Lesy mizí, haitští výrobci rakví se bojí o živnost

V zatuchlé dílně nedaleko chátrajícího metropolitního hřbitova Josue Termidor jemně obrušuje povrch rakve, vyrobené z avokádových latěk. Před deseti lety by byla rakev zhotovená z mahagonových fošen, píše list The New York Times v článku převzatém z agentury AP. "Všechno kvalitní dřevo je pryč," povzdechne si 32letý Josue s nehty potřísněnými tmelem, kterého se používá k utěsňování křehkého dřeva. "Je stále těžší udržet se při životě a nedostatek dřeva zklamává pozůstalé a hněvá mrtvé." Haiti, kdysi hustě pokrytá svěže zelenými lesy, je dnes z téměř 90 procent odlesněná. Zbídačelý karibský stát, snažící se vyhovět poptávce, jež značně převyšuje nabídku, přichází každoročně o více než 30 milionů stromů. Ty jsou pro zoufalé obyvatele zdrojem dřeva, paliva a také práce. "V dobrém měsíci vydělám 200 gourde (40 dolarů) a z toho se dá jen těžko vyžít. Vesničané, kteří porážejí stromy, vydělávají ještě méně," říká Josue stojící vedle kovově lesklé slézově zbarvené prvotřídní truhly, která je považována za Cadillac mezi rakvemi. Haitský prezident Jean-Bertrand Aristide, vůdce nejnuznějšího státu na západní polokouli, není s to vypořádat se s chudobou, nezaměstnaností a politickou nestabilitou, natož s ekologickou tragedií. Jakékoliv úsilí o nápravu hatí rivalita mezi vládou a opozicí. Po neregulérních parlamentních volbách v roce 2000 byla zastavena mezinárodní pomoc ve výši mnoha milionů dolarů, z níž část byla určena na projekty ochrany životního prostředí. Peníze by vládě umožnily stíhat ilegální dřevaře a realizovat účinný plán vzdělávání, díky němuž by se lidé naučili znát hodnotu stromů, domnívá se Aristide. Stromy jsou však zranitelné dokonce i ve Foret des Pines - národní přírodní rezervaci, která je jednou z mála chráněných haitských oblastí. Nad vstupem do lesa, ležícího na hranicích s Dominikánskou republikou, visí varovný nápis "Zákaz kácení stromů". Kolem obřích borovic, na jejichž kmenech jsou patrné hluboké záseky, se povaluje klestí a odštěpky dřeva. Jsou to stopy po nočním nájezdu dřevorubců. Ti tu pod rouškou tmy pomalu podtínají stromy, dokud nepadnou. Příští den už kmeny na korbě náklaďáku míří do hlavního města Port-au-Prince. Po dvanáct let byl správce lesa Joel Joseph svědkem toho, jak mu stromy mizí před očima a jeho les se scvrkává z 38.000 na 14.000 hektarů. Na silnicích jsou budovány zátarasy, které mají ilegálním dřevařům zabránit v transportu stromů a jejich klády jsou zabavovány. Ale i když je dopadnou, nemají lesníci pravomoc zatknout je, takže většina provinilců vyvázne bez trestu. Politická nestabilita podnítila ještě větší zoufalství a vyhnala stovky lidí do lesů, kde hledají zdroj příjmů. "Když jsou v Port-au-Prince politické problémy, přichází do lesa více lidí s řetězovou pilou," konstatuje Joel. Každý víkend vodím syna do lesa a ukazuji mu stromy. Bojím se, že až bude v mém věku, už tady žádné nezbudou." Nedostatek a nouze mají nepříznivý dopad také na farmáře. Tak jak mizí kořeny stromů, které zpevňují půdu, její vrchní vrstva mizí a zemědělci pěstují méně zeleniny. Někteří si stěžují také na změnu počasí. "Protože je méně lesů, je také méně dešťů," říká čtyřicetiletý rolník Cedner Jean. "Rosa nám umožňuje pěstovat zelí, brambory a fazole, ale nic jiného." V Cednerově vesnici Thite, ležící hned na okraji lesa, má jen málokterá rodina elektřinu, většina vaří na dřevěném uhlí. Na dřevěné uhlí spoléhá pokud jde o přípravu jídla odhadem 80 procent z 8,2 milionů Haiťanů. Do hlavního přístavu Port-au-Prince přivážejí omlácené lodi obří bílé vaky naplněné dřevěným uhlím z jiných částí země. Některé vezou prkna z avokád a mangovníků, které kdysi rodily ovoce. Na výrobu Josueovy podřadné rakve je zapotřebí desítek latěk, které přijdou na 60 dolarů. Hotový výrobek se pak prodá v průměru za 200 dolarů a zisk se po odečtení nákladů za nájemné a za dopravu dřeva dělí mezi sedm zaměstnanců,. Rakve jsou mocným symbolem na Haiti, kde náležité pohřbení mrtvých je považováno za stejně důležité jako ochrana živých. Bez důkladné rakve rodina riskuje, že si znepřátelí duchy. Ale bez dřeva Josue riskuje, že pohněvá truchlící rodiny a své zaměstnance. Pro Josueho je to dobrý byznys, protože teď umírá více lidí. Když před 15 lety začínal, zhotovil devět rakví měsíčně. Teď jich dělá 15. "Ale bez stromů nakonec umřeme všichni," hodnotí lakonicky situaci.