Výživářské zásady pro efektivní výkrm prasat

Zeman, L., Schmeiserová, L.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno

Výzkumný ústav výživy zvířat, s.r.o., Pohořelice

Cílem našeho textu je připomenou některé problémy se kterými se setkáváme při výkrmu masných typů prasata a nebo při poradenské činnosti v oblasti výkrmu masných typů prasat.

V praxi je výživa prasat zabezpečena především výrobou a zkrmováním kompletních směsí (používá je asi 96-98% všech chovatelů prasat). Pro výrobu směsí platí doporučená potřeba živin (ŠIMEČEK, ZEMAN a HEGER, 1993, 1995) a samostatná příloha k vyhlášce MZ ČR č. xxx/xxx "O výrobě a složení krmných směsí". Úmyslně neuvádíme číslo ani rok vydání vyhlášky, protože ta se každým rokem mění a právě v nejbližším období bude vydána nová vyhláška platná pro rok 1999. Základem výživy prasat jsou kompletní krmné směsi, které by měly splňovat tato kritéria:

poskytovat všechny potřebné živiny při dopravě se nesmí samotřídit nesmí ohrožovat zdravotní stav lidí ani zvířat nesmí zakrývat poruchy zdraví zvířat musí mít adekvátní cenu (vycházet z ceny komponentů)

Doporučení potřeby živin (ŠIMEČEK, ZEMAN a HEGER, 1993, 1995) pro prasata vychází z předpokladu, že prasata jsou krmena kompletní směsí, mají určité parametry užitkovosti (nejméně 10 selat na vrh, 700-800g přírůstek ve výkrmu) a pro tuto užitkovost doporučují zabezpečit potřebu živin.

Potřeba živin u prasat je determinována složením těla a nebo obsahem libové tkáně v těle prasat a dělíme ji proto na potřebu živin pro

běžný typ prasat ............... 52,5 % libové tkáněmasný typ prasat ................ 55,0 % libové tkáněsupermasný typ prasat ................ 57,5 % libové tkáně

V tab. 1 a 2 uvádíme doporučenou potřebu živin pro masné a supermasné typy prasat a rovněž (uvedeme při přednášce) podmínky pro které tyto údaje platí. Je dobré si především připomenout skutečnost, že běžný typ prasat bylo možné vykrmovat do hmotnosti 120 kg, avšak masný typ prasat pouze do hmotnosti 110 kg a supermasný jen do 105 kg. Příčinou je zbytečně vysoká spotřeba krmiva u masných typů prasat při jejich výkrmu do vyšších hmotností. Při intenzivním výkrmu do porážkové hmotnosti nad 110kg prudce stoupá obsah tuku v těle a spotřeba na kg přírůstku se pohybuje nad 5 kg krmné směsi na kg přírůstku.

Obvykle odhadujeme příjem krmiva (PřijKrm) podle rovnice (ŠIMEČEK aj. 1995)

pro prasata běžného genotypuPřijKrm (kg/den) = -0,866 + ( 0,225 * Týden ) - (0,0029 * Týden * Týden)

pro prasata masného genotypuPřijKrm (kg/den) = -0,6419 + (0,2297 * Týden) - (0,0032 * Týden * Týden)

Kde Týden = týden věku prasat

Například u prasete masného genotypu lze předpokládat příjem krmiva ve věku 20 týdnů (140 dnů) = -0,6419 + (0,2297 * 20) - (0,0032 * 20 * 20) = 2,67 kg směsi / den .

Základem výživy prasat moderních typů je pochopení potřeby živin. V principu masné typy prasat mají vyšší požadavky na přívod živin než měla zvířata původního genotypu (viz např. tab. 1 a 2).

Kontrola obsahu energie v krmných dávkách nebo směsích

Odborníci ze zemědělských podniků se nás neustále dotazují na to, jakým způsobem lze odhadnout ve směsích obsah energie a proč dochází k rozdílům při odhadu podle rovnice uváděné ve vyhlášce MZe (a požadované ÚKZÚZ při kontrole směsí) a při výpočtu obsahu energie ve směsi při použití údajů z Katalogu krmiv. Proto v dalším textu připomínáme, že kontrolu obsahu MEp v krmných směsích pro prasata lze provádět :

a) Bilančním pokusem - stanovení obsahu metabolizovatelné energie touto metodou je nejpřesnější a ve sporných případech rozhodující.

b) Na základě chemického rozboru z obsahu živin a následným výpočtem.

Odhad obsahu energie ve směsích se provádí výpočtem pomocí regresních koeficientů (energetických ekvivalentů) násobených množstvím chemicky definovaného obsahu živiny v krmné směsi (tab. 3). V téže tabulce ukazujeme také energetické ekvivalenty pro výpočet obsahu metabolizovatelné energie v koncentrátech. Korekce vypočtené MEp se provádí v případech, kdy obsah cukrů překročí 80 g / kg krmiva. Je možné použít pro odhad obsahu energie také jiné rovnice (např. NOBLET aj. 1994), avšak většinou tyto rovnice vyžadují pro daný typ rovnice definovat organický zbytek (OZ), respektive jeho stravitelný (sOZ) podíl z krmiva. Obvykle to bývá spojeno s přesnějším definováním (analýzou) frakcí sacharidů v krmivech. V tabulce 3. jsou uvedeny také energetické ekvivalenty pro výpočet obsahu NE (netto energie) v krmných směsích (ZEMAN, 1999). Kontrolu obsahu energie v krmných směsích je možné provádět i podle jiných rovnic, avšak jako základ porovnání musí být vždy brán konkrétní bilanční pokus a ne jakýkoliv přesný výpočet.

Rozdíl při hodnocení obsahu energie v krmivu podle rovnice dané vyhláškou Ministerstva zemědělství a hodnot použitých v Katalogu krmiv je dán tím, že rovnice z vyhlášky přiřazuje každému krmivu jedinou hodnotu koeficientu stravitelnosti, kdežto použití údajů z katalogu znamená, že každému krmivu je přiřazena jeho konkrétní stravitelnost živin. To v praxi znamená, že vyhlášková rovnice dělá ze špatného krmiva krmivo průměrné jakosti a z krmiva vznikajícího děla krmivu také průměrné. Například směs pro selata z kvalitních komponentů má oproti údajům z vyhláškové rovnice, má mnohem nižší obsah energie než nám ukazují výsledky bilančních pokusů.

ADITIVA

Do krmných dávek nebo směsí pro prasata je zatím povoleno přidávat více jak 30 druhů stimulátorů (chemických, biologických) nebo jiných aditiv. Je téměř jisté, že použití krmných antibiotik bude do budoucna zakázáno a také bude jistě zakázáno použití chemických stimulátorů (chemických sloučenin, ale také například stimulování růstu prasat síranem měďnatým). Ještě v tomto roce dojde k zákazu použití olachindoxu do směsí pro prasata a také některých fermentačních stimulačních látek. Chovatelé tedy budou moci používat jen stimulátory přírodního charakteru, obvykle látky získané z rostlin. Také asi zůstane možnost použít probiotické preparáty. Těmi se chápou látky ovlivňující výskyt přirozené mikroflóry zažívacího traktu (okyselovadla, zchutňující látky, kvasinky, mikrobiotické preparáty, aj.). Základem těchto látek je dosažení změny pH a následně pozitivní ovlivnění složení mikrobiální flóry a fauny zažívacího traktu. Pokud totiž na konci ilea klesne pH pod 5,8 nemohou v další časti trávicího traktu se usídli baktérie Escherichia Coli a tím se odstraní nebezpečí průjmů například u selat.

V tabulkách 4 a 5 uvádíme jaké asi jaký přínos mělo použití některých aditiv ve směsích pro selata a pro prasata ve výkrmu. Pokud tedy budeme muset pro selata přestat používat olachindox, je možné odhadnou z tabulky k jakému asi dojde zhoršení užitkovosti a jakými látkami je možné nepříznivý dopad vypuštění těchto stimulačních látek z krmných dávek nahradit.

VLIV TEPLOTY PROSTŘEDÍ

Pokud jsou masná prasata ustájena v chladném prostředí (nižší než dolní kritická teplota) zákonitě dochází ke zpomalení růstu a lze počítat se ztrátou 14 g, 12 g a 8 g na den při snížení teploty o 1 oC při tělesné hmotnosti 20 kg, 60 kg a 100 kg. Podobně konverzní účinnost krmiva je redukována o 2-4 %. Také celé období výkrmu se prodlouží o 4 dny pokud teplota vnějšího prostředí se sníží o 1 oC pod dolní kritickou teplotu. Překročení horní kritické teploty má negativní vliv u prasnic na ovulaci a zvyšuje se embryonální mortalita a u kanců se redukuje pohyblivost a počet spermií. Tepelný stres u prasnic může také zvyšovat počet mrtvě narozených selat. Během laktace vysoká teplota způsobuje redukci příjmu krmiva, snižuje se množství produkovaného mléka a to má za následek sníženou hmotnost selat při odstavu. Také se markantně snižuje hmotnost prasnice mobilizací tkáňových rezerv pro vyrovnání deficitu vlivem sníženého příjmu krmiva. Uvedené faktory velmi negativně ovlivňují následující reprodukční cykly především zabřezávání prasnic na druhý vrh.

Závěrem k vlivu teploty na potřebu živin je možné konstatovat, že nevhodná teplota vnějšího prostředí způsobuje :1 - nižší hmotnost selat při odstavu2 - zhoršené vyžití živin3 - zhoršenou konverzi4 - snížení přírůstku5 - zhoršené výsledky reprodukce

Proto je nutné věnovat maximální pozornost tepelně izolačním schopnostem všech stavebních konstrukcí, intenzivní větrání, nepřeplňovat stáje, správná instalace kanalizačního zařízení, suchá a čistá podestýlka, klimatizace. V opačném případě totiž vytápíme stáje pro prasata spotřebovaným krmivem.

ZÁVĚR

Masné typy prasat vyžadují koncentrovanější krmné dávky, lepší komponenty s vyšší stravitelností a lepší stájové prostředí. Za tyto lepší podmínky se nám odvděčí vyšším přírůstkem, nižší spotřebou živin a lepšími parametry ekonomického výkrmu. Pokud však tyto podmínky nesplníme, je chov masných typů prasat pro chovatele neefektivní.