Česká ekologie se připravovala na vstup země do EU

Uzavření kapitoly "životní prostředí" v jednáních s Evropskou unií, schválení několika klíčových ekologických zákonů a vyhlášení čtvrtého národního parku. Ale také spory a protesty, například kolem temelínské jaderné elektrárny, kolem dálnic a kácení stromů na kůrovcem napadené Šumavě. To jsou některé hlavní události v oblasti životního prostředí od nástupu vlády ČSSD, tedy od roku 1998. Významnou událostí v oblasti ekologie se stala skutečnost, že se čeští vyjednávači loni dohodli s úředníky EU na uzavření kapitoly o životním prostředí. Z uvažovaných sedmi přechodných období se nakonec ČR s Bruselem dohodla na dvou: kratší na recyklaci nejméně 30 procent obalů, delší a finančně náročnější pro splnění podmínek čistoty městských odpadních vod. Evropská komise ve své hodnotící zprávě loni označila za významný posun schválení několika klíčových ekologických zákonů. Přitom ještě v roce 2000 byl resort za nedostatečnou legislativu kritizován. Komise kladně ohodnotila také pohyb v oblasti prosazování práva a jeho institucionálního zabezpečení. Zpráva dále uvedla, že ČR by měla zvýšit počet inspektorů ochrany životního prostředí a zvýšit jejich pravomoci. Pravidelná zpráva o stavu životního prostředí, kterou přijala vláda loni v říjnu, konstatuje, že hodnoty základních ukazatelů stavu životního prostředí v ČR se neliší od hodnot v zemích EU a ostatních kandidátských zemích. Dokument poukazuje na obrovské snížení produkce znečišťujících látek během 90. let, současně však uvádí, že příroda ještě neměla čas na toto zlepšení zareagovat. Lesy na území státu proto patří stále mezi imisemi nejvíce poškozené v Evropě. V roce 2000 byl na území ČR vyhlášen čtvrtý - a zřejmě už poslední - národní park. Národní park České Švýcarsko o rozloze zhruba 7500 hektarů vznikl na Děčínsku v části Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a na části chráněné oblasti Lužické hory. Přes nesouhlas ministra životního prostředí Miloše Kužvarta vláda v roce 2000 přidělila správu vodních toků ministerstvu zemědělství. Loni musel Kužvart více než v minulosti bránit před ministerstvy zemědělství a průmyslu a obchodu finance ve Státním fondu životního prostředí. Odolal nátlaku, aby platil monitorování nemoci šílených krav, a v parlamentu s úspěchem čelil nápadu zprostit velká průmyslová zařízení poplatků za znečištění ovzduší. Zatímco dříve vystupoval Kužvartův resort jako jeden z největších oponentů Jaderné elektrárny Temelín, od rozhodnutí vlády uvést elektrárnu do provozu zapojil Kužvart své experty do vypracování zprávy, která měla ujistit o bezpečnosti Temelína sousední Rakousko. Protesty rakouských odpůrců zesílily zejména v roce 2000 v souvislosti se zahájením provozu elektrárny. Častým terčem protestů ekologů jsou plánované trasy dálnic. Kritiku od ekologických organizací si loni vysloužil ministr Kužvart za to, že potvrdil výjimku pro vedení dálnice D8 Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří. Ekologové v uplynulých letech protestovali také proti vládní variantě dálničního obchvatu Plzně a oddalují i výstavbu dálnic D3 a D11. Protesty vyvolalo rovněž rozhodnutí kácet v prvních zónách Národního parku Šumava stromy napadené kůrovcem. K zastavení kácení vyzvala také stovka vědeckých pracovníků univerzit a ústavů Akademie věd. Kužvart však oponoval tím, že se sanační zásahy dějí na základě doporučení vědecké rady parku. Loni v listopadu Kužvart rozhodl o tom, že nejdelší sjezdovka na Pradědu v Jeseníkách bude zkrácena a druhá nejdelší zrušena. Proti tratím vystupovala především Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Kužvartovo rozhodnutí omezit lyžování na Pradědu se ale nelíbilo podnikatelům, obcím ani lyžařům.