CARAS či DORSET - BIOMAT) přináší i nové možnosti ustájení zvířat. Zajímavý návrat ke krmným mísám (známé je z období suchého dávkového krmení ze 70. let) se v novém provedení uskutečňuje díky senzorovému tekutému či kašovému krmení anebo odsypávanému krmení u prasnic. To poznamenává konfiguraci kotců, které jsou již výhradně celoroštové.

Nedílnou součástí souborů ustájení prasat jsou prvky hrazení. I zde vývoj pokračuje mílovými kroky. Hrazení jsou stavebnicová bez kotvení nebo s kotvením do podlahy stáje. V nejvíce namáhaných partiích ve spodních dílech se uplatňují plastové výplně, nosné sloupky jsou nabízeny v antikoro provedení, horní prvky jsou z ocelových pozinkovaných profilů a trubek. Možnosti využití nabízejí i speciální železobetonové prefabrikáty v kombinaci s dalšími druhy materiálů. Nové materiály se objevují např. u koryt a mís pro senzorové krmení a v jiných prvcích. Důležitými hledisky se vedle samozřejmé odolnosti a životnosti techniky stává hygiena a možnost čištění nebo lépe samočištění.

Pro hraní a zabavení zvířat se začínají instalovat do kotců různé řetězy, míče, s úspěchem jsou využívány i zásobníky slámy nabízející slámu jako hmotu pro žvýkání.

Pastevní chovy prasat, zejména prasnic, zaváděné ve Velké Británii, Dánsku a dalších zemích, mají svá pevně stanovená pravidla provozu, mezi které patří i obsazení ploch (max. 10 prasnic na 1 ha) a jejich stálá rotace. S ohledem na půdní a klimatické podmínky se tyto chovy u nás nezavedly. Nelze ani očekávat, že by se tomu dělo v budoucnu. Ve světě však probíhá další vývoj prvků i celých systémů.

KRMENÍ A NAPÁJENÍ

Obě klíčové technologické operace zaznamenávají znatelný technický pokrok. Využití nových principů krmení, jednotlivých prvků a celých zařízení, aplikace elektroniky do ovládání a řízení a evidence krmných procesů se stává postupně nezbytným vybavením moderních chovů prasat. Současně jde pochopitelně o to, aby zařízení byla v rámci možností co nejjednodušší, provozně spolehlivá a vyhovovala potřebám zvířat. U březích prasnic krmení pomocí automatických krmných stanic s postupnou výměnou zvířat u koryta boxu, s identifikací zvířat, sledováním a řízením funkce pomocí PC doznává dalších vývojových fází. Podobně se pracuje na variantách odsypávaného krmení, kdy zvířata jsou v průběhu krmení biologicky fixována ke korytu a krmena odsypávaným množstvím krmiva. Individuálně fixované prasnice (zapouštěné a v porodnách) budou i nadále krmeny dávkově individuálními dávkovači. Zajímavostí jsou kroky v nasazení samokrmítek u březích prasnic ve větších skupinách zvířat, kdy se zkrmují energeticky chudší krmné směsi.

Krmení dochovu selat stejně jako výkrmu prasat se rozvíjí několika cestami:

1) Pomocí potrubních kašových automatů, které po etapě klasických samokrmítek a jednomístných kašových krmítek představují ve spojení s řízením dopravy krmiva a možnosti zvlhčování krmiva zvířaty novou dimenzi. Jedno krmítko tak obslouží až 40 zvířat a umožňuje se vytváření větších skupin.

2) Pomocí linek tekutého krmení včetně provedení se senzory pro plynulé doplňování namíchaných krmných směsí do koryt při vícečetném krmení. Trend je v namíchání menších množství krmiv, ve zlepšení hygieny krmení (zejména u míchačů a rozvodných potrubí) ve spojitosti s proplachy a čištěním.

3) V nasazení nových systémů jako např. systémem SPOTMIX, kdy je dopravována suchá směs nad krmné místo a zde je v mísící hlavě zvlhčena do zvoleného poměru a rozvedena do koryta. Podobně v dochovu selat začínají být nabízeny podélné korytové systémy pro intervalové krmení selat ve větších skupinách.

Všeobecně je vyvíjen velký tlak na hygienu manipulace, přípravy a distribuce krmiv, jednak z důvodů zdravotního stavu zvířat, jednak z důvodů lepšího zhodnocení cenných a drahých složek krmných dávek, Ostatně není tajemstvím, že přes moderní krmné postupy lze významně docílit omezení emisí z výkalů prasat, což je cenné kriterium z hlediska ochrany životního prostředí.

V napájení jednotlivých kategorií prasat lze sledovat další konstrukční a materiálové propracování systémů kolíkových a miskových či tzv. mušlových napáječek. Mnohé napáječky jsou součástí krmných systémů jako zvlhčovací ventily. Jejich spojení s krmnými zařízeními a provozní spolehlivost se promítají výrazně do spotřeby vody (její žádoucí úsporou) a do nižšího zvodnění kejdy (v její vyšší sušině). Konstrukční provedení také zamezují hraní zvířat s napájecími ventily. Všeobecně se začíná prosazovat názor, že selata a mladá prasata nejlépe pijí z miskových / mušlových napáječek, zatímco dospělá prasata včetně prasnic naproti tomu z napáječek kolíkových.

MANIPULACE S EXKREMENTY

Ve stelivových provozech je manipulace s chlévskou mrvou či hlubokou podestýlkou většinou doménou mobilní techniky, i když u menších chovných kapacit nacházejí uplatnění stacionární dopravníky s vyústěním na hnojiště nebo na odvozný prostředek.

V bezstelivových provozech je cílem snížení produkovaného množství kejdy, docílení vhodné sušiny a složení látek. Propracovávají se systémy stájového odklizu, skladování, míchání a aplikace kejdy. Cílem je provozní spolehlivost a pomoc ve snížení emisí, především amoniaku. Po letech odmlčení začíná stoupat zájem o bioplynární technologie, především jako možnosti společného zpracování určitých organických odpadů z průmyslu a komunální sféry. Naproti tomu je zaznamenáván dílčí pokles zájmu o inhibiční přípravky do kejdy, elektroosmozu, dokonce i o prostou separaci. Rozhodující metodou dalšího využití kejdy bude její aplikace v polní výrobě. Nejčastěji bude volen jednofázový postup tj. s dopravou a aplikací jednou cisternou. Dvoufázový postup se silničním přepravníkem a speciálním polním aplikátorem bude využíván méně. Aplikační cisterny směřují k vyšším objemovým kapacitám, tedy i k vyšší hmotnosti a nízkotlaké / flotační pneumatiky se stávají pro cisterny nezbytností, stejně jako dávkovače kejdy s elektronicky řízenými systémy, s hadicovými aplikátory či zapravovacími radličkami. V manipulaci s kejdou i slamnatým hnojem bude sledována i nadále hospodárnost a schopnost vyhovět normativům a předpisům ochrany životního prostředí. Na významu nepochybně začnou nabývat služby vybavené dokonalou aplikační technikou.

Jelikož právě probíhající krize odvětví chovu prasat nastavuje zrcadlo všem chovatelům a spolupodílejícím se subjektům, je třeba více než jindy zamýšlet se nad technologickou a technickou inovací stájí a farem. Mnohé dnešní nářky spočívají v nečinnosti předchozích let, v opomenutí řádné obnovy technologií a údržby staveb. To je ostatně bolestí celé technické základny živočišné výroby u nás. Lze dokonce považovat některé provozované objekty bez údržby za malý zázrak, že takové fyzické zatížení do dnešní doby vydržely. Je proto nutné skoro symbolicky využít všech nadějných základů a impulsů pro další rozvoj a za pomoci soudobé vědy a techniky uvážlivě navrhovat technologické systémy, které obstojí v našich podmínkách, obstojí i v Evropě. Stávající produkcí vepřového masa bychom do rodiny evropských zemí vstoupili v první desítce, což by nebylo jistě zanedbatelné.